Jiří Balvín není se streamováním televizního obsahu do mobilu první. Proti podobné službě, kterou lze využít přes server Grabuj.cz, se už Česká televize ohradila právní cestou, když „byla nucena vyzvat provozovatele služby, aby se zdržel protiprávního jednání, neboť nabízená služba zasahuje do práv České televize a není v souladu s autorským zákonem“.
Problémem Balvínovy nové služby je reklama v aplikacích TV4you, což by podle jednatelky Asociace televizních organizací (ATO) Vlasty Roškotové mohlo vést „ke zkreslení výsledků peoplemetrového měření, které ATO zajišťuje pro provozovatele televizního vysílání a mediální trh“. A k tomu, že „by nezákonné aktivity spojené se službou TV4you mohly členům ATO způsobit majetkovou újmu“.
Paradoxem je, že právě Balvín je s televizním vysíláním a hlavně s Českou televizí spojen více než 25 let.
První padák
Balvín vyrůstal v divadelní rodině. Otec byl dramaturgem Divadla na Vinohradech a matka redaktorkou časopisu Divadlo. Protože nemohl po roce 1968 studovat vysokou školu, zařídil mu otec externí spolupráci s televizí jako asistent scény. Později po několika nezdařených pokusech o přijetí vystudoval filmovou a televizní produkci na FAMU. Vedle práce pro Českou televizi spolupracoval například také s BBC. Na Kavčích horách mezitím povýšil na vedoucího výrobního štábu a později také na šéfproducenta uměleckých pořadů. V roce 1997, po pěti letech ve funkci, však nastal zádrhel, když dostal padáka za špatné hospodaření.
Na sedm měsíců si odskočil do oblasti komunikace. Pracoval jako ředitel marketingové společnosti Českého tenisového svazu, ale v průběhu roku 1999 se do televizní branže vrátil. Stal se ředitelem výroby a techniky České nezávislé televizní společnosti (ČNTS). Ani zde příliš dlouho nevydržel.
Kavčí očko
Balvín byl jedním z těch, komu televizní krize na konci roku 2000 pomohla k očištění jména a návratu na místo, kde předtím dlouho působil. Poté, co se stal novým generálním ředitelem Jiří Hodač a ředitelkou zpravodajství Jana Bobošíková, část zaměstnanců veřejnoprávní instituce začala bít na poplach, což mimo jiné způsobilo, že televize vysílala hned dvojí zpravodajství: jednak takzvanou Bobovizi, kdy Bobošíkové provizorní tým fungoval z prostor konkurenční televize Nova, a zprávy stávajících zaměstnanců České televize, které se k divákům dostávaly pouze prostřednictvím satelitního či kabelového příjmu. Vypjatá situace trvala dva měsíce.
V únoru 2001 byl Balvín jmenován prozatímním a o devět měsíců později generálním ředitelem televize. „Vystupoval jako ten, kdo situaci uklidní, aby se dalo opět normálně pracovat. Na Kavkách předtím dlouhá léta pracoval, věřili jsme proto, že nebude jen prodlouženou rukou nějakých stranických sekretariátů a televize bude opět nezávislá,“ tvrdí jeden z bývalých redaktorů zpravodajství České televize, který si nepřál být jmenován. Aniž by to kdokoliv čekal, začalo se ve skutečnosti schylovat ke skandálu, který Balvínovu image zkušeného odborníka a manažera značně pošramotil.
Rada České televize tehdy kritizovala fakt, že kvůli své nesystémové personální politice a manažerským chybám neplnil to, s čím na místo šel. Dalším pomyslným hřebíčkem bylo trestní stíhání, jež policie vedla kvůli nákupu digitálního přenosového vozu od ČNTS a proto, že se na některých pracovištích televize našly skryté kamery a mikrofony, které vedly přímo do Balvínovy kanceláře.
Ředitel byl sice nakonec obvinění zproštěn, to už však bylo v době, kdy seděl na jiné židli. Přesto si neodpustil, aby o všech příkořích, která na něm měla být spáchána, nenapsal také knihu Nepohodlný muž aneb z deníku bývalého generálního ředitele ČT. Ta se sice žádným velkým bestsellerem nestala, Balvín však ukázal, že se rozhodně nevzdává a že se s ním musí počítat i dál.
Spor o záchod
Svůj boj Balvín tehdy nevedl pouze prostřednictvím pera, ale také ručně, jak dokázala známá záchodová scéna. Jen pár týdnů poté, co byl zbaven funkce nejvyššího šéfa televize, dostal se po galavečeru při předávání televizních cen TýTý do potyčky s redaktorem Markem Wollnerem. „Jiří Balvín mě na toaletě osočil, že jsem při natáčení reportáží o nepojištěné cestovní kanceláři Václava Fischera nepostupoval poctivě. To jsem jednoznačně popřel a snažil se s ním normálně diskutovat.
Pan Balvín však vyrukoval s dalším obviněním, že jsem v dotyčné kauze přijal úplatek. Řekl jsem mu, že pokud bude své tvrzení opakovat, přestanu diskutovat a budu svou čest bránit jako muž. To pan Balvín ignoroval a urážku ještě několikrát zopakoval. Při postoji tváří v tvář jsem do něho strčil a tím to pro mě skončilo. K dalšímu fyzickému kontaktu již nedošlo,“ řekl tehdy Wollner.
Další zaměstnanec televize Filip Černý v té době k incidentu dodal: „Dotklo se mě, z čeho Jiří Balvín mého kolegu obvinil, a když se pak bývalý ředitel bavil se svými přáteli, šel jsem se ho zeptat, co tím myslel. Na moji otázku reagoval agresivně, strkal do mě a pak mě udeřil pěstí.“ Samotný Balvín přišel s poněkud jinou verzí celé události: „Neřekl jsem panu Wollnerovi, že bere peníze, ale připustil jsem, že jsem rád, že jsem mimo televizi vzhledem k tomu, že se tam v poslední době natáčejí tendenční reportáže. Poté jsem vyšel ze dveří a Wollner mne zezadu srazil na zem a dal mi pěstí.“
Jedna lahev nestačí
Ani policejní obvinění, odposlouchávání některých kolegů a následné pěstní souboje neměly na Balvínovu další kariéru takový vliv, jak by se na první pohled možná zdálo. Od podzimu 2003 už opět řídil televizi, byť tentokrát hudební. Stal se šéfem Óčka, které se stalo domácí konkurencí zahraničních hudebních stanic. Zde nakonec vydržel neuvěřitelných devět let. To pro něho znamenalo nejen opětovný návrat na výsluní, ale také další užitečné kontakty – jak v televizní branži, tak ve společenském životě, který si tak oblíbil. Jeho nájezdy na různé večírky a záliba v alkoholu se už mezitím staly legendárními. Také proto si z něho média letos opakovaně utahovala, když na oslavu narozenin prezidenta Miloše Zemana přinesl hned dvě láhve. Jednak svoji hruškovici Balvošovku a potom také oficiální koňak.
Konexe v nejvyšších kruzích, prezidenta Zemana nevyjímaje, Balvínovi pomohly v dalším angažmá. Loni byl ministrem kultury v tzv. vládě odborníků, kde však patřil k těm, kteří sklidili nejvíce minusových bodů. Nejdříve na své misi bez srozumitelnějších důvodů vyhodil šéfa Národního divadla Jana Buriana, na což reagoval téměř celý divadelní soubor podáním výpovědi.
Balvín vycouval a své personalistické štěstí zkusil tentokrát v Národní galerii. Vedle toho se snažil především o to, jak do Česka nalákat například indické filmaře, kvůli tomu si udělal výlet jak do Indie, tak na blízkou Šrí Lanku. Ostudou skončil i výběr Balvínova náměstka, kterým se stal Stanislav Karabec, údajně prodloužená ruka sociálnědemokratického poslance Vítězslava Jandáka. Karabec se mohl do té doby pyšnit třeba tím, že se s manželkou vydal na státní útraty převyšující 200 tisíc korun na výstavu Expo do čínské Šanghaje. Jak vyplývá z podkladů ministerstva, jeho choť cestovala v roli oficiálního doprovodu. Právě Karabec byl prý na úřadě za Balvína šedou eminencí, která o každém důležitějším rozhodnutí rozhodovala.
Dárek od Janouška
Svoji podporu Miloši Zemanovi projevil Balvín i před rokem na podzim před parlamentními volbami, když se rozhodl veřejně zúčtovat s prezidentovým oponentem Davidem Černým. Umělcův gigantický prostředníček, který Černý vztyčil nad vltavskou hladinu, ohodnotil tak, že se jedná o úpadek a plagiát téhož, co už předtím ukázal Mirek Topolánek. Loňské podzimní volby však zároveň další možnosti pro Balvínova svérázná vyjádření a kroky utnuly. Odstoupivší ministr se pak nechal už slyšet, že si vybírá z pracovních nabídek, které mu prý přicházejí.
Úzké kontakty však nepřinášejí Balvínovi vždy jen prospěch, jak ukázal třeba příklad známého lobbisty Romana Janouška, který byl nedávno odsouzen za to, že zavinil nehodu, při níž vážně zranil vietnamskou ženu. „Znám ho někdy od roku 1990 nebo 1991, kdy jsme začali už i jako producentské centrum uměleckých pořadů spolupracovat s firmou Medea Kultur,“ přiznal nedávno Balvín. Vazby na tohoto „politického podnikatele“ už přitom otevřeně prezentoval i v době, kdy z televize jako generální ředitel odcházel. Ve své knize Nepohodlný muž popisuje, jak se tehdy jeho komunikace s Janouškem utužila i jak od něho začal dostávat různé dárky.
Chalupářská telka
Balvínův zatím poslední počin je projekt TV4you, který založil společně s podnikatelem Miroslavem Řiháčkem a Martinem Hruškou. Projekt stojí na myšlence přenosu volně přístupných kanálů na mobilní zařízení. Vedle toho prý zástupci společnosti jednají rovněž s poskytovateli placených televizí, aby byla do budoucnosti nabídka programu ještě širší.
„Toto zařízení si s sebou vozíte na chalupu, do práce nebo do restaurace. V momentě, kdy se připojíte na Wi-Fi, můžete sledovat svou vlastní domácí televizi,“ komentoval Balvín možnou budoucnost televizního vysílání prostřednictvím chytrých telefonů nebo tabletů.
A co říká Jiří Balvín na kritiku, že televizím ubírá diváky? „Naše technické řešení nedovoluje zneužití vysílaného obsahu, ať jeho pozměněním, či nelegálním šířením dál. Je to osobní streaming s jedinečným přístupem, který nemůžete předat nikomu jinému,“ dodává pro Strategii ten, který už dvakrát odešel s ostudou z České televize.
Jiří Balvín (1953)Vystudoval FAMU v Praze. Od 70. let minulého století pracoval v Československé televizi, po pádu komunismu se podílel na její reorganizaci. V České televizi posléze pracoval jako producent hudebních pořadů a šéfproducent uměleckých pořadů. V letech 1999–2000 byl ředitelem výroby a techniky České nezávislé televizní společnosti. V únoru 2001 byl jmenován prozatímním generálním ředitelem České televize, od října téhož roku pak řádným. O rok později byl z pozice odvolán. Mezi lety 2003–2012 vykonával funkci generálního ředitele TV Óčko. Před prezidentskými volbami v roce 2013 radil Miloši Zemanovi s vystupováním v médiích. Roku 2013 byl jmenován ministrem kultury ve vládě Jiřího Rusnoka, byl jím do ledna 2014. Letos rozjel jako předseda spolku In4you službu TV4you.
