Takto vykreslili současný stav moderního komunikačního nástroje i úroveň (ne)svobody ve druhé dekádě 21. století řečníci konference Svoboda a odpovědnost 2012, kterou uspořádal časopis Právo & Byznys na konci května v Praze. Konference se zúčastnila přibližně stovka právnických, podnikatelských a mediálních osobností. Předseda České pirátské strany Ivan Bartoš poukázal ve starosti o svobodu internetu na strategii „copyrightového průmyslu“, který své zájmy maskuje bojem proti dětské pornografii.
Čtěte také: Ivan Bartoš: Kopírování není krádež
Bartoš připomněl pět let starý přešlap šéfa dánské protipirátské skupiny (Antipiratgruppen) Johana Schlütera, který načrtl svou zvrácenou strategii v mylném domnění, že mluví výhradně k lidem ze své branže. „Přátelé“, řekl tehdy Schlüter, „musíme filtrovat internet, abychom vyhráli nad sdílením souborů online. Politici nechápou, že sdílení je špatné, a to pro nás představuje problém. Musíme proto asociovat sdílení souborů s dětskou pornografií. To je něco, čemu politici rozumějí a co chtějí z internetu vyfiltrovat.“
Z aktuálního dění poukázal Bartoš na výrok Evropského soudního dvoru v kauze SABAM (belgická obdoba českého OSA) proti operátorovi Scarlet Extended Netlog, který odmítá prověřovat soubory s tím, že by to byl zásah do svobody šíření informací i práva na soukromí. Soud rozhodl, že je v rozporu s evropským právem, aby měl operátor povinnost chránit veškerou síťovou komunikaci a filtrovat nelegální obsah. EU totiž stanovuje, že operátoři můžou po příkazu soudu omezovat připojení u pirátů-sdílečů, ale pouze u těch, u kterých to bylo dokázáno a zvlášť nařízeno. (Rozhovor s Ivanem Bartošem čtěte na následující dvoustraně.)
Každá země má „svůj“ internet
Obecně rozšířené názory na internet zpochybnil analytik Petr Koubský. Internet je podle něj regulovatelný zákony, copyright je okrajový problém a internet přispívá k míře svobody jen málo nebo vůbec. Provokativní teze řečník podpořil příkladem učebnicového procesu, kdy Francie svým občanům zakázala obchodovat s nacistickými relikviemi na aukčních serverech americké společnosti Yahoo! (v USA totiž obchod s těmito bizarnostmi zakázán není). Advokátu Richardu Katzovi se vysmívali, když situaci před 12 lety shrnul slovy: „Někdo si myslí, že internet mění všechno. Všechno ale nemění – nemění zákony Francie.“ Nakonec bylo zadostiučinění na jeho straně.
„Není pravda, že by Yahoo! nemohlo poznat, zda obchody pod jeho křídly probíhají ve Francii nebo na Fidži; technologická struktura internetu umožňuje geografické rozlišení a rozlišení příslušnosti k právnímu systému té které země,“ popsal zlom v postižitelnosti prostředníka (firmy) internetových transakcí Koubský. Od zmíněné kauzy totiž firmy zpravidla dodržují zákony každé země, jejíhož právního řádu se předmětná činnost na internetu dotýká. „Zákon je na internetu vymahatelný a je jen otázkou vůle státních mocí, zda toho využijí,“ uzavřel Koubský.
Technologie na internetu umožnily nejen kopírovat a sdílet, ale především také vytvářet nový obsah bez velké námahy a rovněž jej konzumovat. „Mám v telefonu přijímač digitálního internetového rádia, na který lze naladit asi 10 000 legálně vysílajících stanic,“ mával u mikrofonu telefonem. „To je zásoba hudby pro mnoho lidí na celý život, prakticky ji nelze zkonzumovat. Čas posluchače je mnohem vzácnější než cokoli jiného,“ vylíčil podstatu Koubský.
Internet svět nezmění
Přeceňování role internetu v údajné facebookové revoluci v arabských zemích pak doložil poukazem na chudobu, kvůli níž se uživatelé sociálních sítí v každé z dotčených zemí počítají na pouhé desítky tisíc. „Jestli měl nějaký sdělovací prostředek zásadní dopad na arabské revoluce, tak to byla televize Al-Džazíra, ale nikoli internet.“ Ten podle Koubského sehrál roli v informování o nepokojích v Moldávii, Bělorusku a Íránu směrem na Západ.
„Internet je perfektně cenzurovatelný a řiditelný. Svobodu posiluje jen tam, kde už je zaručená. V zemích, které ji svým obyvatelům upírají, žádnou svobodu nezajišťuje. V Číně je dozor nad provozem internetu dokonalý i za pomoci vyspělých amerických technologií,“ přisadil si Koubský. K „internetovému“ panelu se v závěru konference vrátil ještě bývalý předseda České advokátní komory Karel Čermák konstatováním, že internet coby pouhý komunikační nástroj svět nezmění, nýbrž se – podobně jako písmo, poslové nebo telefon – přizpůsobí jeho potřebám.
Podfukářský kapitalismus
Českoamerický novinář a vydavatel Erik Best, který ve své profesní kariéře mimo jiné působil jako obchodník s deriváty a realitní makléř, nevidí hrozbu pro současnou společnost v podobě kapitalismu jako takého, ale v jeho následných odnožích. Mezi ně řadí kapitalismus podfukářský a pochopitelně i kapitalismus kriminální. Oba tyto systémy podle něj existují kvůli neschopnosti a v konečné fázi i posvěcení státní moci.
Dvanáct výpovědí o stavu svobody
Konferenci tvořily tři tematické oddíly. V rámci prvního z nich, nazvaného Regulace a osobní svoboda v éře internetu, přednášeli analytik Petr Koubský, předseda České pirátské strany Ivan Bartoš a advokáti Tomáš Dobřichovský (AK Kříž Bělina) a Petr Bříza (AK Havel, Holásek & Partners). V rámci druhého tematického oddílu s názvem Zodpovědnost korporací versus svoboda podnikání vystoupili českoamerický vydavatel a novinář Erik Best, soudce Ústavního soudu ČR Stanislav Balík a Dagmar Dubecká, řídící partnerka AK Kocián Šolc Balaštík.
Do třetího oddílu, nesoucího název Co nyní potřebuje demokracie aneb pravidla soužití v globálním společenství, přispěli místopředseda Senátu PČR Petr Pithart, doyen české advokacie Karel Čermák, politoložka Petra Gümplová z Univerzity Justuse Liebiga v německém Giessenu a bankéř Jan Lamser (ČSOB). Jako zvláštní host ojedinělé konference se představil a lékař Jan Hnízdil. Partnery konference byly advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners, Czech Marketing Group a ekonomický deník Mladá fronta E15.
