„Ruská televize je především v posledních několika letech velmi agresivní,“ řekl serveru lotyšský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs, jehož země v těchto dnech přebírá předsednictví EU. „Její vysílání už nemůžeme považovat za normální zpravodajství, normální novinařinu, jde spíše o informační válku a propagandu,“ dodal.
Podle ministra se nyní v Bruselu diskutuje o investici to evropské stanice, která by kromě „fakticky velmi přesných informací“ přinášela i běžnou televizní zábavu. Návrh údajně podporuje 13 až 15 členských států včetně Velké Británie, Polska a dalších zemí na východní hranici EU.
Statisíce diváků
Ruský prezident Vladimir Putin začal zpřísňovat státní kontrolu médií přibližně před deseti lety. Později Kreml spustil kanál Russia Today vysílající v angličtině, k němuž se nedávno přidala zpravodajská agentura Sputin.
Podle údajů veřejnoprávní Lotyšské televize pravidelně sledují ruské kanály stovky tisíc Rusů žijících v Lotyšsku a sousedním Estonsku. Obě země pod vlivem ukrajinské krize značně navýšily podporu místních ruskojazyčných médiím, ta se ale proti Kremlem financovaným kanálům přesto neprosadila.
„V přístupu k financím s nimi nemůžeme soupeřit,“ uvedla dramaturgyně Lotyšské televize Rita Ruduša. Ruské kanály často podle ní utratí za jediný program více, než činí roční rozpočet veřejnoprávní televize na ruskojazyčné vysílání.
Americké vysílání Riga nechce
Jednání o evropské vysílání v ruském jazyce je zatím na začátku. V úvahu připadá jak založení zcela nové televize, tak rozšíření již existujícího vysílání stanic v Lotyšsku a dalších zemích.
Brusel není jediným, kdo se snaží vytvořit nová ruská média. Skupina ruských novinářů, kteří v uplynulých měsících odešli ze své země, v Rize založila nezávislý zpravodajský web Meduza.io.
Také Washingtonem financované Hlas Ameriky a Rádio Svobodná Evropa v říjnu spustily ruskojazyčný půlhodinový program, který vysílají národní rozhlasy v Litvě a Gruzii. Lotyšská televize ale tento program odmítla. „Vypadalo to jednostranně a znělo více jako strategická komunikace, než jako veřejná služba,“ vysvětlila Rita Ruduša.
