ArcelorMittal potřeboval ve Florange uzavřít kvůli dlouhodobé nerentabilnosti dvě vysoké pece, které zaměstnávají asi 600 lidí z celkového počtu 2700 pracovníků ocelárny. Francouzský prezident François Hollande chtěl pece zachovat otevřené a hrozil, že pokud je firma nechá zavřít, vláda celou ocelárnu zestátní. Později ale svá vyjádření zmírnil a říkal, že mu jde hlavně o pracovní místa.
Odbory přesto Hollanda obivnily ze zrady, napsala agentura Reuters. „Stěžovali jsme si na (bývalého prezidenta) Nicolase Sarkozyho, ale Francois Hollande si nevede lépe,“ uvedl odborář Frederic Maris ze svazu CGT. „V budoucnosti očekáváme to nejhorší,“ dodal. Odbory pociťují zklamání a pochybují o slibech, které skupina dala.
„Jsme ve válečném stavu,“ uvedl představitel odborového svazu CFDT Edouard Martin. „Viděli jsme dřívější sliby (šéfa podniku Lakšmího) Mittala, ze kterých nic nevzešlo. Takže nenecháme nic projít bez boje,“ dodal.
Podle Martina totiž ocelárna potřebuje renovace nyní, ne za pět let. Někteří dělníci jsou prý zklamaní, že podnik nebyl znárodněn, jak dříve hlásil prezident Hollande. Že se tak stane a podnik dočasně přejde pod správu státu, byli zaměstnanci přesvědčováni až do poslední chvíle, řekl Martin. Vládu podle webu lemonde.fr obvinil, že po celou dobu diskuzí o budoucnosti podniku lhala.
ArcelorMittal podle Le Monde dohodu hodnotí pozitivně: „V rámci aktuálního ekonomického prostředí je to dobrá dohoda,“ uvedl podle webu zástupce skupiny Henri Blaffart v prohlášení. Firma rovněž odmítla obvinění, že ve Francii porušila své sliby. ArcelorMittal zaměstnává ve francouzských závodech kolem 20 tisíc lidí.
Paříž tvrdí, že prostředky nátlaku s oznámením dohody nezmizí. Pokud ArcelorMittal nebude držet slovo, jsou „vždy připraveny jiné alternativy k intervenci“, řekl podle france24.com ministr práce Michel Sapin.
Hrozby zestátnění posílily obavy investorů ze snahy socialistické vlády vměšovat se do podnikání. Záměr znárodnit ocelárnu tento týden ostře kritizovali přední francouzští podnikatelé.
Ocelářský sektor v Evropě sužuje vysoký přebytek kapacit v době, kdy je ekonomika eurozóny v recesi a na trhu je nadbytek levné oceli z rozvíjejících se zemí. Evropská poptávka po oceli je nyní téměř 30 procent pod svým maximem z roku 2007.
