Indie se loni v létě musela hned dvakrát poprat s výpadkem dodávek elektřiny. Ty postihly zhruba 620 milionů lidí, a staly se tak největšími svého druhu v historii. A jak Lee připomíná, nejde jen o dobře známý případ Indie. „V Číně se těsně před krizí stalo něco podobného. Elektrická síť už nezvládala uspokojit poptávku,“ popisuje s tím, že i tehdy bylo zaděláno na problém. Ten nakonec smetla ze stolu krize, která zkrotila hlad po čínských výrobcích. Pekingu ale dopřála jen odklad, nikoli řešení.
Čína a Indie musejí rychle zapracovat na infrastruktuře, jinak jejich růst nebude mít co pohánět. Podobně je na tom i většina menších asijských ekonomik. Příkladem jsou Bangladéš a Pákistán, země ze skupiny Next-11 předurčené stát se pokračovatelem uskupení BRICS. Podle nejčerstvějších statistik mají v Bangladéši přístup k elektřině jen dva lidé z pěti, což brzdí osobní spotřebu i malé a střední firmy. Totéž platí o Pákistánu, kde mají sice přístup k elektřině tři lidé z pěti, ale výpadky jsou takřka na denním pořádku. Islámábád bývá bez proudu i 16 hodin denně.
Období bez proudu zažívají i země, které mají energetických zdrojů nadbytek. V barmském Rangúnu se do tmy noří i čtvrti, kde bydlí střední vrstvy. Země přitom podle odhadů CIA sedí na 50 milionech barelů ropy a 283,2 miliardy kubických metrů plynu. Podobně jako ve Střední Asii i v případě Barmy platí, že blízkost ani vlastnictví zdrojů neznamená, že je země „za vodou“. Musí také umět zdroj vytěžit a energii dostat na potřebné místo.
„Zdroje nejsou kletbou ani požehnáním. Záleží na tom, co s nimi vláda dělá,“ shrnuje analytička think tanku European Council on Foreign Relations Jana Kobzová. Ve Střední Asii energie dlouho kontrolovalo Rusko. To se teď mnohé země v regionu snaží změnit, což znamená, že hledají nové partnery, kteří by jim pomohli s těžbou i exportem. To může být pro zahraniční investory i výrobce nadmíru zajímavé. Vždyť ani Čína si nevěděla rady s břidlicovým plynem a rozhodla se přizvat americké experty.
Současný stav není pro zahraniční firmy bezednou bonanzou, varují analytici. „Záleží na konkrétní firmě a zemi,“ říká Kobzová. Příležitosti ale existují. Potvrzuje to i Asijská rozvojová banka, podle které je třeba do asijské infrastruktury rychle investovat 600 miliard dolarů – a energetika si ukrojí významnou část.
