S blížící se účinností nového občanského zákoníku se objevila řada protichůdných názorů na to, zda novela přejímá stávající úpravu dvouleté záruční doby u spotřebního zboží.
Jedna část odborné veřejnosti (zejm. část spoluautorů nové právní úpravy) tvrdí, že zákonná záruka se k 1. lednu 2014 u spotřebního zboží ruší a 24měsíční lhůta bude jen lhůtou pro uplatnění práv z vadného plnění. Ve svém názoru je podpořena systematikou nového zákoníku a nepřesnou transpozicí evropské směrnice v současném občanském zákoníku. Dle tohoto názoru odpovídá prodejce pouze za ty vady, které věc měla v okamžiku uskutečnění koupě, přičemž v prvních šesti měsících platí vyvratitelná domněnka, že věc byla vadná již při převzetí. Později musí existenci vady při převzetí prokázat sám spotřebitel.
Hrozí, že prodejce bude odpovědný pouze za ty vady, které měla věc v okamžiku koupě.
Odlišný názor zastávají zejména ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo průmyslu a obchodu nebo spotřebitelská sdružení. Podle nich dosavadní 24měsíční záruka zůstane novou úpravou v podstatě nedotčena. Svůj závěr opírají o záměr zákonodárce vyjádřený v důvodové zprávě, o základní zásady zákoníku (především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany) a o mnoho let fungující standardy ochrany spotřebitele v českém prostředí.
Ačkoli se zdá, že druhý uvedený názor nakonec převáží, konečné slovo náleží až judikatuře. Než bude v této otázce jasno, měli by obchodníci, kteří chtějí spotřebitelům poskytnout stejný standard ochrany, preventivně u zboží nebo ve svých obchodních podmínkách dvouletou či delší záruku uvádět. Jinak bude zákazník bezbranný.
