Čtyřkolky pětkrát jinak: Opravdu jen pro lepší trakci?
Nedávno jsme tu měli přehled koncepcí pohonu osobních automobilů. Prakticky od každé z nich lze odvodit také pohon všech kol. Čím se jednotlivé verze liší?
Pohon všech kol se původně používal pouze u vozidel určených pro jízdu mimo zpevněné cesty. Při jízdě po silnici auto poháněla pouze jedna náprava, jakmile řidič opustil zpevněnou komunikaci a vyjel na kluzký povrch, mechanicky (obvykle pákou) připojil pohon také druhé nápravy.
Pohon všech kol se však vyvíjel, takže z dřívějšího přiřaditelného se stal postupem doby stálý nebo samočinně (tedy bez účasti řidiče) připojitelný. A když britský Jensen představil v 60. letech kupé FF na bázi kupé třídy GT Interceptor, otevřela se pohonu všech kol cesta také do silničních automobilů zpočátku sportovního charakteru, později také do rodinných aut.
Z pohonu všech kol se postupem doby stala spíše záležitost image a také účinný nástroj marketingového oddělení každé automobilky. Kdo dnes nemá v nabídce auta s nápisem „4x4“ nebo „AWD“, jakoby snad ani nepatřil do dnešního světa. Spolu s tím se pohon všech kol měnil také technicky.
Celý článek čtěte na auto.cz >>>
Video: Audi vs. BMW
