Od loňského října jste ve funkci programového ředitele, předtím jste byl ředitel zpravodajství a pak nových médií. Zpřesnil jste si díky tomu poměrně obtížnou definici úspěšné veřejné služby, za jejíž kritéria označujete sledovanost, spokojenost, zásah publika a tzv. veřejnou hodnotu?
Ta definice vychází z Kodexu ČT a složitá není. Úkolem veřejné služby je prohlubovat českou národní identitu, podporovat v globálním světě „českost“, obohacovat českou kulturu, přinášet seriózní ucelené objektivní zpravodajství, investigativní publicistiku, podporovat původní dramatickou a seriálovou tvorbu, vzdělávání a dětskou tvorbu. Tyto úkoly definují veřejnou službu a odlišují ji od komerčních médií, která vysílají jen pořady, jež jim umožní co nejvíce vydělat. ČT si toho je vědoma a veškeré reformy, které nyní generální ředitel chystá, by měly tuto její roli posílit. Například posuzování pořadů z hlediska „veřejné hodnoty“.
Čtěte také: Čtení dětem podporuje nová kampaň
Jak ovlivní nedávná změna konceptu Událostí další zpravodajsko-publicistické pořady ČT?
Uvědomme si, že ve skutečnosti je pilířem našeho zpravodajství nepřetržité vysílání ČT24, které běžně už dosahuje šest procent v celodenním podílu na divácích. Dobrá publicistika bude mít i nadále místo ve vysílání ČT1 a ČT2. Na podzim budeme mít v prime timu přinejmenším čtyři nové publicistické cykly.
V letním schématu nyní vyhrazujete pozdější vysílací čas pořadu Reportéři ČT. Tento publicistický pořad měl vysokou sledovanost a ani v létě se nereprízuje – narozdíl od seriálu Hříšní lidé města pražského, který ČT zařazuje před Reportéry. Můžete na tomto příkladu přiblížit zákonitosti, které při sestavování programu musíte brát úvahu?
Od posledního červnového týdne běží letní vysílací schéma, které změnilo hlavní vysílací čas od 20 do 22 hodin především na ČT1. K televizi lidé chodí spíš na půl devátou až devátou, navíc je nominálně o třetinu diváků méně než v běžném roce. Lidé také chodí později spát, takže se vše posouvá v čase dopředu. Reportéři ČT běží o pouhých 15 minut později, což nehraje žádnou roli. Od září bude skladba jako na jaře, takže se vrátí do „svého“ času. ČT1 se od osmi snaží nabízet rodinné sledování, proto sáhla k seriálům, jako jsou „Hříšní lidé“, ale dává i pohádky, seriál Hraběnky nebo Proč bychom se netopili a v neděli Chalupáře. Pošta pro tebe jde až od devíti, pořad Na cestě v neděli před Událostmi atd. Léto, stejně jako Vánoce, má jinou diváckou náladu. Přesto vysíláme celé léto Reportéry ČT v premiéře.
Podle jakého klíče přistupujete ke změnám? Příklad rušených pořadů Ekonomika + a Focus z ČT24 sice není přímo z vaší agendy, nicméně považoval byste za správné rušit poměrně levný pořad jen ve snaze zajistit peníze pro jiný projekt?
V každé televizi včetně ČT existuje něco, čemu se říká programová progrese. Neustále se snažíte nacházet typy pořadů, které by lépe odpovídaly vývoji branže, měnícím se diváckým očekáváním a zvyšovaly potenciál spokojenosti a sledovanosti. V ČT navíc připočtěte „veřejnou hodnotu“. Nebudu komentovat pořady ČT24. Uvedu příklad z ČT1 a ČT2. Tam jsou pořady jako Objektiv, Toulavá kamera, 13. komnata, Kalendárium nebo nedělní pohádka, které si získaly pevné divácké jádro a jsou dobrou veřejnou službou, a pak pořady, které jsou třeba dobré, ale tak hlubokou vazbu si nevybudovaly. Je logické, že na jejich místo se tlačí jiní autoři, kteří si myslí, že mají lepší nápady a ČT bude mít z jejich pořadu větší prospěch. Svou roli také sehrává optimalizace nákladů, kdy je vzhledem k menšímu počtu diváků sledujících daný pořad mnohem výhodnější zařadit nějakou reprízu.
ČT na letošní podzim chystá poměrně rozsáhlé změny. Které budou ty nejdůležitější?
Zrevidujeme zacílení ČT1 a ČT2. Pokud si v imagovém průzkumu postavení televizních stanic u diváků pod ČT1 lidé představují především zpravodajství, českost a zprávy a přitom je tomu sedm let od rozjezdu ČT24, není něco v pořádku, něco se ve filozofii ČT1 opomnělo změnit. Když má ČT čtyři programy, musejí se doplňovat a cílit především v prime timu na různé potřeby diváků, aby se posiloval zásah veřejné služby. Pokusíme se rozbít pocit, že program ČT2 je pouhým doplňkem ČT1. První program chceme profilovat více jako rodinný a přátelský. Má to být dobrý společník, který přináší původní českou tvorbu a obrací pozornost na zajímavé fenomény života společnosti, ale dělá to spíše zábavnou než nudnou a konzervativní formou. Na podzim začneme vysílat poslední, čtvrtou řadu Zdivočelé země, uvedeme nový seriál o trampotách mladých rodin, budou nové díly Vyprávěj a hororový povídkový cyklus Okno do hřbitova. V srpnu představíme další pořady, které jsme pro ČT1 nově připravili. Na Dvojce se objeví humoristický pořad Na stojáka známý divákům z HBO. A do programu vrátíme dokumentární filmy tvůrců, jakými byli či jsou Špáta, Třeštíková, Sommerová, Kvasnička apod.
Podle čeho rozhodujete o nákupech pořadů? Nedávno jste zmínil, že např. přírodovědné dokumenty nemá cenu vyrábět, protože kvalitní pořady ze zahraničí vyjdou levněji.
ČT chce vyrábět především vlastní pořady a klade důraz na to, aby věci zobrazovala českým pohledem. Na ČT1 není podíl akvizice ze zahraničí ani 20 procent. Ta má nicméně své opodstatnění – v českých poměrech nebudeme vyrábět dokumentární film o Velkém bariérovém útesu nebo o tankových bitvách druhé světové války. Vyrobí je velké televize s globální obchodní politikou, které jsou schopny je prodat dál. Dokumentární cyklus tohoto typu může vyjít na půl milionu eur i více. ČT jej koupí za jednotky tisíc eur. Zároveň se snažíme nacházet a dělat výběrové cykly, jako jsou Velikáni filmu, Chodníky slávy nebo Filmové perly, což jsou věci, které nikdo jiný neudělá. Diváci od ČT očekávají kvalitní seriály, jakým byl seriál Panství Downton, který získal mnoho cen Emmy. Na podzim připravujeme pro ČT2 několik řad seriálů, které vyrobily HBO, BBC nebo NBC.
Jak se vyplácí rozsáhlé pokrytí sportovních událostí v letošním supersportovním roce? Přestože jste se po roce vyjednávání dostali na polovinu ceny, není suma přesahující půl miliardy Kč pořád příliš vysoká?
Je vysoká a její výše souvisí s jedinou věcí, s „nemorálním“ nárůstem cen práv na zahraniční sportovní události. Malé země typu ČR se dostávají pod tlak peněz způsobem, který může znemožnit vysílání některých velkých akcí v budoucnu. Na druhou stranu: Kdo jiný by ale měl tato práva za snesitelnou cenu koupit, když ne Česká televize? Na ČT leží odpovědnost z hlediska sledování české stopy ve světovém sportu. V MS v hokeji, fotbale nebo v atletice, u olympijských her, ale i v dalších sportovních událostech je silná česká stopa a českého diváka zajímá, jak dopadají čeští sportovci. Velké sportovní podniky mají svou komerční stránku a současně jsou veřejným zájmem. Kdyby šlo jen o peníze, nedostávají významní sportovci státní ceny.
Jeden týdeník se opřel do televizní prezentace fotbalového turnaje v Polsku a na Ukrajině. Zjevně malé studio neskýtá prý důstojné podmínky moderátorům ani zpovídaným sportovcům. Lze si při nákupu práv na přenos určit podobu zázemí?
Studio muselo splňovat požadavky UEFA a odpovídalo možnostem, které ČT měla od organizátorů Eura. Neznalost reality bohužel mnohdy vede k absurdním soudům.
Jak se ČT vymezuje vůči početným konkurenčním sportovním kanálům?
Česká televize a její sportovní program ČT4 se vůči nikomu nevymezuje, nýbrž plní svou veřejnou roli – podporuje český sport tím, že mu dává prostor. To s sebou nese nutnost nejen koupit práva, ale i zajistit přenos. Tady Česká televize v žádném klinči se sportovními stanicemi jiného typu ani být nemůže. Sleduje českou stopu ve světě a podporuje český národní sport.
S jakou filozofií spouštíte dětský kanál? Nedonutila vás k tomu snad TV Barrandov s dvouhodinovým Animáčkem, který válcuje konkurenci?
Barrandov neválcuje konkurenci ve skupině 4–8 let v čase vysílání Večerníčku. Dětské diváky dělíme do tří kategorií a v kategorii nejmenších dětí, na niž v ČT cílí vysoce populární Večerníček nebo Kouzelná školka, jsou často nejsledovanější právě tyto pořady. Přesun dětského vysílání na ČT na začátku letošního roku se v tomto smyslu podařil a to dává velkou naději, že podobně úspěšný by mohl být i dětský program. Jedná se o projekt, s nímž nový generální ředitel vstupoval do volby a který logicky reaguje na vývoj televizního trhu. Speciální dětský program patří mezi základní výbavu mnoha veřejnoprávních stanic po celé Evropě. Naopak filozofie univerzálních (plnoformátových) stanic, kde člověk nacházel všechno, pomalu odeznívá. V důsledku toho, jak se na programu ČT1 ve velké míře mísilo dětské a dospělé vysílání, se tato stanice špatně programovala a rozbíjela se divácká loajalita. Vytvoření tematické dětské stanice je cesta, jak nabídnout bezpečnou alternativu ke komerčním dětským programům, postaveným na nejchytlavějších a často agresivních typech seriálů. O dětském programu nicméně zatím ještě není finálně rozhodnuto, jeho možné zavedení teprve bude projednávat Rada ČT.
Na dětský kanál – pokud jej ČT spustí – logicky zamíří dětské pořady z ostatních stanic. Co přijde místo nich?
To není problém, protože připravovaná vize těchto stanic pracuje s variantou, že na nich nebude dětské vysílání. Ve chvíli, kdy bude dětská stanice schválena, doplní se program na stanici ČT1 dle vize zmíněného rodinného programu a ČT2 v souladu s představou o exkluzivním programu, silně zaměřeném na vzdělávání, poznání a umělecký zážitek.
ČT2 získává kloudnou podobu – intelektuálský divák už nemusí kvůli umělecky cenným filmům ponocovat. Proč jste mu ale před jeho oblíbené diskuse a kyrgyzské filmy zařadili Večerníčka?
Protože klasický divák ČT2 si k televizi sedá ve 20 hodin, kdy nachází své oblíbené dokumenty a poté publicistiku, filmy atd. A také proto, že to bylo logičtější než mít dětské vysílání v tzv. access prime timu na ČT1. Dokud ČT nebude mít dětský program, bude každé umístění dětského vysílání v jistém smyslu přechodné. Je totiž velmi specifické a odrazuje dospělého diváka bez dětí. Doba, kdy se i dospělí dívali na Večerníček, protože neměli na výběr, už je pryč. Dnes nabízí alternativu spousta jiných televizí, a proto se sledovanost Večerníčku na ČT1 propadala až na 150 000 diváků. Všichni měli pocit, že Večerníček je tradicí a ikonou ČT, ale nikdo nebral v úvahu, že většina ze dvou milionů diváků sledovala něco jiného. Na nostalgii v současné době není prostor; Večerníček zaměřený na úzkou cílovou skupinu je proto na programu ČT2, který je vyhrazený menšinovým žánrům.
Nakolik hraje roli při sestavování programu na ČT2 fakt, že jde o jeden z mála kanálů, kde smí běžet reklama?
Žádný. Neprogramujeme ČT2 v závislosti na reklamě. Navíc: smyslem reklamy na ČT2 není vydělat dodatečné příjmy pro ČT, nýbrž vydělat nějaké peníze do fondu na podporu kultury. Tato zákonem účelově uložená reklama tedy neovlivňuje rozhodování o tom, co na ČT2 vysíláme – to bychom nedávali Velikány filmu, divadlo, operu nebo dokumentární klub, ale spíše mainstreamové pořady. Česká televize je ale veřejná služba – a má jiné cíle.
Milan Fridrich (41)
V současnosti ředitel programu, v České televizi je 7 let. Před nynější funkcí byl ředitelem zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu a poté výkonným ředitelem nových médií. Nová média pod jeho vedením získala hlavní cenu českého internetu Křišťálová lupa 2011 a v anketě CzechInno titul Vizionář roku 2011. Před nástupem do ČT působil Fridrich dlouhodobě jako zpravodaj Českého rozhlasu a Hospodářských novin v Bruselu (1998–2005). Milan Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru Management, organizace řízení v programu MBA. Věnuje se také publikační činnosti. Je mimo jiné autorem knih fejetonů Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007).
