Ivan Hronec: Spojili jsme kvalitu s kvantitou

V předpremiéře se tak představí osmnáct snímků včetně novinek Jeana-Luca Godarda, bratrů Dardenneů, Davida Cronenberga a Kena Loache. Většinu programu dodala distribuční společnost Film Europe, jejíž ředitel Ivan Hronec za konceptem Be2Can také stojí. „Nápad vznikl hned po Cannes letos v květnu,“ prozrazuje v rozhovoru pro E15.

E15: Jak se zrodila myšlenka Be2Can?

Tento i minulý rok se naší distribuční společnosti nashromáždily filmy z těchto tří nejvýše hodnocených festivalů, soutěžní i oceněné. Myšlenka dát je dohromady byla podmíněna hlavně otázkou, jak nejlépe je u nás uvést. Jednotlivě tyto snímky nemají tak velkou marketingovou sílu, aby se dostaly do multiplexů. Tak jsme spojili kvalitu s kvantitou. I když je to jednoduchá myšlenka, nikdo na světě to nedělá.

E15: V poslední době se vám daří ještě před festivaly koupit jejich pozdější vítěze, jako letošní držitele Zlaté palmy a Zlatého lva. Podle čeho snímky do distribuce vybíráte?

Dvacet procent je štěstí, deset procent vkus a zbytek je analytika. Většinu roku analyzuji strategii, strukturu a historii festivalů, hlavně těchto tří, a celý rok cestuji po národních přehlídkách a festivalech. Musíte mít kontakt s tím, co vzniká. Letos jsme třeba koupili nového Vinterberga, předpokládáme, že se bude hrát na velkém festivalu, stejně jako novinka Terrence Malicka. Na Be2Can 2015 už teď máme koupených pět filmů.

E15: Takže si vybíráte filmy, které mají šanci se prosadit a dostat se do soutěží velkých festivalů?

Ano. Je to analytika. Což znamená, že znáte festivalovou politiku, jejich ředitele. Berlín, Benátky a Cannes jsou trochu konzervativní, mají svoje hodnoty, které nechtějí ztratit kvůli nějakému riziku. V hlavní soutěži, hlavně v Cannes, jsou špičky světové kinematografie. A režisér, který už tam byl, tam nejspíš bude znova. Vy jen musíte vědět, že točí nový film.

E15: Většinu film koupíte ještě před jejich premiérou?

Ano. Třeba Velkou nádheru jsme chtěli poté, co jsem si přečetl scénář. Loňského vítěze Cannes, Život Adele, jsme koupili v době, kdy o něj ještě nikdo nestál. Výjimku tvoří ukrajinský Kmen, protože Miroslav Slabošpyckyj je nováček, tam se nebylo o co opřít. U něj jsem díky scénáři věděl o zajímavém konceptu. Šel jsem tedy na projekci a po deseti minutách jsem se rozhodl film koupit. Pár dní potom dostal v Cannes cenu. Musíte mít vycvičenou schopnost vycítit energii snímku, jeho kinematografický jazyk.

E15: Dřív Film Europe dávala do kin řadu neznámých evropských filmů. To se teď tedy změnilo?

Ano. Proto jsem z Be2Can tak nadšený, organizuje nás. Na začátku jsme měli strategii kupovat evropské filmy plošně jako ukázku evropských kinematografií. Tehdy jsme si budovali televizní Film Europe Chanell, který snese třeba bulharskou Mission London. A nebudovali jsme si distribuci. Cítil jsem, že to není ono. Be2Can je ono. Má koncept a díky němu mají naše filmy distribuční platformu. Rád bych se mu věnoval dál a rozvíjel ho. Nejen jako velké festivalové echo, ale i jako informaci, co to vlastně velký festival je, jaké má sekce a jaké jsou mezi nimi rozdíly, jak se může český nebo slovenský režisér propracovat do hlavní soutěže.

E15: Proč jsou podle vás festivaly v Cannes, Berlíně a Benátkách unikátní?

Všechny tři mají silnou soutěž se silným šéfem – králem programu, který je schopný filmaře v dobrém smyslu zmanipulovat, aby tam promítli svůj film. Druhá podmínka je, že paralelní sekce nezahrnují jen filmy, ale i přidané aktivity buď edukační, nebo developerské. A pak je důležitý trh. Bez silného trhu nemá sílu ani festival. Trh je nejlepší v Cannes. Co se týče inovativnosti, Berlín má otevřenou dramaturgii, méně orientovanou na velký byznys. Berlín je dynamický, ale nemá tak silnou soutěž. U Cannes se dá očekávat, že udrží nastolenou kvalitu. Benátky jsou nejnepředvídatelnější, je to nejstarší festival a stále dokáže přilákat několik velkých režisérů. Seřadil bych je následovně: Cannes, Berlín, Benátky.