Akce proběhnou ve středu 23. května mezi devátou a jedenáctou hodinou dopolední na zhruba dvou stovkách silnic zejména první a druhé třídy ve všech krajích, protesty minou hlavní město Prahu a dálnice. Protestu se formou pomalé jízdy po silnicích zúčastní zemědělci se zhruba 1500 stovkami strojů, převážně traktorů, další stovky farmářů protest podpoří samolepkami nalepenými na strojích pracujících v dobu protestu na polích, řekl novinářům prezident Agrární komory Jan Veleba.
Zemědělci se kvůli zrušení podpory zelené nafty, která jen loni podle komory činila 1,8 miliardy korun, obrátili v polovině dubna dopisem na premiéra Petra Nečase (ODS). „Nejenže s námi nejednal, ale ani neodpověděl, e-mailem, sms zprávou, nic. Doba, kdy se mohla situace začít řešit a odblokovat ji, již minula,“ uvedl Veleba. S komorou se setkal ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), ale bez výsledku. Podle Veleby zemědělcům přes původní sliby prý nepomohl ani jejich ministr Petr Bendl (ODS). „Hrdě říkal, že zelenou naftu bude bránit, já mám informace, že nebránil nic,“ uvedl Veleba.
Pokud středečním protestem nedosáhnou kýženého cíle, je téměř jisté, že protesty budou pokračovat.
Hlavním argumentem pro zachování podpory zelené nafty je podle farmářů to, že plné osvobození od spotřební daně u nafty pro zemědělce mají zemědělci v deseti zemích EU včetně sousedního Německa, Polska a Rakouska. Částečnou vratku daně mají mají v ostatních členských zemích unie s výjimkou Slovenska; v Česku nyní činí 60 procent. „Polští a němečtí zemědělci jsou našimi největšími konkurenty a zelenou naftu mají.
Nechceme nic mimořádného, chceme jen rovné podmínky srovnatelné s ostatními evropskými zemědělci,“ uvedl předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha.
Zelená nafta je nafta, kterou zemědělci využívají při jízdě na polích či v lesích, tedy mimo silnice, na jejichž obnovu je spotřební daň z nafty primárně určena. Pokud by byla v Česku částečná vratka daně zrušena, bude český zemědělec údajně nakupovat litr nafty o 11 korun dráž než ten rakouský, o devět korun více než polský a o pět korun dráže než německý. Tyto náklady by se promítly do rentability zemědělské výroby i konečných cen potravin, uvedl Pýcha.
