Povinně vykupující subjekty vykonávají administrativu s vykazováním a vyúčtováním podpory ve formě výkupních cen a nesou náklady spojené s výrobní odchylkou. Cenu za tyto činnosti stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ). Loni se celkové náklady pohybovaly kolem tři čtvrtě miliardy korun.
„Možnou úsporu odhadujeme na desítky procent. Bude samozřejmě záležet na podmínkách případného výběrového řízení. V každém případě lze administrativním krokem ušetřit více než sto milionů korun,“ říká Viliam Grácz, obchodní ředitel obchodníka s elektřinou Amper Market, který by o účast v tendru stál. Podobný zájem deklaruje také největší alternativní obchodník s elektřinou RWE Energie.
Malý prostor pro úspory
Dosavadní povinně vykupující by do výběrového řízení šli také. Pro úspory však vidí malý prostor. „Většina nákladů je tvořena náklady na odchylky, které vznikají z povahy výroby obnovitelných zdrojů a povinně vykupující nemá možnost jejich výši ovlivnit,“ říká Martin Schreier, mluvčí ČEZ.
„Dá se očekávat, že i u nových povinně vykupujících vzniknou na počátku jednorázové náklady, které budou muset promítnout do nabízené ceny,“ dodává Petr Holubec, mluvčí PRE. Ta chce v povinném výkupu pokračovat právě proto, že už investovala do systému výkupu.
Spotřebitelům proud nezlevní
„Tendr by hlavně zprůhlednil strukturu nákladů v rozdělení na odchylku, administrativu a informační systémy, kde vidíme větší prostor k úsporám,“ kontruje Grácz. Koncoví spotřebitelé elektřiny však úsporu nejspíš nepocítí. Jednak částka tvoří jen asi dvě procenta nákladů na podporu zelené elektřiny, jednak příspěvek spotřebitelů je stanoven částkou 495 korun za megawatthodinu.
„Pokud se díky tendru na povinně vykupujícího sníží náklady na jeho činnost, stále je tu fakt, že část celkových nákladů se hradí ze státního rozpočtu,“ vysvětluje Jiří Chvojka, mluvčí ERÚ. V případě, že by se příspěvek spotřebitelů neměnil, ušetřil by díky tendru stát.
