Evropa chystá obří větrný park na moři. Bojí se závislosti na americkém plynu

Jen pár dní poté, co Donald Trump řekl na summitu v Davosu, že větrné elektrárny jsou „lůzři“, podepsalo deset evropských vlád dohodu o urychlení stavby větrného parku v Severním moři s celkovou hodnotou až jednoho bilionu eur (24,3 bilionu korun). 

Oblast, kterou americký prezident ve svém projevu vyzdvihoval jako bohatý zdroj ropy a plynu, se díky novým větrným zdrojům promění v „největší zásobárnu čisté energie“ na světě, uvedl německý kancléř Friedrich Merz. 

Plánovaný výkon 100 gigawattů (GW) by převýšil celkovou kapacitu všech současných offshorových (na moři umístěných) větrných zdrojů na světě, která podle dat sdružení Global Wind Energy Council (GWEC) loni dosáhla zhruba 83 GW. 

Projekt, o němž je řeč, má posílit evropskou energetickou bezpečnost a snížit poptávku po plynu, jehož spalováním se v Evropě stále vyrábí až pětina spotřebované elektřiny. Vzniká v době, kdy si Evropa začíná uvědomovat, že sázka na plyn z Ameriky, kterým nahradila dodávky z nevypočitatelného Ruska, se jí může vymstít. 

Dohodu o obří výstavbě větrných turbín podepsali na konci ledna v německém Hamburku zástupci vlád Německa, Francie, Irska, Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Islandu, Dánska, Velké Británie a Norska. Podle agentury Bloomberg je projekt součástí rámcového slibu zemí s přístupem k Severnímu moři postavit v oblasti do roku 2050 zdroje o kapacitě 300 gigawattů, tedy násobně víc než současných 35 gigawattů. Ve stejném termínu chce EU také dosáhnout uhlíkové neutrality. 

Rozvoj turbín v Evropě komplikuje nevýhodné nastavení aukcí pro přidělování smluv na stavbu parků i omezení zastaralé přenosové sítě. Země se v aukcích potýkají s nezájmem investorů kvůli rostoucím nákladům a nejisté návratnosti. Příslib podpory vlád podepsaný minulý týden v Hamburku by to měl změnit. 

Projekt předpokládá stavbu až deseti tisíc větrníků od pobřeží Dánska až po břehy hrabství Yorkshire na severovýchodě Velké Británie. Jejich kapacita by podle listu The Guardian měla vystačit na pokrytí roční spotřeby až 143 milionů domácností. Součástí projektu je rovněž výstavba přenosové sítě v podobě vysokonapěťových podmořských kabelů, včetně zabezpečení proti sabotážím a kyberútokům. 

Bloomberg uvádí, že už více než 100 společností v odvětví slíbilo investovat do roku 2030 v rámci svých dodavatelských řetězců až 9,5 miliardy eur (231 miliard korun), aby bylo možné kapacity v Severním moři takto masivně rozšířit. Do roku 2040 by celkové investice mohly dosáhnout až jednoho bilionu eur. 

Umělé ostrovy a obavy z cenové „nákazy“

Podle britského listu The Telegraph by v rámci projektu mělo dojít k vytvoření umělých „energetických ostrovů“. Ty by fungovaly jako rozvodná místa pro elektřinu i jako základna pro údržbu infrastruktury přenosových sítí, přístavy pro pomocná plavidla a lodě zajišťující bezpečnost. 

Tyto ostrovy by umožnily zásobovat z nových zdrojů různé evropské státy. V Británii kvůli tomu ale panují obavy, že by sdílení proudu mohlo vést k růstu cen elektřiny. Provozovatelům by totiž ostrovy umožnily porovnávat ceny v jednotlivých zemích a prodávat elektřinu tam, kde jsou vyšší. V minulosti podobný problém řešilo Norsko, kde po propojení s rozvodnými sítěmi Británie a EU začaly prudce stoupat ceny. Norové si kvůli tomu stěžovali na „cenovou nákazu“ a chtěli propojení zrušit. 

Podle operátora britské přenosové sítě National Grid jsou však společné projekty nákladově výhodné. Díky nim má být možné ušetřit na povinných platbách provozovatelům větrných elektráren za to, že omezují výrobu v době, kdy je síť přetížená. 

Offshore zdroje „pro vítěze“

Americký prezident, který krátce po nástupu do úřadu zrušil ve Spojených státech podporu obnovitelných zdrojů, chová k offshorovým větrným elektrárnám zvlášť silný odpor. Státy, jež pro jejich výstavbu nakupují větrné turbíny z Číny, označil v Davosu za „hlupáky“ a bez důkazů tvrdil, že čím více větrných turbín země má, tím více prodělává. 

V Americe výrazně ztížil získání povolení na jejich stavbu a nařídil zastavit několik rozjetých projektů, včetně offshorových elektráren dánské společnosti Ørsted poblíž Rhode Islandu či větrné farmy norského Equinoru v New Yorku. Americké soudy však jeho nařízení o zablokování těchto staveb postupně ruší, protože se Trumpově administrativě nedaří soudce přesvědčit o hlavním argumentu žaloby – totiž že turbíny představují „bezpečnostní riziko“. 

Britský ministr energetiky Ed Miliband podle serveru Politico po Trumpově zmínce o lůzrech uvedl, že vítr je jedním ze způsobů, jak řešit klimatickou krizi a jak zajistit energetickou bezpečnost. Větrné turbíny na moři jsou podle něj jednoznačně „pro vítěze“ a projekt v Severním moři pomůže zainteresovaným státům vystoupit z „horské dráhy“ fosilních paliv. 

Odkazoval tím na prudké výkyvy ceny plynu v Evropě po vypuknutí války na Ukrajině. Vladimir Putin tehdy přiškrtil potrubní dodávky s cílem donutit Evropu, aby přestala napadenou zemi podporovat. Velkoobchodní cena plynu na jaře roku 2022 vystřelila z 21 eur za megawatthodinu (MWh) na rekordních 345 eur. 

Evropa však postupně nahradila velkou část ruských dodávek zkapalněným plynem (LNG) z USA a Putin ztratil důležitou páku. Ceny komodity se díky americkým dodávkám vrátily poblíž úrovně před invazí, i když mrazivé počasí v posledních týdnech tlačí na jejich růst. Podíl ruského plynu na celkových dodávkách do Evropy klesl loni podle think tanku Bruegel z 50 procent v roce 2021 na pouhých 12 procent. Naopak podíl amerického LNG za stejné období vzrostl z pěti procent na 27 procent. 

Evropa chce odběr z Ruska kompletně ukončit v průběhu roku 2027. O to důležitější roli bude hrát plyn z Ameriky. 

Z ruského bláta do americké louže?

Záměr nahradit ruskou surovinu tou americkou vznikl v době, kdy USA stály pevně při Evropě jako její dlouhodobý spojenec. Transatlantické vztahy se však od té doby dramaticky zhoršily a Trumpova administrativa začala využívat mezinárodní obchod jako nástroj k získání geopolitické převahy. Aby se vyhnula vysokým dovozním clům, musela Evropa Američanům přislíbit odběr energetických komodit v hodnotě 750 miliard eur. 

Nedávné úvahy USA o násilné anexi Grónska však ukázaly, že si Evropa výměnou závislosti na Rusku za závislost na dnes podobně nevypočitatelné Americe příliš nepolepšila. Toto zjištění je pro mnohé evropské politiky argumentem pro uspíšení přechodu na obnovitelné zdroje a urychlení výstavby turbín v Severním moři. 

Institut pro energetickou ekonomii a finanční analýzu (IEEFA) odhaduje, že by Evropa do roku 2030 mohla z USA odebírat až 40 procent všech dodávek plynu. To „vytváří potenciálně vysoce rizikovou novou geopolitickou závislost“, uvedla analytička IEEFA Ana Maria Jallerová-Makarewiczová.  

Hrozba, že by Trump blokoval dodávky jako součást eskalace kolem Grónska, „by se měla brát v potaz“, uvedl jeden z evropských diplomatů v komentářích pro Politico. Pokud by však americký prezident takto postupoval, poškodil by především americké firmy v odvětví, z nichž mnohé štědře podpořily jeho kampaň, uvádí list. Podobně se vyjádřili i někteří analytici pro The New York Times. Ti spekulovali, že by Bílý dům mohl vývozy plynu například zdanit.