Pavlína Fechterová: Cesta do Pařížské

Pavlína Fechterová

Pavlína Fechterová Zdroj: Tomas Zelezny

Přestože se neúčastní tendrů, zabírá seznam jejích klientů tři stránky A4. Průkopnice filmového PR Pavlína Fechterová zaměstnává ve své agentuře 2media.cz především matky s dětmi a v Pařížské ulici otevírá klub, který má dát spojení klient-agentura-novinář zcela nový smysl.

V Českém Krumlově, odkud pochází, si začala hned po listopadu 1989 plnit své sny. Založila kulturní agenturu a do města začala vozit umělce, které měla ráda: Divadlo Járy Cimrmana, Sklep, Divadlo v Dlouhé… Byla dramaturgem v divadle, spoluzakládala rádio, filmový klub. „Když si člověk v té době řekl, že za týden uspořádá festival, tak ho uspořádal. Panovala skvělá nálada a v Krumlově k tomu byly výborné podmínky,“ říká Pavlína Fechterová.

Jejím hlavním snem ale byl film. „Taková ta věta ,jdu k filmu‘ vyvolávala u kamarádů smích, ale já jsem podvědomě věděla, že přesně tohle chci,“ popisuje Fechterová inspiraci, která ji nakonec přivedla na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště. „Jednou jsem si někde přečetla, že existuje Letní filmová škola a že na ni mohou jen členové filmových klubů. Tak jsem takový založila.“ Atmosféra filmové školy ji uchvátila. Viděla pět filmů denně, nespala, seznamovala se s novináři, tvůrci i filmovými vědci. Rozhodla se, že půjde studovat filmovou vědu, ale pro velký počet uchazečů na Filozofické fakultě UK v Praze ji nevzali. Přemluvila tedy docenta Jiřího Cieslara, aby jí umožnil chodit na přednášky i bez toho, že by byla řádnou studentkou. „Postupně jsem začala chodit i na semináře a psát si cvičně seminární práce. Když jsem pak po roce dělala znovu přijímačky, seděli v komisi všichni mí učitelé a byli tak skvělí, že mne nejen vzali, ale ještě mi i velkou část toho nultého ročníku uznali.“

I filmy potřebují dobré PR

Na škole se naplno projevilo její dlouhodobé štěstí na výrazné mužské osobnosti. Jednou z nich byl i dramaturg České televize Čestmír Kopecký, který Fechterové nabídl místo v nově vznikajícím public relations oddělení ČT. Kopecký tehdy v ČT dělal výrazné projekty, jako byly filmy Knoflíkáři nebo Návrat idiota, anebo pořady jako Česká soda s Petrem Čtvrtníčkem, Zblízka s Petrem Léblem… „Přerušila jsem školu a šla za Čestmírem. Vůbec toho nelituji, přestože pro mne byla Česká televize kromě zábavy, kontaktů a práce dost šílená zkušenost. Byl to moloch, kde lidé mého typu nemohou fungovat,“ vzpomíná Fechterová, pro kterou bylo působení na Kavčích horách posledním zaměstnáním v jejím životě.
Když Kopecký z ČT záhy odešel, šla Fechterová demonstrativně s ním. Tehdy ji oslovil producent Ondřej Trojan, který dělal Pelíšky a připravoval film Musíme si pomáhat. Spolu se rozhodli vystavět filmové PR, které v té době téměř neexistovalo. „Byly jsme dvě, které jsme se filmovému PR začaly intenzivně věnovat. Mou kolegyní i dlouholetou inspirací byla Uljana Donátová, která dodnes dělá komerčně velmi úspěšné filmy a je i vedoucí tiskového oddělení a tiskovou mluvčí karlovarského festivalu,“ vzpomíná Fechterová.

Dalším mužem, který Pavlínu Fechterovou profesně podpořil a nasměroval, byl kamarád Marek Vašut. Přesvědčil ji, aby si založila vlastní firmu, a do začátku jí daroval technické vybavení. „Tehdy mi řekl, že za to chce, abych ho doživotně zdarma zastupovala. Což byl výborný vtip, protože Vašut jakoukoli publicitu a PR z hloubi duše nenávidí.“ Tehdy ještě Pavlína Fechterová podnikala a vystupovala pod svým jménem. „Teprve později jsem pocítila potřebu dát svému podnikání jiný, právní rámec, takže vznikla společnost s ručením omezeným 2media.cz. Přesto jsem hodně věcí dál dělala beze smluv, prostě jsem věřila, že slovo platí.“ Podle Fechterové zpočátku stačilo pohybovat se mezi lidmi, na jejichž doporučení také získávala veškeré zakázky, což jí vychází dodnes. „Lidé se před třinácti lety daleko víc scházeli. I novináři měli prostor, aby mohli jezdit na reportáže, dělat rozhovory. Dnes panuje taková časová tíseň, že novináři - i kdyby chtěli - často nemohou někam vyjet na čtyři hodiny,“ vysvětluje Fechterová, podle níž přijde dnes na akci polovina pozvaných, pokud není v Praze 1, přestože je to zajímá. „V tomhle se moje profese totálně proměnila.“

Právě na kontaktu s novináři a snaze pochopit jejich potřeby Pavlína Fechterová své působení v PR postavila. „Už v České televizi jsem prosazovala, ať se například netisknou stovky press kitů, protože novináři je stejně chtějí mít v mailu. Press kity se rozesílaly poštou, navíc někdy už nežijícím lidem,“ vzpomíná Fechterová. Její snahou bylo, aby se nesvolávaly zbytečné tiskové konference a aby se novináři neobtěžovali tím, že se jim k jedné věci pošle dvacet zpráv a podkladů. „Dodnes si myslím, že jsme servisní organizace. Přizpůsobujeme se potřebám novinářů,“ vysvětluje Fechterová, která podle vlastních slov mnoho let bojovala s klienty, protože věděla, že novináři potřebují něco jiného, než si klienti myslí. Přitom pokud podle Fechterové klienti pochopí roli mediálního poradenství, mohou si ušetřit nemalé prostředky a často i ostudu. „Většinou nenarážíme na problém u majitelů nebo vrcholného vedení, ale u středního managementu. Přesvědčit klienta, aby nám dal důvěru a nechal nás pracovat, je asi jediným konfliktním momentem v této práci,“ říká Fechterová.

Politika? Ne, děkuji.

Hlavní náplní 2media.cz je osobnostní PR, tedy umělci, manažeři, lékaři a lidé působící v charitativních projektech. Další částí je projektové PR, tedy filmy, divadla, různé akce, představení. A třetí oblastí, jíž se 2media.cz věnuje, je produktové PR, které zahrnuje jak zboží, tak služby. Portfolio klientů Pavlíny Fechterové odráží její vkus a 2media. cz se tedy koncentruje na tři obory, kterými jsou kultura, charita a lifestyle. V kultuře je to celé spektrum od náročných oborů, jako je balet nebo jazz, až po showbyznys, tedy velké filmy nebo turné kapel. V lifestylu je to rozpětí od luxusních francouzských značek, švýcarských hodinek, německých a italských firem po kvalitní restaurace a hotely a produkty pro maminky a děti.

Nové klienty Fechterová získává na doporučení většinou od stávajících klientů. „Ještě větší pocta pro mne je, když nás doporučí novinář,“ říká Fechterová. Jsou obory, kde se Pavlína Fechterová z osobních důvodů nepohybuje, a to je politika a státní zakázky. Vyhovuje jí pracovat napřímo a často se svými klienty navazuje osobní a někdy i přátelské vztahy. „Existují hlasy, které říkají, že to mám hodně osobní a že to není správné. To je do jisté míry pravda, ale zároveň je to strašně příjemné,“ přiznává Fechterová. Přestože se s jinými PR agenturami nepotkává a není členem žádné profesní organizace, nebrání se Fechterová pedagogické činnosti. „Oslovily mě dvě organizace, na jejichž nabídku byla čest přistoupit. Jednou z nich je VŠE, kde mám pro katedru marketingu jednu přednášku za semestr, což je pro mne už tři roky velmi příjemná zpětná vazba. A od loňska jsem externím pedagogem na FAMU, kde vyučuji filmové PR, které tam do té doby vůbec nebylo. Nová vedoucí katedry Marta Lamperová udělala úžasnou věc, že producentům umožnila, aby se PR vyučovalo. Přišlo mi šokující, že producenti tento obor neměli.“

Promenáda v Pařížské

Přesto v jejím přístupu zůstává lehký nádech bohémství a punku, který zřejmě souvisí s propojováním světa kultury, luxusu a charity. „Obor PR mi často přijde podivný, trochu suchý a zároveň dostupný komukoli, kdo zná deset novinářů z večírku.“ Podle Fechterové je výhodou, že se jak v showbyznysu, tak v kultuře nebo lifestylu lidé neberou vážně. Možná i proto hodně let dělala jen kulturní PR. „Klíčová nabídka, kdy se mi profesně změnil život, byla, když mi zavolala Tamara Kotvalová, majitelka Carollina, která mi svěřila své značky v Pařížské.“ To zásadně změnilo jak Pavlínu Fechterovou, tak její firmu. Musela přibrat nové lidi, začít se vzdělávat v nových oborech, víc pracovat.

Dělat pro rodinné značky s příběhem, v mnoha případech staré několik set let, se stalo pro Fechterovou vášní. Portfolio Carollina zahrnuje značky jako Rolex, IWC, Patek Philippe, Montblanc, Chanel, Dior, YSL a další. Pro společnost Potten & Pannen - Staněk group mediálně zajišťuje kampaně pro značky Rosenthal, Zwilling, Emile Henry, Christofle a další. „Pro mne to má daleko větší hodnotu než pracovat pro obří nadnárodní firmu, kde by byl trojnásobný rozpočet,“ přiznává Fechterová, podle které se svět těchto tradičních značek v jejím případě s kulturou velmi dobře propojuje. „Životní styl je zároveň kultura, oblečení, kabelka nebo to, že jdete na večeři do dobré restaurace, kde se vaří z kvalitních potravin,“ vysvětluje Fechterová, podle níž její klienty spojuje kvalita a osobní nasazení.

Ve své zhruba dvacetičlenné firmě funguje Fechterová jako univerzální voják. „Vím o každé kampani a stýkám se s každým klientem. Několikrát jsem zkoušela mít ve firmě ředitele, ale nikdy to neklaplo. Ten člověk nechápal, co mám na mysli, a navíc ho klienti ignorovali.“ Pokus svěřit exekutivu do rukou ředitele měl Pavlíně Fechterové pomoci vyřešit vnitřní rozpor, že se nevěnuje dost dětem. Nakonec zvolila tradiční model, kdy s ní v domě žije její matka, a ta se přes týden stará o děti, zatímco ona jim všem zajišťuje živobytí. Děti pak vědí, že s ní mohou o víkendu počítat na sto procent. Zásadní změna a pomoc přišla v podobě životního partnera - filmového architekta Jana Vlčka (Lidice, Okresní přebor). Společně dnes řídí firmu a věnují se jejímu rozvoji. Vlček také dodal agentuře osobitý styl - od ilustrací po vizuální podobu klubu v Pařížské.

Z hlediska profilu zaměstnanců není firma Pavlíny Fechterové zcela typická. Jsou v ní totiž lidé, kteří mají nějaký - řekněme - handicap. Může jím být roční dítě, důchodový věk nebo prodělání závažné nemoci. Všichni pochopitelně musí své povinnosti plnit, ale je na nich, jestli pracují doma, v noci, nebo naopak denně chodí do kanceláře.

Poirot na cestě do Orientu

Snaha vyjít vstříc klientům přiměla Fechterovou nabídnout nové služby. Začala připravovat facebookové stránky, elektronické newslettery, internetové stránky, produkovat akce a nabízet lekce marketingové komunikace. Do této situace pak přirozeně zapadla i myšlenka na vytvoření novinářského klubu. Potenciální klientka z Itálie volala s tím, jestli má Fechterová showroom, ve kterém by své kolekce mohla vystavit. Odpovědí bylo ANO, i když showrom neexistoval. V Pavlíně doslova přes noc dozrálo rozhodnutí. „Vždyť zastupujeme firmy s nábytkem, s koberci, nádobím, vínem. Zastupujeme fotografy, oblečení, kávu, pekárnu.“ V tu chvíli před ní virtuálně vyrostlo něco, co bude prezentací pro klienty, kde budou moct představovat své výrobky, své služby, svá cédéčka nebo své ceny. Prostor by byl zároveň otevřený pro novináře, kteří mohou přijít a na tyto věci se podívat, nebo přijít a sednout si tu k počítači, či si jen dát kávu. Anebo si zde dát schůzku, udělat rozhovor třeba s Aňou Geislerovou.

Vznikl tak privátní klub, který je místem setkávání. „Zároveň sem může člověk přijít a nedělat nic. Posedět, občerstvit se, odpočinout a jít zase dál.“ Fechterová chce vytvořit místo, které se podle ní vytratilo. „Když jsem přišla do Prahy, tak se mi moc líbil filmový klub v Adrii, kde se potkávali novináři, popíjelo se tam, diskutovalo.“ V tuto chvíli Pavlína Fechterová provozuje v Pařížské ulici 13 více než stometrový prostor, který spojuje několik funkcí. Proč zrovna v Pařížské? „To není naše nabubřelost. Je to centrum, kde se střetávají naši klienti a kam chodí novináři, stylisté a fotografové. Pařížská je místo, které u našich klientů rezonuje. A rezonuje i u novinářů,“ vysvětluje Fechterová. Neuvažuje přitom o žádné klubové registraci a novináři i klienti budou mít zdarma občerstvení. Je to její odpověď, jak se vypořádat se všudypřítomnou krizí.

„Otevírám prostor, kde by vám mělo být fajn.“ Větší část zabírá vysněný novinářský klub, k tomu kancelář agentury. Vybavení tvoří částečně art deco, tedy původní nábytek Jindřicha Halabaly z Galerie 22, a perské koberce Bakero. Dalším motivem je orient, který představuje Sanu Babu. „Mám radost, že naši klienti sdílejí mé nadšení z tohoto prostoru, všichni souhlasili s umístěním svých produktů, aby tu žily pěkně pospolu, navzdory různým stylům, které prezentují. Když se rozhlédnete kolem, je to krása. Je to, jako by Hercule Poirot jel na výlet do Orientu.“

Pavlína Fechterová (1972)

Pochází z Českého Krumlova. Do Prahy odešla studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Filmová věda, od té doby se věnuje práci v oboru PR. Přednáší na katedře produkce FAMU filmové PR, je také mediální konzultantkou. Agentura 2media.cz na českém trhu působí od konce 90. let, od roku 2006 má vlastní pobočku na Slovensku. Pavlína má dvě děti, šestiletou Julii a čtyřletou Elizabeth. Se svým partnerem, filmovým architektem Janem Vlčkem, žije střídavě v Praze a Dobřichovicích.