Příznivá situace na energetických trzích, která už zhruba rok dodavatelům plynu a elektřiny umožňuje zlevňovat, by se mohla konečně pozitivně podepsat i na cenách tepla. Většina teplárenských firem na rok 2024 zdražila, když jako důvod zmiňovala vysoké ceny emisních povolenek a plynu. Tyto negativní okolnosti ale výrazně oslabily.
Pokračující pokles cen emisních povolenek a plynu tlačí dolů nejen velkoobchodní ceny elektřiny, ale i náklady na výrobu tepla. Pokud by současné ceny povolenek a plynu vydržely až do konce roku, teplo by v příštím roce spotřebitelům mělo zlevnit.
Nejvíce tepla, téměř polovina, se v Česku vyrábí z uhlí, zemní plyn se na produkci podílí asi z pětiny. Oba typy tepláren, jež tyto paliva zpracovávají, musí platit za emisní povolenky podle objemu vypouštěného oxidu uhličitého – jedna povolenka za jednu tunu. U každého energetického zdroje je zatížení povolenkami různé, podle účinnosti a ekologických opatření. Pro zjednodušení se ale v oboru počítá s tím, že si zdroje spalující uhlí musejí v průměru opatřit zhruba dvojnásobek povolenek, protože vypouštějí přibližně dvojnásobek CO2.
Právě uhelné teplárny loni zdražily nejvíce. Například Sokolovská uhelná, největší výrobce tepla v Karlovarském kraji, na rok 2024 zdražila teplo z elektráren Vřesová a Tisová až o čtvrtinu. Jako důvod uvedla právě zdražující emisní povolenky. „Tvoří více než 50 procent ceny výroby tepla,“ uvedl loni v listopadu předseda dozorčích rad Sokolovské uhelné i Elektrárny Tisová Pavel Tomek.
Emisní povolenky teplárny nakupují průběžně. „Průměrná hodnota nákupu povolenek potřebných na výrobu tepla na rok 2024 činila přibližně 90 eur za jednu. Z tohoto průměru se počítala a vycházela z něj i nákladová cena pro dodávky tepla na rok 2024,“ vysvětluje dnes Tomek důvody vyšší letošní ceny.
Jenže od začátku roku ceny povolenek rapidně klesly. V úterý se cena „uhlíkového odpustku“ pohybovala na úrovni 53,50 eura za tunu. Zda Sokolovská uhelná v tuto chvíli nakupuje povolenky ve větším množství a spekuluje na jejich opětovné zdražení, Tomek nekomentoval. Připustil ale, že zlevnění by se reálně mohlo projevit v roce 2025: „Pokud by se emisní povolenky držely na úrovni, kde se pohybují nyní, tedy mezi 53 až 58 eury, rozhodně bychom promítli tento snížený náklad do výrobní ceny tepla pro následující rok.“
Ostatní hráči z oboru se k cenám na rok 2025 vyjadřovat nechtějí s odůvodněním, že cenotvorba se odvíjí od mnoha faktorů a rozhodnutí může padnout až v posledním čtvrtletí roku. Mluvčí Energetického regulačního úřadu Michal Kebort nicméně upozorňuje, že právě cenotvorba se může podnik od podniku velmi lišit.
Někteří dodavatelé tepelné energie podle něj loni nepromítli zdražení vstupů do svých letošních cen v takové míře, jakou jim umožňovala pravidla. „Část z nich růst cen svých vstupů mohla kompenzovat například poklesem zisku,“ vysvětluje Kebort a podotýká, že letošní pozitivní vývoj cen vstupů by se proto v cenách těchto dodavatelů pro příští rok mohl projevit méně.
Šéf teplárenského sdružení ČR Martin Hájek potvrzuje, že momentálně na evropských energetických trzích převažují pozitivní vlivy. V odhadu vývoje cen tepla ale také zůstává opatrný. Na letošní ceny měla podle něj vliv také zvýšená regulovaná složka ceny plynu, která na fakturách tepláren zpracovávajících toto palivo zůstane i v dalších letech. Navíc klesá cena elektřiny, kterou teplárny kromě tepla také vyrábějí, a tím pádem se jim snižují výnosy.
Klíčové podle Hájka bude i to, zda se udrží dodávky hnědého uhlí až do roku 2030. „Pokud se výrazně propadne spotřeba uhlí, protože se už nebude vyplácet vyrábět z něj elektřinu, pak to kvůli vysokým fixním nákladům těžebních firem nejspíš povede k výraznému zdražení hnědého uhlí. A tento efekt zase dál podkope efektivitu výroby elektřiny v teplárnách,“ obává se.
Některé prognózy varují, že rozdíl mezi cenou elektřiny a cenou uhlí a emisní povolenky bude v dalších letech natolik titěrný, že se provozovatelům uhelných zdrojů nevyplatí energie vyrábět mnohem dříve než v dříve ohlášeném roce 2033.
Podle Hájka chybí jasná strategie státu, jak případnému překotnému konci uhlí a tím podle něj i nebezpečně rychlému poklesu výroby energií čelit. Stále navíc není schválená provozní podpora na výstavbu nebo modernizaci tepláren, respektive na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Ministerstvo průmyslu sice počítá s tím, že letos po dlouhých odkladech vypíše první dotační výzvu provozní podpory, spoléhat na to ale nelze, protože zatím pro ni nemá schválenou takzvanou notifikaci, tedy razítko od Evropské komise.
I kdyby ale výzva vypsána byla, problém to podle Hájka nevyřeší. „Výstavba a modernizace je běh na několik let, v případě větších zdrojů na čtyři až pět, takže i když Evropská komise podporu schválí a ministerstvo rozjede aukce, na jejichž základě se podpora rozděluje, v praxi to bude mít dopad až koncem desetiletí,“ dodává. Některé scénáře přitom počítají s tím, že rentabilní přestanou být uhelné zdroje už v rozmezí let 2025 až 2030.
