Zdeněk Jandejsek: Potraviny se do Česka vozí za dumpingové ceny

Šéf firm Rabbit Trhový Štěpánov Zdeněk Jandejsek

Šéf firm Rabbit Trhový Štěpánov Zdeněk Jandejsek Zdroj: Anna Vacková, E15

Z malé firmy na chov a zpracování králíků vybudoval Zdeněk Jandejsek jednu z největších zemědělskopotravinářských skupin v Česku. Po čtvrt století existence firmy Rabbit Trhový Štěpánov s obratem sedm miliard se ale na současný stav svého oboru dívá skepticky: „České zemědělství a potravinářství je v nejhorším stavu, v jakém kdy bylo. Obor se dostal do obrovské stagnace a poklesu,“ říká rezolutně.

Kdo může za současný stav českého zemědělství? Ovlivnilo ho i embargo na vývoz potravin do Ruska?

Velmi negativně. Vyvážely tam hlavně staré země EU. Poté co začalo embargo platit, tak zejména Německo, Nizozemsko, Dánsko, Belgie či Španělsko vše s obrovskými národními dotacemi jejich vlád začaly vrhat na náš trh za polovinu toho, kolik činí výrobní náklady. Jsou to dumpingové ceny, které likvidují naše zemědělství. Nemáte šanci prodat. Dám vám příklad, protože jsme velkým výrobcem vepřového masa, druhým největším v Česku. Vepřovou kýtu bez kosti vyrobíte za nějakých zhruba 85 korun. Stejné maso se ale do Česka dováží za 48 korun. Nebo třeba máslo. Umíme je vyrobit o jednu až dvě koruny levněji než staré země EU. Jenže nyní se sem v letošním prvním pololetí vozí máslo čtvrtka za 20 korun. Na máslo dovezené z Belgie, Nizozemska či Německa v řetězcích – protože je vlastní – dávají třeba jen pět procent marže. Naše máslo tam dodáváme za zhruba stejnou cenu, jenže na naše máslo dají v řetězcích 80 procent a možná i více procent marže, takže se prodává za 44 korun.

Když mohou vysoké národní dotace dostávat němečtí a rakouští producenti, proč ne i čeští?

Co se týče dotací z EU, tam velké rozdíly nejsou, to je zhruba stejné. Problém je u národních zdrojů. Pomocí nich dotují v zahraničí kdeco. Dostávají dotace z ministerstva zemědělství, životního prostředí nebo práce a sociálních věcí a dalších územně správních celků. V Rakousku například když někdo zaměstná člověka v zemědělství, dostane podporu 200 až 250 tisíc korun za rok na jednoho člověka.

Evropská unie není organizována tak, aby se státy přibližovaly stejné životní úrovni. Je organizována tak, abychom fungovali jako kolonie. Na náš trh chtějí umístit svoje výrobky a české producenty vytlačit.

Proč to nejde v Česku?

Protože rozpočet byl dosud katastrofální. Pořád jsme měli strach, jak to tady zvládneme, protože jsme přece zadlužení. Nic jiného nám dřívější vlády neříkaly, než jak jsme na tom špatně. Když se ale podíváte na zadluženost, u Česka činí asi 40 procent HDP. Před námi jsou jen Estonsko, Lucembursko, Bulharsko, Lotyšsko a Dánsko. Média řadu let psala, jaká je to zadlužení katastrofa, jak žijeme na úkor příštích generací – ale to není vůbec pravda. Například zadluženost Řecka představuje 177 procent HDP, Itálie 133 procent, Portugalska 129 procent a Belgie 106 procent vzhledem k HDP.

Co s tím?

Ministr se snaží, ale došlo to do období, kdy výkyvy na trhu jsou obrovské. Je tady přebytek, který vznikl uměle a který si objednali Američané. Když mluvíte s někým ze zahraničí, tak žádný ze starých států EU nesouhlasí, aby embargo do Ruska bylo. Nic to neřeší. Jen pomůžeme tomu, že Ruská federace to vyřeší tak, že nakoupí jinde – v Brazílii, Argentině, Číně. Naváže dlouhodobé kontrakty – a my už se nikdy na stejný objem exportu do Ruska nevrátíme. Evropská unie prostě není organizována tak, aby fungoval společný trh a státy se přibližovaly stejné životní úrovni. Je organizována tak, abychom fungovali jako kolonie. To je ale normální, protože na náš trh chtějí umístit svoje výrobky a české výrobky a producenty vytlačit.

O dumpingových cenách dovozu se rád zmiňuje i šéf Agrární a Potravinářské komory Miroslav Toman. Dají se ale vůbec prokázat?

Prokázat to jde, ale není to tak jednoduché. Musíte se dostat k fakturám společností, které dodávají do obchodních sítí. To není problém u zboží, které jde do tuzemských řetězců, ty může zkontrolovat ministerstvo financí. Jde o to, abychom dokázali, za kolik jde stejné zboží do řetězců v zahraničí a za kolik k nám. Prostě vzít dvě faktury, srovnat je vedle sebe a začít si stěžovat u příslušných úřadů.

Ministrem financí se přitom stal Andrej Babiš, člověk z vašeho oboru a největší potravinářsko-zemědělský producent. To by mělo celému oboru pomoci, ne?

Mělo by nám to pomáhat, ale je to obráceně, protože se pořád mluví o jeho střetu zájmů. Neznám jediného novináře, který by nenapsal, že je Babiš ve střetu zájmů. Opak je pravdou. Jestliže dostává nějaké podpory, tak dostává stejné, a podle mne i nižší než ostatní, protože si nedovolí nárokovat nic, co by mu nepatřilo. Někteří novináři ale pořád píšou, že Babiš dostává 800 milionů dotací. Ale už nenapíšou, kolik z toho vytvoří obratu. Všichni říkají, že zemědělství stojí na rodinných farmách – měli bychom je vzít a ukázat, kolik obratu vytvoří z jedné koruny dotace ony. Odhaduji, že Babiš z jedné koruny vytvoří šest a více korun obratu. U těch menších je to přitom jen mezi padesátníkem a korunou.

Přede dvěma lety jste založili i s Babišovými firmami Iniciativu zemědělských a potravinářských podniků. Přineslo vám to něco?

Myslím, že to má obrovský smysl. Členy jsou podniky, které opravdu něco produkují. Zabývají se tím, co všichni potřebujeme, protože bez potravin těžko někdo bude existovat. Jenže jsme nyní na třetině toho, co jsme vyráběli v roce 1990. To je katastrofa. Snad jen v mléku se přibližujeme hranici padesáti procent. Situace je hodně vážná, ale nikdo to nechce slyšet, nikdo nechce říct pravdu a pracovat s tím. To se týká i oněch dumpingových cen. Interpeloval jsem poslance i premiéra, ministra zemědělství. Premiér má spoustu poradců, ale každý vysvětluje věci jinak, takže to nefunguje. Díky tomu, že jsme vznikli, nás ale ministr Jurečka přibral do sboru poradců, takže mám možnost vše komentovat. Někdy je mu to nepříjemné, ale zase ví, že to jsou oprávněné připomínky. Také ví, že nemůže něco změnit za týden. Pan ministr je však příliš mladý kluk, který nemá praxi. Jinak je to schopný a chytrý člověk. Ale ministrem by neměl být člověk, který jde dělat ministra téměř hned po škole. Měl by mít odslouženo v podniku ve funkci ředitele pět až deset let.

Pořád je ale asi lepší ministr než ti předchozí za ODS, ne?

No to byla katastrofa. Petr Gandalovič poslal naše zemědělství a potravinářství nejvíce pod vodu. To byla velká hrůza. A nemám problém mu to říct do očí.

Bude propad výroby hlavně vepřového a mléka pokračovat?

Pokud se to nebude řešit, tak domácí vepřové zmizí a budeme závislí jen na cizině. U mléka to nebude tak rychlé, protože každý producent si dost rozmyslí dát krávu pryč, protože trvá dlouho, přes čtyři roky, než by se chov obnovil. Snažím se vysvětlit i premiérovi, že dotace tam, kde není živočišná výroba, nemají co dělat. U rostlinné výroby je produktivita práce díky technice tak vysoká, že několik tisíc hektarů dokáže obhospodařit pár lidí. Naše skupina zaměstnává 1700 lidí, protože máme velkou živočišnou i potravinářskou výrobu. Kdybychom živočišnou a potravinářskou výrobu zrušili, tak nám postačí tak stovka.

Chystáte v Rabbitu investice, které by měly zmírnit negativní dopad trendů v oboru?

Jsme podnik, který investuje hodně, každý rok je to zhruba 300 až 400 milionů. Za 25 let jsme nevyplatili jedinou korunu dividend mimo skupinu. Všechny peníze, které vyděláme, jdou zpět do výroby.

Skupinu Rabbit tvoří zhruba patnáct firem. Nechystáte se přikoupit další?

Posledních pět let jsme žádný podnik nekoupili. Ale zhruba v letech 1998 až 2008 do doby, než začala krize, jsme prošli velkou expanzí. Ale co se týče akvizic, nynější stav je velmi nejistý, nejen v Česku, ale i v zahraničí.

Provozujete také sami asi sto obchodů. Nechcete jejich počet rozšířit, abyste se mohli lépe bránit zahraničním řetězcům?

Měli jsme dříve kolem 750 milionů korun tržeb, dnes jsme někde na 520 až 550 milionech. Obrovskému tlaku velkých řetězců, které v akcích prodávají 70 až 80 procent zboží, se nedá konkurovat. Každý den má některý řetězec nějakou akci. Ale my trvale v akcích prodávat nemůžeme, to bychom byli pořád ve ztrátě. Anebo bychom mohli nakupovat levně v zahraničí, třeba tu vepřovou kýtu za 48 korun. To bychom mohli. Ale museli bychom zrušit naši výrobu v Česku. A to nechceme.

Zdeněk Jandejsek (61)
Absolvent Vysoké školy zemědělské v Praze. Deset let pracoval jako ekonom ve Státním statku Kralovice, na začátku roku 1989 nastoupil do tehdejšího JZD Trhový Štěpánov. Po revoluci založil firmu na chov, zpracování a export králíků, který posléze dal jméno celé skupině Rabbit. Tu nyní tvoří patnáct zemědělsko-potravinářských firem s obratem kolem sedmi miliard korun. V roce 2001 zvítězil v celostátním kole soutěže Podnikatel roku pořádané společnosti E&Y.

Farmářům se blýská na lepší časy, výkupní ceny mléka se odrazí od sedmiletého dna