Paragrafy v praxi: Reklamní zákon ladí maličkosti

Děti už mohou zcela legálně škemrat u rodičů

Děti už mohou zcela legálně škemrat u rodičů Zdroj: Repro Strategie

Zákon o regulaci reklamy platí bez velkých změn 20 let. Nejenže je dobrovolně respektován, ale současně založil a udržuje dobrý zvyk: reklamní paragrafy jsou koncentrovány v jediném předpisu, což nesmírně usnadňuje práci všem, kteří se reklamou zabývají.

Počítám-li správně, byl reklamní zákon za dobu své existence čtyřiadvacetkrát novelizován, většinou se ale jednalo o drobnější změny, které se běžné praxe příliš nedotkly. Taková je i novela poslední, která byla schválena uprostřed horkého léta.

Novela rozšiřuje nedávno přijatý zákaz anonymní volební reklamy na dobu od vyhlášení voleb do skončení hlasování. To je docela rozumné, protože tento zákaz dříve platil jen v době volební kampaně, tedy 16 dnů před volbami, takže anonymní politické ataky, které této době předcházely, byly legální.

Novela také ruší zákaz nabádání dětí, aby ke koupi přemlouvaly své rodiče: jakkoli to stejně bylo ustanovení dosti nepraktické, po jeho zrušení již není pochyb, že například rozdávání dětských figurek v supermarketech za nákupy rodičů není protiprávní. V reklamách pohřebních služeb byla konečně zrušena regulace jejich obsahu, která kupodivu byla v praxi předmětem častých sporů a pokut. Po novele zákon upravuje pouze místa, kde lze či nelze takovou reklamu šířit, ale do obsahu již nemluví.

Prostě si to zjistěte

Do zákona byla novelou vtažena odpovědnost šiřitelů, tj. zejména médií, za reklamu nepovolené loterie. Fakticky se tím nic moc nemění, jen zarazí fakt, s jakou lehkostí je stát schopen svalit odpovědnost za posuzování legálnosti loterie na média, která s loterií samotnou nemají nic společného. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek k této věci senátorům řekl, že reklama na loterie by se měla dostat do podobného režimu jako reklama na tabákové výrobky a že „šiřitelé reklamy by si museli zjistit, jakou loterii by propagovali“.

Aha – jenže jak a kde si to mají média zjistit, to již nám pan ministr neporadil. Po letech právních dohadů si nikdo dnes netroufne spolehlivě odpovědět ani na tak banální otázky, jako je přípustnost sázení na internetu či nákup zdarma pro pětistého návštěvníka obchodu – a pan ministr nám poradí, že si to prostě máme zjistit! Doporučuji tedy obracet se přímo na něj.

Rozumný systém

Poslední relativně významná změna spočívá v tom, že výživová, zdravotní a klamavá tvrzení u potravin má nově sledovat Státní zemědělská a potravinářská inspekce. To je samozřejmě velmi složité téma, plné hraničních možností a hodnocení jemných slovních i mimoslovních významů, které zpočátku vyžaduje pečlivé ladění právních názorů spíše než nějaké razantní pokuty.

Nezbývá než doufat, že potravinářská inspekce se svého nového úkolu zhostí podobně rozumně, jako se kdysi reklamy léků ujal Státní ústav pro kontrolu léčiv. Stane-li se tak, můžeme zhruba za deset let mít i u potravin a doplňků stravy stejně rozumný systém regulace, jaký se podařilo vybudovat u léků.

Novela působí dojmem, jako by již jen ladila v naprostých maličkostech legislativní dílo jinak dokonalé. Asi tomu tak z velké části skutečně je, nicméně je s podivem, že nedošlo i na diskusi ke skutečným tématům – třeba k dosud fakticky neomezené reklamě na alkohol.