Portál MusicJet spoluvlastní společnosti Universal Music a Supraphon (každá pětiprocentním podílem). Jaká je dnes vůbec role velkých vydavatelství v hudebním byznysu?
Složitá a stagnující. V digitální éře umělci potřebují už jen pořídit nahrávku ve studiu, což nepředstavuje žádné velké náklady. A v době tzv. user generated contentu (obsahu vytvářeného uživateli) jsou už lidé zvyklí na to, že video není dokonale natočený a sestříhaný klip, takže i v tomto ohledu náklady klesají. Tvůrci už nepotřebují zdaleka takovou podporu jako dříve, snad jen v oblasti marketingu. Nepominutelnou hodnotou v rukách velkých vydavatelů zůstávají tzv. „back“ katalogy obsahující vše, co se v hudební sféře za generace nashromáždilo. Jenže situace vyžaduje zejména potřebu reagovat na turbulentní vývoj, což velká vydavatelství až na výjimky nedělají. Jen na nás se obracejí desítky nezávislých labelů nebo spíše manažerů zastupujících každý po třech kapelách, ale i kapely samotné, fungující de facto z obýváku. Nám je jedno, jestli za námi přijde kapela, anebo label, který zastupuje 10 000 kapel. Podmínky mají všichni stejné.
Čtěte také: Jak si opatřujete hudební nahrávky? - výzkum STEM/MARK
Partnerští vydavatelé vám nijak nebrání uzavírat smlouvy přímo s tvůrci?
Zakázané to nemáme. Pokud nás někdo osloví, rádi ho zařadíme za stejných podmínek, jaké mají ostatní. Jsme otevření pro všechny.
Loňský rozjezd MusicJet byl tak trochu na pokračování - oznámili jste jej na únor a službu jste spustili až v říjnu. Jaké potíže jste museli překonávat?
Nejtěžší bylo prosadit u velkých vydavatelů bezplatný poslech hudby. Odmítali jsme přistoupit na licenční podmínky spjaté s velkými poplatky za to, že se na našem serveru hraje hudba zdarma - která je na internetu beztak dostupná a nikdo za ni neplatí. Průběh jednání ukázal, že velcí vydavatelé reflektují vývoj na trhu až s velkým zpožděním.
Zdarma ta hudba ovšem ani v bezplatné verzi vašich služeb nehraje, vždyť generuje zisk z inzerce.
Ano, ale příjem z reklamy, která se mimochodem objevuje ve zvukové podobě zhruba jen jednou za 15 minut, představuje marginální položky. Vydavatelé přitom byli zvyklí na to, že jim všichni za zaslaný obsah platili předem vysoké poplatky (tzv. up front fees) - třeba nevratné zálohy ve výši stovek tisíc eur. Ta doba je naštěstí pryč.
Netajíte se zájmem o účast velkých zahraničních vydavatelů na vašem projektu. Jak pokročila jednání s EMI, Sony Music Entertainment či Warner Music?
Ukázalo se, že vyjednat majetkovou účast některých vydavatelů bude trvat možná stejně dlouho jako vyjednat smlouvy na dodávky obsahu. A to trvalo víc než rok. Jakákoli smlouva s mezinárodním labelem je plná nerealistických a překonaných podmínek. Mám na mysli například přehnané požadavky na zabezpečení obsahu na našich serverech. Jenže to bychom zabezpečovali něco, co už dávno volně koluje po internetu. Dnes si bez většího úsilí můžete stáhnout jakoukoli MP3. I licenční poplatky jsou mimo ekonomickou realitu. Pro srovnání - poplatky za knižní tituly typu Walta Disneye činí 10-12 procent. Po nás hudební vydavatelé požadují násobky této sazby.
Vzali jste do party i v branži kritizovaný Ochranný svaz autorský - to byl nějaký větší taktický tah? Co všechno jste si od tohoto sdružení museli nechat líbit?
Asi nic, OSA z našeho pohledu jedná transparentně a konzistentně - dostává procenta podle četnosti přehrávání dané skladby. V tom je fér i MusicJet, který v případě svých prémiových verzí rozděluje peníze podle toho, jak se skutečně hraje. Monitorujeme sami sebe, víme přesně, jak, kdo a kolikrát hrál.
Projekt zaměřujete na streaming, nikoli tedy na stahování. Jak přijali platící uživatelé fakt, že se skladbami nemohou volně nakládat?
To není tak docela pravda, že by nemohli. V offline modu má uživatel - pokud platí - skladby neustále při sobě. Toto je omezeno na 2000 skladeb. Jsou jim ovšem přístupné pouze v našem rozhraní.
Řadový uživatel pak ovšem nemá jistotu, že si svou oblíbenou skladbu přehraje i příště.
Vydavatelé dodávají obsah na náš server téměř automaticky a stejně tak nás i upozorňují na případy skladeb, u nichž vyprší autorská práva. Název skladby pak v aplikaci zešedne a titul nelze přehrát. Z desítek ohlasů, které denně dostáváme, si na nemožnost písně vlastnit posteskli dva uživatelé. Z ostatních reakcí je spíš patrná touha po nezávislé tvorbě. Hodně lidí nás kritizuje s tím, že nabízíme podobný výběr jako mainstreamová rádia, což je nezajímá.
A mají pravdu? Nemáte smlouvu s žádnými menšími vydavateli typu Ninja Tunes?
Máme, i když Ninja Tunes mezi nimi zatím není. Nicméně pokud se na nás někdo takový obrátí s tím, že u nás chce být, tu možnost dostane. My žádný styl nezavrhujeme, od majorů (majors - označení pro velká vydavatelství) máme hudební katalogy, ale je toho moc a něčím jsme museli začít. Raději jsme tedy pro začátek zvolili mainstream než jihoamerický nebo thajský pop. Velkou agendu pak tvoří podněty uživatelů, které někde zaujala nějaká skladba. V případě, že se zástupci jejích autorů máme smlouvu, obratem skladbu doplníme.
Kolik uživatelů MusicJetu sáhlo po verzi pro předplatitele?
Máme 120 000 registrovaných uživatelů. 20 000 z nich využívá jednu ze dvou prémiových verzí (pro běžného uživatele za měsíční paušál 75, resp. 149 Kč). Ty údaje ovšem částečně zkresluje kontrakt se slovenským operátorem Orange, který prémiový servis bandluje (prodává společně) s tarifem.
Proč neprozradíte, kolik uživatelů máte přes Orange? Bojíte se, že by přesné údaje povzbudily možné váhající konkurenty?
To také, spíše ale jde o to, že zatím nijak zvlášť netlačíme na konverzi, nýbrž jen předkládáme bezplatnou verzi s lepší placenou alternativou. Jenže příjmy z inzerce jsou o několik řádů nižší než náklady. Postupně tedy musíme začít přesvědčovat lidi k tomu, aby si předplatili prémiovou verzi.
Usilujete i o dohodu s českými mobilními operátory?
V jednom případě to vypadá nadějně. Mimochodem, podobně postupuje i náš švédský vzor Spotify, jehož 60 procent prémiových uživatelů se rekrutuje z podobné dohody s tamním operátorem Telia.
Koho vnímáte jako největšího konkurenta a v čem jej předčíte?
V ČR konkurenta zatím ve stejném typu služby nemáme. Na rozdíl od mezinárodní konkurence jsme lokalizovaný servis, sledujeme domácí scénu, nabízíme například informace o českých interpretech. iTunes jsou sice také v češtině, ale to zase není streamingový servis.
Podle jakého klíče se stanovuje odměna z příjmu MusicJetu autorům a kolik procentuálně obnáší?
Odměna umělcům závisí na jejich dohodě s vydavatelem, který jej i v jednání s námi zastupuje. Každopádně vycházíme z tzv. content poolu, tedy procentní sazby z peněz vybraných od koncových uživatelů. Jedná se o desítky procent odvozené od toho, jak se skutečně hrálo. Částka se dělí mezi dodavatele obsahu - vlastníky práv k dílům, ať již jsou zastoupeni vydavatelem, nebo jednají individuálně napřímo, OSA jako kolektivního správce a nás jako provozovatele služby.
Ani MusicJet tedy nepostoupí žádnou výraznější většinu zisku autorům?
Přesné číslo říct nemohu, ale dodavatelům obsahu (majitelům autorských práv) jde u nás víc než polovina z příjmu.
USA přitvrzují vůči tzv. pirátům. Co úmluvy jako ACTA, SOPA a PIPA znamenají pro MusicJet?
Doufám, že nic. Ale pirátství nás poškozuje. Nemyslím na jednotlivce, kteří si uloží nebo stáhnou skladbu, ale servery, které skladby dají k volnému použití. Uživatel může všechna svá CD sdílet s přáteli; uloží je pod svým jménem do cloudu a svým přátelům pošle heslo k obsahu - to je v pořádku. Velký rozdíl ale je, když takový server individuální obsah nahraný uživateli nabízí aktivně ve formě vyhledávání a komfortního rozhraní, a navíc za to inkasuje peníze. Na Ulož.to siza 99 Kč stáhnete 2000 skladeb, aniž by tento server platil jejich autorům. Nejde o to, dohnat někoho do kriminálu, ale zamezit šíření hudby, k níž dotyčný server nemá autorská práva a protiprávnímu jednání tak napomáhá. Využít lze institut trestného činu právnické osoby, který máme nově k dispozici. Osobně zírám na nečinnost IFPI, která de facto sdružuje vydavatele, ale hlavně zastupuje skutečné vlastníky práv, tedy umělce samé. Objevila se dokonce myšlenka na legalizaci pirátů formou jednorázového výpalného! To bohužel ilustruje stav, v jakém se celý obor nachází a to zcela pomíjím právní dopady takové věci.
Spoluvlastníkem MusicJetu je také již zmíněný OSA. Ten vybírá autorské poplatky, které rozděluje pouze mezi zaregistrované umělce, ačkoli vybírá peníze i za ty, kteří ve svazu registrovaní nejsou.
Vybírat od všech a rozdělovat jen registrovaným je divné. S OSA nicméně musíme spolupracovat ze zákona.
Spolupráce je povinná, ale zákon majetkovou (pětiprocentní) účast OSA na hudebních serverech nepožaduje.
Byli jsme vedeni snahou jasně ukázat, že náš servis je legální a že je transparentní.
To jste si ale moc nepomohli, netransparentnost (nakládání s vybranými penězi) je přeci nejvážnější výtkou kritiků OSA.
Já do OSA nevidím. My mu každopádně odvádíme to, co mu ze zákona náleží, a poplatky odvádíme adresně, tedy kdo a jak hrál. Co s těmi penězi dělá OSA, už není otázka na nás.
