Festival totiž neřídí jako v minulosti Jure Apih a Meta Dobnikarová – dlouholeté tváře festivalu zasedly v čestném předsednictvu a novou velkou šéfkou se stala Barbara Krajnc, velmi agilní dáma, jež v minulosti pracovala například jako poradkyně slovinského premiéra. Barbara je typickou představitelkou skupiny lidí, kteří reklamou žijí od rána do večera – usíná s iPadem nabitým nejnovějšími šoty pod hlavou a o festivalu mluví tak zapáleně, že začínáte chápat, proč se v Portoroži často skloňuje sousloví „festivalová rodina“. „Golden Drum má před sebou novou budoucnost. V hektické době, kdy se boří největší jistoty a život vykresluje zcela novou podobu mediální a reklamní krajiny, musíte tyto změny sledovat, jinak budete smeteni z povrchu zemského,“ říká Krajnc.
„My si obrovsky vážíme tradic, a vždy je budeme ctít – zároveň budeme vždy elegantně sledovat vývoj a přinášet to nejlepší.“ Feedback si berou všichni k srdci – festival Nové Evropy již nebudou vyhrávat agentury z Blízkého východu, jak tomu bylo v minulosti, organizátoři také pochopili, že je lepší excelovat na menším prostoru než se průměrně rozplynout v moři. „Festival se bude soustředit výhradně na agentury z Nové Evropy,“ říká Barbara Krajnc a nadšeně dodává: „Přemýšleli jsme o tom, jak nazvat letošní ročník – předloni to byl Brainstorming, loni Reconstruction. Letos jsme zvolili ,New Thinking‘, protože více než kdy jindy je potřeba uvažovat o věcech neotřele a nově – už jenom díky novým nástrojům a mediálním kanálům, které se všude kolem nás otvírají.“
Nesrovnávat s Cannes
V Portoroži letos bodovali samozřejmě i Češi, o tom už jistě všichni víte, a tak jen krátce: přivezli jsme celkem šest cen, čtyři zlata a dvě stříbra. V porotě zasedli Dejan Stajnberger z VCCP a Andrej Štuk z Mark/BBDO, bylo zde vidět více účastníků z české reklamní špičky než obvykle. Na festival přijelo kolem 800 návštěvníků – to není ani polovina toho, co před třemi lety a vypuknutím krize, nicméně ti, kteří přijeli, jsou opravdu hardcore příznivci. A měli se na co dívat – přednášky se věnovaly víc praxi než teorii. Jen heslovitě podle názvů: „Jak být lepší v tendrech a víc vyhrávat“, „Marketing 3.0“, „Utop se, plavej, nebo se staň vodou“ nebo „Jak prezentovat rádio tak, aby ho klienti nezabili“. Na rozdíl od minulých let, kdy v sálech posedávalo pár nadšenců a studentská stafáž, bylo letos plno, a nejen na klasických zlatých hřebech programu, jako je například prezentace nového Gunn Reportu, který představuje sám velký Donald Gunn osobně.
Hodně diskutovanou změnou bylo rozdělení soutěžních kategorií. V podstatě se letos jednalo o dvě základní skupiny: single channel kampaně a multichannel kampaně. Tedy ty, kde exekuce probíhá pouze v jednom médiu, a ty, kterým se (z nedostatku lepšího výrazu) říká kampaně integrované. Tyto dva základní oddíly se dále dělí na podskupiny podle média (klasický film, print, outdoor, digitální kampaně, PR atd.) a na produktové kategorie (potraviny, auta, domácnost, zábava atd.). Hierarchie je to hezká, i když ne všichni s ní souhlasí: Jiří Janoušek, ředitel Asociace komunikačních agentur a festivalový veterán, změnu velmi emotivně komentoval: „Copak se dneska ještě dělají kampaně v single channelu? Kdo kdy naposledy viděl nějakou kampaň, která za to stála, aby byla jen v printu, nebo jen v televizi? Tohle rozdělení si můžou dovolit v Cannes, kde jsou desetitisíce prací, a ne tady, kde jich je pár!“
Nechtěně tak uhodil hřebíček na hlavičku, protože srovnání s Cannes se Golden Drumu nikdy nevyhne, ani kdyby chtěl. Některé prvky od Cannes prostě převzali (například kategorii PR, která byla zavedena teprve před dvěma lety), mnozí přednášející se objevují na obou festivalech (ale nejen na nich). Co však dělá Portorož tak výjimečnou, je skutečnost, že se všechno odehrává na kompaktním prostoru; když někoho chcete potkat, nemusíte ho dvě hodiny hledat. Jak říkal Vladimír Bystrov: „Kde jinde se ti stane, že jdeš po ránu do sauny a potkáš ve výtahu Donalda Gunna v županu?“ O něčem hovoří i způsob, jak festival myslí na své „otce zakladatele“ – letos odhalili „Wall of Fame“, poctu těm, kteří se o festival zasloužili. Z českých jmen se na ní skví Jiří Mikeš (ten je dokonce na prvním místě) a Daniel Růžička. Na rozdíl od ostatních festivalů se zkrátka v Portoroži tak nějak přirozeně cítíte jako doma.
K přímořské atmosféře Golden Drumu patří samozřejmě mejdany – ty mají pro rozvoj kreativní komunity asi takový význam jako online burzovní zpravodajství pro makléře: nemohou bez nich žít. Padá z nich napětí boje o rozpočty, nemusí nic prezentovat, nemusí si na nic hrát. Jestliže před pár hodinami hovořili s vážnou tváří o budgetech, neuromarketingu a sledování efektivity, teď si mohou zakřičet a cítit se konečně volně.
Autor je redaktorem Rádia Česko a spolupracovník redakce
