Po deseti letech vývoje a občasného prodeje supervozu Bugatti Veyron se automobilka Volkswagen rozhodla tuto éru uzavřít, ale konec absurdně rychlých vozů to každopádně neznamená.
Rozhodnutí Volkswagenu je ekonomicky pochopitelné - na každém voze prodělala druhá největší automobilka světa 4,6 milionu eur, pokud se počítá i cena vývoje. Podle expertů ji to však příliš nebolí, protože dostatečně vydělává na jiných značkách, jako jsou Porsche, Škoda nebo Audi.
„Potřebujete mít takový prestižní projekt, abyste ukázali technologickou vyspělost,“ řekl Bloombergu Stefan Bratzel z Univerzity užitých věd v německém Bergisch Gladbachu. „Ano, stojí to peníze, ale ve Volkswagenu to žádnou turbulenci nevyvolá.“
Konec Veyronu proto neznamená, že by se Volkswagen plánů na superrychlý vůz vzdal. V současné době pracuje na novém vozu značky Bugatti, jenž by měl být ještě o čtvrtinu silnější než poslední Veyron. Světlo světa by měly první tyto supervozy spatřit na přelomu letošního a příštího roku.
Do opery čtyřstovkou
VW pořídil uvadajícího konkurenta Bugatti v roce 1998. První Veyrony opustily továrnu ve francouzském Molsheimu v roce 2005. Nový majitel jejich výrobou sledoval dvojí cíl: sestrojit auto, jež by jednak bylo schopné jet rychlostí přes 400 kilometrů v hodině, a jednak bylo dostatečně stylové, aby „se v něm dalo jezdit do opery“, citovala automobilku agentura.
V širším záběru pak vývoj a výroba Veyronu slouží Volkswagenu jako ukázka schopnosti být konkurenceschopným hráčem na všech úrovních automobilového průmyslu. Symbolická hodnota zde zjevně převažuje nad hodnotou praktickou: 400 kilometrů v hodině se - spíš teoreticky - smí jezdit pouze v Německu, kde je maximální rychlost jízdy na dálnici 130 kilometrů v hodině pouze doporučená. (Naopak třeba v kanadské provincii Nunavut nebo v Bhútánu se řidič musí držet pod sedmdesátikilometrovou rychlostí.)
