Čím začala éra ViralBrothers?
Erik: Za Čeňkem přišel jeho bývalý klient, majitel autolakovny, který projevil zájem o virální video, a to byla naše první práce.
Čeněk: V téhle době bylo také důležité, že jsme se rozhodli odpoutat od Streamu, pro který jsme točili pořad SketchBrothers. Na Streamu totiž nepoznáte, jestli to, co děláte, je virální nebo ne.
Erik: Měli jsme tam nějaké zázemí a podporu, to nás tam drželo a báli jsme se jít sami ven. Takže se vznikem ViralBrothers souvisí i rozhodnutí opustit Stream, jít nezávisle na YouTube a začít tam něco od začátku budovat.
Videa na YouTube kanálu ViralBrothers mají za rok téměř 12 milionů zhlédnutí. Máte za sebou řadu nekomerčních a čtyři komerční projekty. Jste spokojeni?
Čeněk: Těch komerčních projektů je ve skutečnosti víc, ale máme je v šuplíku. Jsou to čtyři hotové kampaně, které půjdou do světa, až si klienti řeknou. Jedná se o zdravotní potřeby, slevový agregátor nebo blíže nespecifikované potřeby pro ženy.
Erik: Naším cílem bylo za rok vybudovat nejlepší virální agenturu u nás a myslíme si, že to splňujeme…
Čeněk: Jasně. Naším cílem bylo dostat se do desítky nejlepších videí v České republice, a to jsme myslím splnili.
Uživí vás ViralBrothers?
Erik: Když jsme před rokem začínali, chodili jsme oba ještě normálně do práce. Já jsem dělal v reklamní agentuře internetový marketing, Čeněk byl pátým rokem u letecké společnosti, kde začínal jako stevard a přes obchod a marketing se dostal k sociálním sítím. V prosinci jsme začali připravovat video pro Douwe Egberts, ale pořád nemohlo být o nějakém uživení se virálem ani řeč. Bylo toho málo a za málo peněz. Když jsme za sebou měli Debilní kecy holek, kluků a Pražáků, už se to rozjíždělo, takže jsme si řekli: „Kašlem na to, dáváme k 31. březnu výpovědi a jdeme do toho naplno. Buď to vyjde, nebo ne.“ A teď jsme ve fázi, že musíme odmítat zakázky, prostě nestíháme.
Když nestíháte, neuvažujete o rozšíření týmu? Jak tedy vlastně vaše videa vznikají a kolik máte spolupracovníků?
Čeněk: Celá produkce je na nás dvou a co potřebujeme, doháníme externě.
Erik: Samozřejmě jsme přemýšleli o dalších lidech, ale nejde to. Co si neuděláte sama, to nemáte, to přece znáte. Navíc lidi, se kterými by se možná dalo spolupracovat, nikdy nebudou na stejné vlně. Bereme na jednorázovou výpomoc kameramany, herce nebo komparzisty. Na kampaň potřebujeme dva až tři týdny, ale teď jsme udělali časový rekord, za měsíc jsme zvládli dvě videa. Od A až do Z. Časově nejnáročnější na tom všem je kreativa. Když není koncept jasný už při domluvě s klientem, tak potom dva týdny dupeme jenom do toho.
Jestlipak jste si už pořádně užili dohadování s klienty?
Čeněk: Samozřejmě, to je na denním pořádku, i když zatím máme na klienty docela štěstí.
Erik: Máme na ně štěstí, ale zároveň k nim zaujímáme dost razantní postoj. Vlastně se dá říct, že si diktujeme… Trváme na tom, že hlavní slovo máme my a buď v nás klient má důvěru, nebo ne.
Čeněk: Klient od začátku ví, že když už nám schválí koncept, chceme mít možnost kampaň dotvořit podle sebe. Ve chvíli, kdy bychom do toho nechali klienta zasahovat, hrozí, že se viralita, která je pro nás nejdůležitější, začne vytrácet, opadávat.
Z vašeho YouTube kanálu se vám za rok podařilo vybudovat docela atraktivní prostor…
Erik: Toho jsme si vědomi, je to neuvěřitelný masakr. Od začátku se soustředíme na jeho budování tím, že pro něj vytváříme zábavný obsah a jeho atraktivitu neustále udržujeme. Nechceme ho zaplácat reklamou, ale investujeme a vytváříme pro něj nekomerční videa, protože hlavní je, aby se na něm lidi pobavili. Tím zvyšujeme hodnotu kanálu pro umisťování komerčních videí.
S točením videí začali na Streamu a plánovali si, že jednou se touhle zábavou začnou živit. „Chtěli jsme se prostě dostat do televize nebo k filmu, jako režiséři, scénáristi, buď před nebo za kameru. Když jsme se potkali na castingu na moderátory MTV, kam nás tedy nakonec nevzali, domluvili jsme se, že rozjedeme vlastní projekt na internetu a že vlastně televizi nebudeme potřebovat,“ říkají ViralBrothers.
A jak jste zhodnotili sami sebe? Pokud vím, sem tam moderujete nějaké akce, takže se nabízí otázka, jestli nakonec přece jenom nesměřujete do showbyznysu?
Čeněk: Právě tohle dilema řešíme od samého začátku. Nejdřív jsme chtěli do showbyznysu, pak se nám ale zalíbila reklama. O to víc, že jsme objevili velkou díru na našem trhu. Pořád tak nějak balancujeme na hraně a jedeme současně ve dvou liniích.
Erik: Dá se říct, že jsme taková punková reklamka, odeČeněk vzdáme klientovi kampaň a pak nás může vidět, jak uvádíme diskotéku pro patnáctileté děti. Z několika televizí nám přišly nabídky na spolupráci, jenže jsme zjistili, že to vlastně není to, co jsme si představovali. Zase nás odrazuje spolupráce s lidmi, kteří nemají stejnou krevní skupinu. Nestojíme o to, aby nás někdo nutil do něčeho, co nechceme dělat. A další věc je, že tam nejsou takový prachy jako na internetu…
Čeněk: Jedno video za měsíc nám přinese víc peněz než každodenní práce v televizi nebo v rádiu. Televize by nám vzala strašnou spoustu energie, ale co se týče sledovanosti, nepřinesla by nám tolik co internet. Chceme, aby se o čemkoli, co uděláme, mluvilo, chceme lidem dávat téma ke konverzaci.
Takže zatím vítězí internet?
Erik: S televizemi pořád jednáme, dokonce jsme dostali volnou ruku k vymýšlení jednoho pořadu, ale naší největší prioritou je a vždycky bude internet. I kdybychom se chytli v televizi, internet nikdy nepustíme. Je tam velký potenciál a nemáme tam konkurenci, tak proč odtud utíkat.
Zaznamenali jste nějaký posun u zadavatelů ve vztahu k virální reklamě?
Čeněk: Změnu vnímáme hlavně sami na sobě, konečně nás totiž začínají brát vážně. Ze začátku to byla komunikace ve stylu: „Máme pět tisíc, udělejte nám virál, který uvidí půl milionu lidí,“ takhle to fungovalo. Pokud bychom to měli vzít obecně a porovnat se se světem, tak tam k tomuhle formátu inklinují hlavně větší společnosti. V Česku velcí zadavatelé stále věří televizím a dávají peníze do nich. A možná to není ani nedůvěrou v internet, spíš tomu nikdo moc nerozumí. Reklamkám se podaří občas něco vystřelit, ale pořád tady převládá názor, že virál je náhoda.
Erik: Tenhle názor jsem kdysi slyšel na jedné prezentaci i od pana Jaroše z T-Mobilu. Dělá super reklamy, klobouk dolů, v televizi je to pecka a dokonce jsou i trochu virální na internetu, jenže s tím, že virál je náhoda, nemůžeme souhlasit. Štěstí tady určitě hraje svoji roli, ale není to ten nejdůležitější faktor.
Čeněk: Na základě našich zkušeností se dá na 95 procent předpovědět, jestli video bude virální nebo ne.
Takže tady bude asi ten zakopaný pes, protože na náhodě se těžko něco buduje…
Erik: Ano, právě proto jsou na tuhle formu komunikace tak malé budgety. Velké firmy nestaví svoji strategii na virálu. Do toho jdou spíš ty menší nebo střední. V nich můžete jednat přímo s majitelem, vysvětlit to přímo jemu je snazší než se prokousávat schvalovacím kolečkem u velkých nadnárodních firem.
Čeněk: Dovolím si tvrdit, že kdyby firma vzala svůj měsíční televizní budget a použila ho na několik virálních videí a na stránku s propojením na sociální sítě, bude komunikovat daleko efektivněji než s televizní klasikou.
Erik: U nás berou klienti virál stále spíš jako doplněk, „zbylo nám padesát tisíc, tak zkusíme virálek…“. Ale už se to přeci jenom začíná pomalu otáčet, oslovují nás firmy, které chtějí na virálu kampaň postavit. Těm jsme schopni garantovat dvousettisícové zhlédnutí naprosto v klidu. I když míříme samozřejmě výš, ale garantovat milion je blbost… Přitom u nás se za úspěšný virál považuje i třicet tisíc.
Působíte hodně sebevědomě.
Čeněk: Internetová videa točíme pět let, každý máme za sebou zhruba padesát videí a už víme, co funguje i co nefunguje, zpětnou vazbu máme okamžitě. Nejsme žádné rychlokvašky, zkušenosti jsme nabírali už čtyři roky před založením ViralBrothers.
Erik: A přečetli jsme deset tisíc komentářů, jací jsme trapní. Když tohle člověk neignoruje, hodně mu to dá.
Prozraďte na závěr pár vychytávek, které na internetu zaručeně fungují.
Erik: Máme vlastní formulky, ale ty jsou tajné. Víme, že když zkombinujeme určité věci, tak to funguje, ale to je fakt velké know-how.
Čeněk: Debilní kecy potvrzují, že funguje humor. Musíte dokázat pobavit velkou masu lidí, nesmí to být jen komunitní záležitost. Ozývalo se, ať uděláme Debilní kecy ajťáků nebo programátorů, že to bude největší hit, jenže tomu by se zasmál jenom hodně úzký okruh lidí. Aby se video šířilo virálně, musí se tam najít každý.
Erik: To je právě to nejtěžší, udělat virální, vtipné, pozitivní video. Dá se stavět na kontroverzi, vulgaritě, záchodkovém humoru nebo na absurditě. Nebo se můžete chytat trendů, tady myslím třeba nedávnou prohibici nebo útok na prezidenta. Způsobů, jak to dělat, je spousta.
Čeněk Stýblo (1981) a Erik Meldik (1986)
Oba pocházejí z Moravy a v současné době žijí v Praze. Videa začali točit před pěti lety pro Stream.cz, jejich prvním společným projektem bylo Desatero, které produkovali jako SketchBrothers. Časem se rozhodli zaměřit na internetový virál, a tak před rokem založili agenturu ViralBrothers. Pod touhle značkou vytvořili několik komerčních i nekomerčních projektů, jejich videa mají v tuto chvíli téměř 12 milionů zhlédnutí. Jejich posledním videem jsou Debilní kecy Čechů na dovolené pro srovnávač ZlataDovolena.cz, které nakonec upravili i pro televizi. „Jsme zabukovaní až do prosince, nové věci bereme až od ledna. Ne, vlastně až od února, v lednu bude dovolená…“ Dva začínající kreativní ředitelé říkají spoustu věcí se smíchem a jakoby s nadsázkou, ale většinu z toho stejně asi myslí naprosto vážně.
Foto: Luboš Wišněwski
