Generální ředitel největší mediální agentury na světě GroupM, Rob Norman, vyslal na adresu velitelky Yahoo Marissy Mayerové zdrcující kritiku. „Chápu, že je fůra lidí, kteří mají u Yahoo e-mailovou adresu,“ řekl na začátku prosince časopisu Advertising Age, „ale mě zajímá, kolik z nich je skutečně aktivních.“ Lidé z Yahoo na takto položenou přímou otázku odmítli odpovědět, což naznačuje, že to buď nevědí (což je problém), nebo to vědí, ale raději neříkají, což je ještě horší.
Není divu: za tři a půl roku pod vedením Mayerové udělala firma ze svého – do té doby funkčního – e-mailu tu nejobtížněji navigovatelnou, nejnešikovnější, nejpomalejší a vůbec nejnepraktičtější věc na světě. „V žádné mediální agentuře dnes nikdo nepřijde o práci, protože by zapomněl umístit reklamu na Yahoo,“ řekl Norman. Zbývá jediná otázka – na co ještě akcionáři Yahoo čekají, Marisso…?
Čínský reklamní trabl
Blokování online reklamy dosud v říši středu nepatřilo k nejhorším problémům inzerentů – nebo o tom alespoň nevěděli. Studie firmy Omnicom z konce listopadu jim proto přinesla nepříjemné překvapení: deset až dvanáct procent osobně cílených inzerátů dokážou browsery na PC eliminovat. (U mobilní reklamy, která se obvykle váže na jednotlivé aplikace, na nichž se z nějakých důvodů blokuje obtížněji, je to jen něco přes tři procenta.) Výzkum, jejž pro Omnicom provedla firma PHD, je „prvním pokusem porozumět“ tomu, co se v dané oblasti děje. Scanner by skoro napadlo, jestli není výhodné napřed věci porozumět a teprve potom do ní cpát peníze, ale možná je to názor ze staré školy.
Osm miliard za podfuk
Na první poslech ta suma zní, jako že Miloslav Ransdorf zas jednou potřeboval pár drobných, ale zdání klame. Oněch 8,2 miliardy je v dolarech a jde o ztrátu, kterou podle firmy IAB napáchají ročně globálnímu trhu s digitální reklamou inzertní podvody. Nejběžnějším takovým fíglem je předstíraný traffic – inzerent za něj zaplatí, ale ve skutečnosti jeho reklama dosáhne jen na robota, nikoli na živou bytost (pro zjednodušení budeme o uživatelích internetu mluvit jako o živých lidských bytostech).
Tato praxe sama o sobě připravuje trh o 4,2 miliardy dolarů; další 2,4 miliardy mají na svědomí pirátské krádeže obsahu. Ačkoli nelze přesně zjistit, kolik muziky a filmů by si konzumenti kradeného obsahu koupili, kdyby nepirátili, podle IAB by kolem legálního obsahu vznikl reklamní byznys v hodnotě téměř půl miliardy dolarů navrch. Scanner to fakt mrzí.
Žrádlo jede
Časopis Adweek se na přelomu listopadu a prosince poctivě zabýval tím, co si mladí Američané (18–34 let) myslí o jídle. Z nejrůznějších statistik čouhá jeden prapodivný údaj: dvaačtyřicet procent respondentů odpovědělo, že během posledních 12 měsíců změnilo své jídelní návyky, ale jen dvě procenta mají ze svého jídelníčku lepší pocit než před změnou. Možná se průzkum měl zabývat napřed příčetností a až potom jídlem, napadá Scanner.
