Světová jaderná energetika má v současnosti dva nepřehlédnutelné lídry. Zdaleka nejvíc nových reaktorů stavějí ve vlastní zemi Číňané a mají našlápnuto také k tomu, aby se sami stali exportní velmocí. Přeborníkem ve výstavbě atomových elektráren na zahraničních trzích je zase ruský Rosatom. Konkurenti z dalších států se s tímto stavem pochopitelně nechtějí smířit – notabene v době, kdy je stále zřetelnější, že se „jádro“ stává klíčovou technologií budoucnosti. Bez velkých ani malých reaktorů nebude možné plnit závazky klimatické neutrality, k nimž se hlásí čím dál větší část světa.
Není divu, že síly spojují dva tradiční spojenci, kteří mají s nukleární energetikou velké zkušenosti – Spojené státy a Jižní Korea. Jaderný průmysl obou zemí se může pochlubit skvělými technologiemi. Aby udržel krok s nejsilnějšími světovými hráči, potřebuje nové zakázky. S jejich získáváním však měly americké a korejské společnosti v posledních letech problémy.
Prezidenti Joe Biden a Mun Če-in se letos v květnu dohodli, že USA a Korea posílí spolupráci zvláště při budování elektráren na třetích trzích. Velmi lákavé jsou přitom projekty v zemích, které chystají stavbu většího počtu reaktorů. V Evropě se to aktuálně týká především Polska, v Asii například Indie.
A co Dukovany?
Češi paradoxně nemusejí být ze sílící americko-korejské spolupráce nadšeni, protože chtějí, aby „ostrá“ soutěž mezi současnými třemi zájemci co nejvíce srazila cenu chystaného nového reaktoru v Dukovanech. O spekulacích, že se uchazeči z obou zemí fakticky spojí přímo v rámci dukovanského tendru, mluvil i generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Zatím se zdá, že jak americký Westinghouse, tak korejská společnost KHNP stejně jako francouzská EDF předloží samostatnou nabídku. Mohou se ale dát dohromady později a nemusí jít nutně o formální konsorcium. Američané a Korejci by mohli zapojit firmy z druhé země do svých dodavatelských řetězců.
Zkušenosti s podobnou spoluprací už mají. Kromě KHNP (nebo přímo její mateřské společnosti KEPCO) a Westinghousu se už do společných projektů zapojil například významný korejský dodavatel parogenerátorů a dalších zařízení pro jadernou energetiku Doosan Heavy Industries & Construction. Prosadil se mimo jiné v rámci projektů Westinghousu v Číně. Američané se zase díky svým zkušenostem v oblasti kontrolních a řídicích systémů elektráren uplatnili ve Spojených arabských emirátech, kde roli hlavního dodavatele elektrárny Barakah převzala společnost KEPCO.
Američané i Korejci usilují o zahraniční zakázky o to více, že se rozvoj jaderné energetiky v jejich vlastních zemích výrazně zpomalil. To se ale může změnit. Washington zavelel k silnější podpoře jaderného odvětví už za prezidenta Donalda Trumpa, administrativa Joea Bidena v tomto trendu pokračuje. Uvědomuje si, že domácí rozvoj a export jsou v dlouhodobém měřítku spojené nádoby. V Koreji hodně záleží na výsledku prezidentských voleb v příštím roce.
Útlum a exit
Ve Spojených státech, které pořád ještě provozují nejvíc reaktorů, se v minulém desetiletí přestala výstavba dalších jaderných bloků vyplácet. Atom čelil v době břidlicového boomu konkurenci plynových elektráren, které měly k dispozici levnou surovinu, a také dotovaných obnovitelných zdrojů. Velké ekonomické potíže zažívaly i stávající nukleární reaktory, některé z nich musely být předčasně uzavřeny. USA přitom vykazovaly snižování emisí skleníkových plynů, protože plynové elektrárny nahrazovaly „špinavější“ uhelné. Tento efekt se vyčerpává – Američanům je jasné, že ke splnění emisních závazků budou jádro potřebovat.
Státy jako New York nebo Illinois se rozhodly podpořit existující atomové elektrárny, s návrhem daňových úlev pro tyto zdroje nyní přichází také Bidenova administrativa. Zároveň hodlá spolufinancovat výzkum pokročilých jaderných technologií, díky nimž by se Spojené státy měly opět dostat do světové špičky. Do vývoje větších i menších reaktorů nové generace investují i známí podnikatelé v čele s Billem Gatesem. Vývoz jaderných technologií mají podpořit americké státní instituce včetně tamní Exim Bank.
Korejský jaderný průmysl se zase paradoxně stal obětí svého vlastního úspěchu. Jižní Korea postavila 24 reaktorů, ty se ale nacházejí v hustě obydlených oblastech. Převážil názor, že reaktorů už je dost a bude lepší zvýšit podíl jiných zdrojů. Země se za současného prezidenta Mun Če-ina vydala cestou postupného odchodu od jádra. Tento atomový exit je však mnohem pomalejší než v Německu, Korejci své čtyři reaktory nejpokročilejšího typu ještě dostavují.
Korejský favorit
Korejcům se jejich zahraniční expanze zatím dařila se střídavými úspěchy. Získali zakázku na stavbu čtyř bloků ve Spojených arabských emirátech, a i když její realizace nebyla úplně bezproblémová, společnost KEPCO nezabředla do začarovaného kruhu nabobtnávajících nákladů a časových průtahů. Korejci si tak vybudovali pověst spolehlivých dodavatelů, zatímco francouzská Areva (její nástupce Framatome je dnes dcerou EDF) zápolila s problémovými stavbami v Evropě a Westinghouse v USA. Sám Westinghouse dokonce před časem prošel v Americe bankrotovou procedurou.
Francouzské firmy a Westinghouse se dnes paradoxně chlubí spíše svými projekty v Číně. Ani Korejci nemohou být úplně spokojeni – měli na zahraničních trzích mnohem větší ambice než „pouze“ jednu elektrárnu na Arabském poloostrově. Věří, že jejich čas ještě přijde.
V chystaném dukovanském tendru jsou Korejci největšími favority. Už řadu let o sobě dávají v Česku hodně vědět, získávali si sympatie mimo jiné i svými detailními představami o zapojení českých firem do celého projektu výstavby nového reaktoru. Skeptici asi podotknou, že může jít o sliby, kterými „nikoho nezarmoutíš“, ale vize subdodavatelského centra KHNP pro její další nástup v Evropě vypadá lákavě.
Faktem je, že v Plzni již mají zkušenosti s působením společnosti Doosan Škoda Power – a v západočeské metropoli vzniklo globální centrum vývoje parních turbín celého Doosanu. Slabinou korejské nabídky (podobně jako té francouzské) měla být podle kritiků skutečnost, že zatím nikde ve světě nepostavili referenční blok se stejným výkonem (1000–1200 megawattů), jaký vyžaduje ČEZ v Dukovanech. To by ale neměl být nepřekonatelný problém. Důležitá je reference většího reaktoru APR-1400, ale ani nabízený reaktor typu APR-1000 s menším výkonem není žádnou „fatou morgánou“ – vývojem jeho designu se Korejci zabývali od roku 2014 a nyní procházejí procesem jeho evropské certifikace, do níž jsou také ochotni investovat potřebné finance.
Co je Westinghouse…
Westinghouse zatím k favoritům mezi uchazeči o dukovanskou zakázku nepatřil. Zdálo se, že kvůli špatným zkušenostem z temelínského tendru – zrušeného v roce 2014, do něhož investoval značné finanční prostředky, je vůči jakémukoliv dalšímu angažmá v Česku hodně ostražitý. Zastánci primárně „amerického řešení“ však doufají, že v poslední době přece jen začíná projevovat o českou elektrárnu větší zájem. Snad ho k tomu vede i skutečnost, že v sousedním Polsku se mu rýsují daleko větší zakázky. Není náhodou, že Westinghouse už v Krakově otevřel globální centrum sdílených služeb.
Zatímco většinovým vlastníkem KHNP je korejský stát, který má jasný zájem o zahraniční expanzi tamních firem, společnost Westinghouse od ukončení bankrotové procedury v roce 2018 ovládají majitelé zcela jiného typu – finanční investoři z velkého kanadského fondu Brookfield Business Partners. Ti zjevně vsadili na správného koně, ale jejich cílem primárně nebyla stavba nových reaktorů. Westinghouse vydělává především díky službám pro stávající elektrárny.
Už delší dobu dává najevo, že se nehrne do role finálního dodavatele nových staveb – takzvaného EPC kontraktora. Tuto úlohu by snad mohl převzít díky spolupráci s další americkou firmou Bechtel. Ministr průmyslu Karel Havlíček v rozhovoru pro Český rozhlas poznamenal, že bezpečnostní dotazník zaslaný uchazečům o dukovanskou zakázku by měl mimo jiné ukázat, „co je Westinghouse a co je Bechtel“. Jisté je, že Bechtel má s rolí finálního dodavatele nejrůznějších stavebních projektů mnohem větší zkušenosti než Westinghouse.
