Fico a Orbán jedno jsou. Pokud jde o plyn

Slovenský premiér Robert Fico

Slovenský premiér Robert Fico Zdroj: profimedia.cz

Nabytí stoprocentního podílu v matce Slovenského plynárenského priemyslu (SPP) má přinést hlavně kontrolu nad cenami plynu. Touto argumentací začíná téměř každá obhajoba převzetí 49 procent SPP distribuce od Energetického a průmyslového holdingu (EPH) ze strany premiéra Roberta Fica. Zapomíná však na to, že s touto výhodou na sebe stát bere i dluhovou zátěž, která vzniká při prodeji plynu domácnostem za regulované ceny.

„Stát získá dlouhodobě plnou kontrolu nad cenami zemního plynu pro všechny zákazníky SPP včetně většiny zákazníků z regulovaného segmentu,“ podotýká ministerstvo hospodářství. Zároveň bude mít kontrolu i nad kontraktem s hlavním dodavatelem, která vládě umožní vyjednat lepší podmínky. V současnosti totiž SPP nakupuje od Gazpromu plyn dráž, než je jeho cena na světových trzích. Důvodem je smlouva na dvacet let podepsaná v roce 2008, kdy byl předkrizový výhled cen vyšší.

Otázkou je, jestli tato pozitiva vykompenzují ztrátu SPP, již bude muset vláda sanovat. Jen v minulém roce přišel podnik téměř o 80 milionů eur kvůli nízkým cenám pro domácnosti. Vykryl je i dividendami z dceřiných firem, kde má stát i nadále zůstat vlastníkem 51 procent akcií. Dividendy státu sice potečou, ale ztráty podniku bude muset zaplatit sám, přičemž dosud si je dcery rozdělovaly mezi sebou.

Kabinet má však i další argumenty. „Současný systém regulace může podněcovat právní spory,“ tvrdí rezort hospodářství. Bývalý německofrancouzský vlastník SPP chtěl totiž od státu za cenovou regulaci náhradu škody. Podle informací týdeníku Trend mělo jít o sumu 200 milionů eur.

Podle energetického analytika Michala Hudce tímto argumentem vláda připouští, že cenové stropy pro domácnosti se v minulosti neurčovaly ekonomicky korektně. „Ne že by někdejší management SPP podceňoval svoje návrhy, ale byl tu regulační úřad, který odůvodněný růst cen plynu svými rozhodnutími nedovolil,“ konstatuje.

Pokud tedy stát vyhodnotí, že ani rizika spojená s transakcí nepřeváží možné škody z případných prohraných arbitráží, může být koupě smysluplná. „Na druhé straně by však měl následovat i krok číslo dvě, kterým by mělo být přezkoumání, zda regulační úřad rozhoduje ve věcech cenové regulace transparentně, odůvodněně a přiměřeně, tedy jinými slovy kompetentně,“ dodal Hudec.