Ničivá smršť. Evropský větrný průmysl zvenku ohrožují Čína a Trump, doma instalace váznou
Průmyslové sdružení WindEurope apeluje na evropské vlády, aby urychlily instalaci větrných turbín v Evropě. Současné tempo totiž výrazně zaostává za cíli Bruselu. Hlavním tahounem je Německo, i tam však nedávné aukce na výstavbu větrných parků skončily neúspěchem. Evropský průmysl se navíc potýká s nepřízní ze zahraničí. Odborníci varují, že ho bez adekvátní ochrany brzy převálcují čínští výrobci. Americký prezident Donald Trump navíc svým odporem k zelené energii ohrožuje dánský Orsted, kdysi výkladní skříň unijní dekarbonizace.
Aktuální statistiky WindEurope ukazují, že Evropa v letošním prvním pololetí instalovala 6,8 gigawattů nových větrných elektráren. V současnosti tak má sedmadvacítka k dispozici celkem 236 gigawattů instalovaného výkonu větrných turbín. Unijní cíl je přitom 425 gigawattů do roku 2030. Jeho dosažení by tak v praxi znamenalo zvýšit tempo budování nových větrných parků na více než dvojnásobek.
Rozvoj brzdí pomalé schvalovací procesy
„Méně nových větrných elektráren je špatnou zprávou pro širší konkurenceschopnost Evropy. Evropský průmysl baží po levné elektřině, aby mohl konkurovat Číně a USA,“ tvrdí šéf asociace Giles Dickson. „Příliš mnoho vlád však zůstává v rozšiřování větrné energie polovičatých. To ohrožuje nejen samotné odvětví, představuje to rizika pro pracovní místa a růst v širším měřítku – v ocelářství, chemickém průmyslu i informačních a komunikačních technologiích,“ dodal.
Drtivá většina nových instalací letos nevznikla na moři, ale na pevnině. Za třetinou stojí Němci, následují Španělé a neunijní Britové. Pomalý a těžkopádný proces s povolováním a váznoucí elektrifikace jsou podle sdružení příčinami faktu, že Evropa buduje méně parků, než se čekalo. WindEurope už dříve v letošním roce uvedlo, že většina unijních zemí nepřenesla na národní úroveň pravidla pro snazší povolování projektů. „Některé ve skutečnosti využívají nová pravidla EU k tomu, aby věci ještě více zkomplikovaly,“ tvrdí asociace.
Ostatním zemím dává za příklad Německo, které v první půli letoška schválilo rekordní množství větrných turbín na pevnině. Oproti stejnému období minulého roku šlo o více než padesátiprocentní nárůst. Průměrná čekací doba na povolení klesla o pětinu na osmnáct měsíců. „Větrná energie se vrací do starých kolejí,“ pochvalovala si podle Reuters šéfka německého svazu větrné energie BWE Bärbel Heidebroeková. Svaz ale uvedl, že tempo expanze stále zaostává za rychlostí potřebnou k dosažení cílů stanovených zákonem o obnovitelných zdrojích energie.
žaluje Trumpa kvůli stopce
Německo navíc v létě vzbudilo velkou pozornost nevydařenou aukcí v Severním moři. V nabídce byly dvě lokality, ale poprvé se nepřihlásil žádný zájemce. „První absence nabídek ve výběrovém řízení na větrnou energii na moři ukazuje, že rizika pro developery offshore větrných elektráren se v posledních letech výrazně zvýšila,“ konstatovala Kerstin Andreaeová ze Spolkového svazu energetického a vodohospodářského průmyslu (BDEW).
Mezi důvody nezájmu patří zvýšené náklady na projekty v důsledku geopolitického napětí a úzkých hrdel v dodavatelském řetězci. Andreaeová ale tvrdí, že problémem je i to, současné plány umisťují turbíny příliš blízko sebe. Panují tak obavy, že by si vzájemně zacláněly a jejich výkon by byl nižší.
Evropské firmy, které vsadily na větrnou energii, se navíc potýkají s nepřízní za Atlantikem. Trump, který označuje větrníky za ohyzdné a neefektivní obludy, nedávno mimo jiné oznámil, že ruší federální podporu ve výši 679 milionů dolarů pro několik offshorových projektů. Jeho tažení dopadá především na dánskou energetickou společnost Ørsted, která musela přerušit z osmdesáti procent dokončenou stavbu farmy Revolution Wind u pobřeží Nové Anglie.
Akcie společnosti se letos propadly o čtyřicet procent a firma nyní hledá cesty, jak se dostat z maléru. Před týdnem získala od svých akcionářů souhlas s nouzovou emisí akcií v hodnotě až 9,4 miliardy dolarů. Už dříve norský ropný gigant Equinor, který má po dánském státu druhý největší podíl v Ørstedu, oznámil miliardovou injekci pro firmu v problémech. Dánská společnost k tomu žaluje Trumpovu administrativu, stěžovatelé tvrdí, že na projekt Revolution Wind už vynaložili pět miliard dolarů.
Evropští výrobci větrných turbín navíc mají vzrůstající obavy z čínské konkurence. Bojí se, že je potká podobný osud jako producenty fotovoltaiky, kterou nyní EU ve velkém dováží z Číny. Větrné turbíny v unii ale dosud pocházejí převážně z domácích zdrojů. Sektor je tak i poměrně důležitým poskytovatelem pracovních míst, odhaduje se, že včetně Británie a Norska zaměstnává až 370 tisíc lidí.
Čínská konkurence nabízí levné a velké turbíny
Globálně se však postavení unijních hráčů mění. Rok 2024 byl prvním v historii, kdy se západní zhotovitelé větrných turbín neumístili mezi třemi největšími dodavateli. Na prvních čtyřech příčkách stanuli čínští producenti Goldwind, Envision, Windey a MingYang. Evropa má v první desítce tři firmy: Vestas, Siemens Gamesa a Nordex. Spojené státy mají firmu jednu, a to na samém chvostu žebříčku.
Dominance čínských společností je zatím dána především velkým tempem instalací větrných elektráren přímo v asijské velmoci. Odborníci ale varují, že by brzy mohly expandovat i na Západ. Podotýkají, že evropští výrobci nemají přístup k masivnímu čínskému trhu, ale zároveň jsou silně závislí na dodávkách materiálu a komponentů odtamtud. Zatímco čínští producenti se podle nich těší podpoře vlády, ti evropští čelí překážkám doma i v USA. Dodavatelé turbín jsou navíc pod tlakem, aby poskytovali stále větší a výkonnější větrníky, a je riziko, že Čína tento závod vyhraje.
VIDEO: Jaké jsou novinky v městské dopravě a jak pokračuje stavba metra D, odpovídá člen představenstva a dopravní ředitel DPP
V neposlední řadě pak hraje roli cena. „Díky konkurenčnímu domácímu trhu s větrnou energií a dotované výrobě v celém dodavatelském řetězci stojí turbína vyrobená v Číně přinejmenším o třicet procent méně než turbíny vyrobené evropskými a americkými společnostmi,“ konstatoval think tank European Council on Foreign Relations. Některé zdroje hovoří dokonce až o padesátiprocentní úspoře.
Experti proto varují, že například dánští developeři parků pod tlakem nepříznivých okolností začínají pokukovat po levnější čínské produkci. Tyto krátkodobé zisky by ale podle kritiků měly dlouhodobé negativní dopady pro EU v podobě ztráty pracovních míst a vytvoření další riskantní závislosti. K tomu se objevují výzvy, aby Evropa kladla také důraz na bezpečnost a znemožnila budování turbín, které je možné vzdáleně kontrolovat ze zemí mimo unii.
