Čínská reklamní utopie

Čínská reklamní utopie

Čínská reklamní utopie Zdroj: archiv

Daniel Deyl , Strategie
Číňané si sestrojili nový reklamní zákon. Už bylo načase – ten současný běží od roku 1994, tedy od doby, kdy v Číně začal platit zákaz satelitních přijímačů televizního vysílání a slovo internet bylo známo jenom špionům.

Hlavní novinky, jež vstoupí v platnost 1. září, jsou tři. Zaprvé, veřejně známé osoby budou odpovědné za to, že „jejich“ reklama nelže. Řekněme, že slavný čínský hokejista (až tedy budou nějakého mít) v televizi prohlásí, že ta a ta sázková kancelář je o hodně lepší než jiné; časem však vyjde najevo, že šejdíři (pardon, podnikatelé v sázkovém byznysu) jsou ve všech kancelářích zhruba stejní. Hokejista za to může být popotahován. Pokud takové opatření povede k tomu, že si celebrity budou dávat pozor, jestli v reklamě netvrdí úplné nesmysly, těžko to brát jinak než jako krok správným směrem.

Druhé opatření se týká sušeného mléka pro děti. Jen 16 procent čínských matek během prvního půl roku své děti bezvýhradně kojí. Bossům to celkem logicky připadá jako málo, takže zakázali reklamu, která tvrdí, že sušené mléko dokáže to mateřské zcela nahradit. Na Západě by feministky protestovaly, že je to nepřípustný zásah do jejich svobody dělat si se svým tělem, co je napadne. V Číně ale feminismus tolik nekvete. I další opatření se týkají dětí: do deseti let nemají v reklamě vystupovat vůbec. A konečně, nový zákon je má zcela ochránit před tabákovou reklamou.

Důležitější než detaily zákona je ale možná celkové ovzduší, jež jeho přijetí provází. V dubnu vstoupil v platnost zákon o ochraně spotřebitelů potravin, který nachází s reklamním zákonem některé styčné body. Zároveň jsou čínské úřady podle všeho ochotnější vymáhat dodržování zákonů stávajících. Například P&G dostala pokutu 963 tisíc dolarů za to, že reklamnímu „herci“ ve spotu na zubní pastu naleštili zářivě bílý úsměv ve Photoshopu.

Řekli byste možná, že když komunista s konfuciánským nátiskem reguluje byznys s tou nejméně vábnou částí volného trhu, musí z toho vzniknout blázinec na kvadrát. Ve skutečnosti však nová opatření docela dávají smysl. Snaha přinutit reklamní tvůrce, aby se chovali slušně, může být atavismem komunistické etatistické utopie. Ale leccos z ní by se v tomto případě hodilo i na Západě.

Daniel DeylDaniel Deyl | Repro StrategieDaniel Deyl