Kredity v režimu pocházejí z projektů, které pomáhají snižovat emise v rozvojovém světě. Evropa byla zatím jejich hlavním odběratelem. Z dosud vydaných asi dvou miliard kreditů odpovídajících dvěma miliardám tun nevypuštěného CO2 jich do EU zamířilo 1,6 miliardy. Zbytek koupilo Japonsko.
Za posledních deset let systém pomohl získat na nízkoemisní projekty přes 300 miliard dolarů. Zároveň ale přispěl k přebytku povolenek v Evropě, který srazil jejich cenu téměř k nule a který hodlá EK reformou vyřešit.
Režim pro vydávání kreditů po roce 2020 by měla definovat nová mezinárodní dohoda o snižování emisí, jejíž přijetí se čeká v roce 2015. „Příprava je extrémně pomalá. Jak můžeme kupovat mezinárodní kredity z něčeho, co ještě nebylo definováno,“ ptá se Jürgen Lefevere, vysoký úředník EK.
„Zákaz započítávání kreditů povede k naprosté demotivaci investorů na účasti v projektech CDM ještě před rokem 2020,“ myslí si Kateřina Kolaciová, analytička obchodníka s povolenkami Vertis. Do letoška se uskutečnilo 7400 projektů na snižování emisí v 94 zemích světa, dvě třetiny z nich v Číně a Indii. Do roku 2020 tyto realizace zabrání vypuštění šesti miliard tun CO2.
Podle expertů je snižování emisí v rozvojových zemích levnější než v Evropě. Poptávka po elektřině tam navíc bude růst. Podle statistik Mezinárodní agentury pro energii je jen v Indii 360 milionů lidí bez elektřiny. Kdyby se jejich potřeby začaly pokrývat z černouhelných elektráren, vzrostly by roční světové emise o více než 200 milionů tun. Evropa chce po roce 2020 emise snižovat o 110 milionů tun ročně.
