Praha v roce 2050? Buď začneme konečně stavět, nebo promarníme šanci celé jedné generace
Když se dnes dívám na to, jak se v Praze plánuje a staví dopravní infrastruktura, nemohu se ubránit pocitu, že jsme uvízli v nekonečném kruhu studií, strategií a prezentací. Máme skvělé urbanisty, vznikají krásné plány a vizualizace, ale skutečná realizace se vleče, často se zastaví, nebo se vrací na začátek. To, co by v jiných městech třeba trvalo pět let, u nás, mám pocit, trvá možná patnáct. A pokud chceme, aby Praha v roce 2050 byla konkurenceschopnou evropskou metropolí, nemůžeme si tento luxus pomalosti dovolit.
Jedním z největších problémů je roztříštěnost kompetencí. Když vystoupím například na jedné z nejdůležitějších dopravních křižovatek v metropoli na Karlově náměstí, nedokážu s jistotou říct, co je v gesci města, co městské části a co státu. Tahle nepřehlednost škodí i politikům, kteří v ní sami tápou. Výsledkem je, že u zásadních projektů – jako je městský okruh, metro D nebo napojení letiště – chybí jasný tah na branku.
Nedávno jsem si na semináři o dopravě ověřil, že část městského okruhu v Libni se stále připravuje, přičemž se brzy musí žádat o územní rozhodnutí. Jenže hotový projekt neexistuje. Posouzení vlivu na životní prostředí přitom vyprší v polovině roku 2027. Pokud do té doby nezískáme stavební povolení, začne se znovu od nuly.
To není jen technikálie – to má přímý dopad na ekonomiku města. Městský okruh by umožnil rozvoj například Malešic, kde je velký průmyslový potenciál. Dokud ale tranzitní dopravu neodkloníme z centra, ničíme městský majetek, ztrácíme čas a dusíme podnikatelské prostředí. Jako podnikatel vím, že bez základní dopravní infrastruktury se žádný investor nerozhodne rozšířit výrobu nebo otevřít nové pobočky.
Metro D se opět opožďuje
Dalším příkladem je metro D. Má obsloužit sídliště Lhotka, Kamýk, Libuš a Písnici – oblast s 80 tisíci obyvateli. Potřeba je jasná, ale projekt se opožďuje o dva až tři roky. Město by mělo soutěžit profesionální koordinátory, kteří zajistí souhru mezi plánováním a výstavbou. Dnes je vše v klinči mezi zhotoviteli a investorem. Přitom od roku 1975 se v Praze stavělo metro prakticky nepřetržitě – a teď hrozí, že se tato kontinuita přeruší.
Podobně je to s napojením letiště. Už bychom měli přestat používat slovo „rychlodráha“ – budoucí trať nebude žádný expres. Ale bude klíčová. Pražské letiště dnes odbaví zhruba 18 milionů cestujících ročně a jsme na hraně kapacity. Pokud chceme dosáhnout úrovně Vídně s jejími 32 miliony cestujících, potřebujeme novou ranvej a kvalitní spojení s centrem. Bez toho těžko přitáhneme zahraniční firmy, které se dívají nejen na leteckou dostupnost, ale i na kvalitu života a dopravní komfort. Měl jsem příklad z praxe: globální farmaceutická firma chtěla přesunout padesát manažerů do Prahy, ale nakonec od záměru ustoupila – nesehnali bydlení a vadilo jim slabé letecké spojení.
Neproniknutelná džungle
Problémem je i regulace. Chápu, proč povolovací procesy vznikly – mají chránit hodnoty a zájmy společnosti. Ale pokud se z nich stane neproniknutelná džungle, brzdí rozvoj. V Praze dnes chybí společenský konsenzus, co vlastně chceme. Jestli město pro cyklisty, nebo pro auta, jestli obchodní ulice, nebo pěší zóny. A dokud si to nevyjasníme, budou se projekty utápět v nekonečných sporech.
Praha by měla být iniciátorem, ne pasivním příjemcem investic „shora“. Zároveň ale stát musí chápat, že rozvoj hlavního města je i v jeho zájmu. Nová ranvej, městský okruh, železniční projekty – to nejsou jen pražské stavby, ale investice do konkurenceschopnosti celé země.
Pokud máme v roce 2050 žít v prosperující, moderní a udržitelné Praze, musíme už dnes změnit přístup. Vytvořit odpovědné pracovní týmy pro každý projekt, jasně nastavit termíny a vyžadovat jejich dodržování. Přestat tolerovat situaci, kdy se o jedné stavbě mluví deset let, aniž by se koplo do země.
Praha 2050 se nezačne psát za třicet let. Píše se dnes. A buď budeme mít město, kde se dobře žije, podniká a cestuje – nebo promarníme šanci, kterou už třeba dlouho nedostaneme.
Autor je předsedou Pražské hospodářské komory.
