„Pokud by se rozpadla přenosová soustava, důležitou roli sehrají ostrovní provozy kolem velkých měst,“ říká ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek. Dodávku elektřiny by nouzově zajišťovaly tamní teplárny. Řada městských tepláren dokáže ostrovní provoz zajistit, ale má to jeden háček – v situaci, kdy blackout nastává, je nutné reagovat v řádu milisekund a rozpadová automatika musí takzvaný ostrov „vystřihnout“ ze sítě.
„Teplárny dokáží přežít rozpad sítě, ale v případě, že se přechod do ostrovního provozu nepodaří a dojde k odstavení, už většinou neumí znovu nastartovat bez obnovení dodávek elektřiny ze sítě,“ vysvětluje Hájek. A právě v tom je klíčový problém. Teplárnám chybí poptávka ze strany distribučních společností, které zatím nebyly nijak tlačeny k přípravě na zabezpečení dodávek elektřiny v krizových situacích.
Cena vybavení pro takzvaný start ze tmy – tedy hlavně pořízení dieselagregátu pro pokrytí vlastní spotřeby elektřiny v teplárnách a nádrží na naftu – se pohybuje v řádu dvaceti až padesáti milionů korun. Kdyby Energetický regulační úřad započetl tyto výdaje do ceny elektřiny, šlo by jen o malý zlomek toho, co Češi platí za celkový provoz přenosové soustavy, distribučních sítí a rozvoj obnovitelných zdrojů.
Start ze tmy už v současné době dokáže kladenský zdroj Alpiq, což je důležité pro hlavní město Prahu. Ta by v případě rozpadu na ostrovní systémy měla být nouzově zásobována z Mělníku a právě z Kladna.
Ministerstvo průmyslu v nové strategii také prosazuje dopracování krajských územních koncepcí. Ty mají „zajišťovat alespoň pro větší města nezbytné dodávky energie v ostrovních provozech a rychlou a účinnou reakci v případech rozsáhlých poruch nebo přírodních katastrof“.
