RePowerEU: Velkolepý plán Evropské unie čeká tvrdý střet s realitou

Větrná elektrárna v Německu

Větrná elektrárna v Německu Zdroj: ČEZ

Větrná elektrárna u obce Janov
Park Solar Global v Roštíně
Park Solar Global v Roštíně
4
Fotogalerie

Evropský plán „RePowerEU“, poprvé představený veřejnosti na začátku března v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině, zmiňuje řadu řešení k zajištění energetické nezávislosti kontinentu, především pak rychlého odbourání závislosti na ruském plynu: vítr, solární fotovoltaika, zelený vodík, tepelná čerpadla, úspory energie, diverzifikace dodávek prostřednictvím zkapalněného zemního plynu (LNG), bioplyn. Úloha jaderné energie, která dnes dodává čtvrtinu elektřiny EU a víc než polovinu té nízkoemisní, nebyla ani zmíněna, přestože článek 40 smlouvy o Euratomu teoreticky podporuje společné investiční programy v oblasti jaderné energie.

Oficiální verze plánu zveřejněná 18. května se přeci jen musela opřít o současnou energetickou realitu a přisuzuje jaderné energii určitou roli, nazval bych ji čistě „konzervační“: volá po prodloužení provozu stávajících elektráren, mimo jiné pro příspěvek k dosažení až utopistických ambicí ve výrobě nízkouhlíkového vodíku. Komise také poukazuje na nutnost diverzifikovat dovoz jaderného paliva, kde je závislost na Rusku příliš vysoká. To vyžaduje spolupráci v rámci EU a s mezinárodními partnery na zajištění alternativních zdrojů uranu a posílení kapacit pro konverzi, obohacování a výrobu paliva, které jsou k dispozici v Evropě nebo u globálních partnerů EU.

Podle Komise má transformace evropského energetického systému dvojí naléhavost: ukončení závislosti EU na ruských fosilních palivech, která jsou využívána jako hospodářská a politická zbraň a stojí Evropany téměř 100 miliard EUR ročně, a řešení klimatické krize. Bude-li Evropa vystupovat jednotně, může rychleji odstranit svou závislost na ruských fosilních palivech. Ponechme stranou investiční aspekt plánu RePowerEU, jehož celkový objem má dosáhnout 300 miliard euro, většinou jde o transfery z dříve schváleného post-covidového nástroje RRF (Nástroj pro oživení a odolnost), a zkusme dát do kontextu ambiciózní energetické cíle plánu.

Pod lupou: O jednotném evropském slunci a větru a cenách energií

Video placeholde
• E15

Plán „RePowerEU“ má tři hlavní pilíře: diverzifikaci energetických zdrojů, úsporu energie a urychlení „nízkouhlíkové“ energetické transformace.

Za pouhé tři měsíce od začátku války Komise vypracovala plán, který výrazně zvyšuje transformační ambice ve srovnání s plánem „Fit for 55“, přijatým před necelým rokem. Už tehdy mnoho odborníků poukazovalo na nereálnost jeho cílů. Obávám se, že „RePowerEU“ tvrdě narazí do stěny objektivní reality, která kupodivu nepodléhá politické vůli Komise. Začněme diverzifikací zdrojů, o které už jsem psal v jednom z předchozích článků. Možnosti zvýšení dovozu plynovody (Norsko, Alžírsko, Ázerbájdžán) jsou malé, dovozy LNG narážejí na nedostatečnou infrastrukturu jak v zemích vývozců, tak v Evropě: její vybudování bude vyžadovat čas a vzniká riziko, že se Evropa na řadu let znovu uváže do dodávek plynu. Exportní kapacity v USA jsou plně vytíženy; současná kapacita je 60 miliard m3 a těžko si lze představit, že by USA mohly v budoucnu vyvážet do Evropy slíbených 50 miliard m3 ročně. 

Výstavba nových exportních terminálů také trvá několik let, jde o velké investice, které vyžadují dlouhodobou perspektivu vývozu, tedy jistotu dostatečné produkce na straně vývozce a garanci dovážených objemů na straně dovozce. Ani jedno není jisté, investoři budou opatrní. Jestliže se letos podařilo přesměrovat tankery s LNG původně určené jiným dovozcům směrem do Evropy, je to jen proto, že evropští dovozci byli ochotni zaplatit víc. I samotná Komise používá v komunikaci o diverzifikaci zdrojů eufemistické formulace jako „Katar je připraven usnadnit přesměrování exportů původně určených do asijských zemí”, rozuměj Katar přesměruje dodávky tomu, kdo víc zaplatí.

Podobně i plán společných nákupů plynu se zdá zajímavý – teoreticky. Lídři EU navrhují, že „budou spolupracovat na dobrovolném společném nákupu“ plynu a dalších paliv „s optimálním využitím kolektivní politické a tržní váhy Evropské unie a jejích členských států k tlumení cen při jednáních“. Modelem je úspěch Unie při společném nákupu vakcín, „kde byla celoevropská opatření zásadní pro zajištění dostatečných dodávek vakcín pro všechny,“ uvedla Komise ve svém sdělení. Plyn je však mnohem problematičtější než vakcíny. Kdyby to bylo jednoduché a výhodné pro všechny, pak by byl takový nákupní kartel vytvořen už dávno. A podobné snahy tu skutečně byly, ale neuspěly.

Nedávný článek na serveru Politico rozebírá důvody, pro které podobný kartel možná nikdy nevznikne. Jako v mnoha jiných oblastech, kde po léta funguje silně konkurenční globální trh, na kterém působí soukromé i státní společnosti, bude taková zásadní změna vyžadovat dlouhá a složitá jednání: ďábel se skrývá v detailech. Je to zaminované pole: vzniká riziko, že se země mezi sebou budou hádat o přístup k dodávkám, že dojde k porušení právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže, vytvářejí se potenciální střety mezi energetickými společnostmi a vládami, může dojít k narušení současného globálního trhu s plynem.  

Příštích několik týdnů a měsíců ukáže, zda se to povede. Už jsme ale v souvislosti s ukrajinskou krizí vícekrát slyšeli svalnatá a silně medializovaná prohlášení Komise – třeba o tom, že nepřipadá v úvahu nákup ruského plynu za rubly, nebo o tom, že evropské tankery nebudou moci transportovat ruskou ropu, jen abychom po několika týdnech zjistili, že ruský plyn za rubly nakupuje už 20 společností ze zemí EU včetně Německa a Itálie a že tankery s ruskou ropou nadále brázdí světová moře. Polsko, Bulharsko a Finsko odmítly vyhovět požadavku Moskvy, aby dovozci platili za plyn prostřednictvím rublových účtů u Gazprombanky a jejich dodávky byly přerušeny. Tyto země doplatily na svůj principiální postoj.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!