Jak vznikl Hithit?
Můj společník Aleš Burger je nadšenec do motokár a na jedněch závodech se setkal se dvěma majiteli IT firmy, kteří měli k dispozici nejrůznější online řešení a aplikace například pro banky. Ti sledovali americký Kickstarter a celou tamní crowdfundingovou scénu a přemýšleli o tom, jak by to všechno přenesli sem.
Uměli to naprogramovat, měli servery s dostatečnou kapacitou, ale neznali nikoho, kdo by si založil první projekt. Věděli, že Aleš dělá spoustu eventů například pro Red Bull či Seznam a že zná hodně umělců. Dohodli se, že do toho vstoupí jako společník. Mně pak na základě mých zkušeností nabídl, zda tam s ním nechci pracovat jako člověk, který bude mít na starost marketing a propagaci.
Jak se dařilo vašim klientům získávat peníze v době, kdy tady o crowdfundingu ještě téměř nikdo nevěděl?
Nejdříve jsme oslovili především naše kamarády. Byl to třeba rapper Vladimir 518, lyžař Robin Kaleta či kapela Tata Bojs, veskrze lidé, kteří dělají skvělé věci, ale nemají moc času shánět na ně peníze. Projekt Hithit jsme rozjeli někdy v listopadu 2012, tehdy tam byli například lyžař Ondřej Bank, tatér Musa nebo zpěvák Xavier Baumaxa. Polovina z toho dopadla dobře, polovina ne. Například Tata Bojs měli lidé zřejmě už zaškatulkované jako velkou kapelu, která jejich podporu nepotřebuje. Ale Vladimir 518, Xavi nebo Musa peníze vybrali.
Jak jste hledali cesty pro vedení jednotlivých kampaní?
Věděli jsme, že to musí být osobní, ne věci, které se dají koupit na e-shopu. Že pro přispěvatele musí vždy existovat nějaký benefit. Měli jsme představu i o cenách jednotlivých nabídek a nastavování cílových částek, ale v podstatě to byla metoda pokus–omyl. Při rozjezdu se pak poměrně rychle ukázalo, co zabírá a s čím se lidé naopak neztotožní. Týdny a měsíce jsme se soustředili na to, abychom propagovali především konkrétní projekty na Hithitu a až přes ně pak samotnou značku crowdfundingového portálu.
Každému projektu jsme vytvořili mediaplán a pak jsme si jen odškrtávali splněné úkoly. Je nutné vzít v úvahu, že se splněním závazků vůči dárcům a zvládnutím crowdfundingové kampaně je poměrně hodně práce. Pro jednotlivce nebo třeba malou neziskovku je pak lepší najmout si někoho, kdo za ně tu práci profesionálně odvede, kdo umí sociální sítě a PR.
Podobné služby dokážeme poskytnout i my, ty už ale samozřejmě prodáváme. Umíme připravit kampaň, natočit videa, nabídnout referenční projekty. Tyhle služby klient platí bez ohledu na to, zda se mu podaří vybrat peníze, nebo ne. Ale samozřejmě to může zahrnout do rozpočtu.
Co lidi podle vašich zkušeností nejvíce motivuje k tomu, aby na jednotlivé projekty přispívali?
Hodně lidí chce přispět, ale zároveň je pro ně důležité, co dostanou. Pokud někdo chce vybrat vysokou částku, musí mít odměny dobře vymyšlené. Vlastně to znamená otevřít si na čtyřicet pět dnů e-shop a snažit se docílit co největší návštěvnosti.
Například Xavier Baumaxa prodal za tři roky patnáct set cédéček – a na Hithitu pak předprodal šest set kusů za čtyřicet pět dnů… Jiným příkladem je třeba Cirk La Putyka, který už má nějaké jméno a spoustu na sebe navázaných sponzorů. Ty pak může oslovit s tím, aby jim slíbené peníze poslali přes Hithit, což funguje jako super marketingový nástroj.
Jak rozsáhlé technické zázemí provozování crowdfundingového portálu vyžaduje?
Za vším je poměrně velký tým lidí, ne nějaká partička nadšenců, kteří by to dělali po večerech. Na portál chodí tisíce lidí denně, nároky na servery jsou poměrně vysoké. Když Ota Balage vybíral peníze na desku, sdílel to na svém Facebooku Jaromír Jágr, který se s Otou zná. Na Hithit pak přišlo v jednom dni čtyři sta tisíc lidí. My sice máme servery s dostatečnou kapacitou, ale nejedeme pořád na sto procent. Takže Jágr nám na dvě hodiny shodil web.
Důležité je i to, že jako jediní z crowdfundingových serverů v Česku máme od České národní banky licenci pro nakládání s penězi. Máme i velmi vyspělou platební bránu, nemůžeme si dovolit, aby zájemce o platbu narážel na problémy.
Stává se, že někdo z vašich klientů úspěšně vybere peníze, ale nedostojí pak závazkům vůči dárcům?
Nikdy se nestalo, že by někdo vyloženě nedostál závazkům vůči lidem, kteří ho podpořili. Občas někdo nekomunikuje, dlouho mu to trvá, nedodržuje dohodnuté lhůty. Občas si někdo něco špatně spočítá nebo si předem neověří, zda všechno může klapnout v předpokládaných lhůtách. Případná prodlení je lidem třeba vysvětlit, a když to neuděláte, samozřejmě se ozvou a stěžují si. My jsme pak trochu v pozici hlídacího psa.
Ale že by někdo vybrané peníze vyloženě zneužil a na dárce se vykašlal, to se nestává. Pokud se projekt nechytne, je někdy poměrně náročné redistribuovat finanční příspěvky zpět k dárcům, ale nedá se nic dělat. Po zkušenostech a také na základě našich statistik ovšem víme, že pokud projekt vybere alespoň třicet procent, nakonec obvykle uspěje. Když někdo vybere alespoň padesát tisíc, shromáždí většinou nakonec i těch plánovaných sto.
