Výkonný ředitel íránského vývozce plynu NIGEC Alireza Kameli to na začátku srpna řekl jasně. Vývoz plynu do Evropy plynovody by byl ekonomicky nevýhodný. Mezi prioritní trhy pro íránský plyn podle něj patří sousední země a východní Asie. Vzápětí se ovšem objevily zprávy, že Íránci přece jen sondují možnosti, jak by se mohli připojit k plynovodu, který bude dodávat do Evropy plyn ze sousedního Ázerbájdžánu.
Faktem nicméně zůstává, že domácí těžba plynu stačí tak na pokrytí rostoucí íránské spotřeby. Plyn je důležitý i pro těžbu lukrativnější ropy. Po roce 2020 bude schopen zvýšit export maximálně do Turecka, myslí si Stephen O’Rourke, šéf analytiků pro trh s plynem ve Wood Mackenzie. Země také dojednává smlouvy o dodávkách plynu s Ománem, Irákem a Pákistánem, což dál snižuje množství plynu, které by mohla poslat do Evropy.
Ani Turecko není pro Írán jisté odbytiště. Plán na plynovod s kapacitou přes 35 miliard metrů krychlových je u ledu. Dohodě brání spory o cenu dodávaného plynu. Turci teď platí 490 dolarů za tisíc metrů krychlových íránského plynu. To je o 160 dolarů víc, než kolik je stojí plyn z Ruska.
Cestou do světa pro íránský plyn by se mohlo stát jeho zkapalnění a vývoz ve formě LNG. Zkapalňovací terminál, který země začala stavět, je však hotový jen z poloviny. Na zbytek nemá peníze ani technologie. Podle odhadů konzultantské firmy ICIS bude muset pro projekt sehnat zahraničního investora. I tak bude připraven ke spuštění nejdříve za pět let. Írán potřebuje do těžby a přepravy plynu investovat sto miliard dolarů. Těžbu musí zvednout z dnešních 800 milionů kubíků za den na 1,2 miliardy, upozorňuje Azizollah Ramazani, ředitel pro mezinárodní vztahy v National Iranian Gas Co.
