Vizovická firma Koma – od maringotek až na Olymp modulárních staveb
„Na začátku se nám poměrně dařilo, protože jsme hodně dodávali do Německa, kde se budovalo ubytování pro uprchlíky z Jugoslávie,“ uvedl v rozhovoru pro deník E15 Martinec. Vizovický podnik se díky tomu dostal na další evropské trhy.
Již o pár let později se ale ukázalo, že byznys má i své odvrácené stránky. A to až natolik, že kolem roku 2000 měla Koma na kahánku. „Udělali jsme několik špatných rozhodnutí, podepsali jsme několik špatných kontraktů, nedostali jsme zaplaceno. Tehdy to bylo skutečně kruté,“ vzpomíná majitel firmy. Do kómatu však Koma neupadla. Krizi Martinec pojal jako nový bod nula. Tehdy si řekl, že bez jasné strategie a vize nemá šanci přežít.
Zhruba ve stejné době začal podnik z Vizovic budovat ze svých modulů restaurace pro McDonald’s. Brzy ovšem zjistil, že americký obr by rád odebíral moduly za tak nízké ceny, že by to tuzemský podnik mohlo stát krk, takže raději spolupráci ukončil. Přesto právě tuto zakázku považuje Martinec za jeden z milníků, protože firma se tehdy posunula k produkci kvalitnějších modulů.
Teď si bankéři podávají dveře
„Od roku 2003 jsme v zisku,“ pochvaluje si majitel Komy. Díky dobré kondici nemá firma potíže sehnat peníze na rozvoj. „S bankovním financováním nemáme problém. Ten tu byl, když se nám kdysi dařilo špatně, nyní se nám sem ale banky samy chodí nabízet,“ doplňuje podnikatel, jehož kancelář zdobí Baťovy citáty.
Další ambice má Koma nemalé. „Chceme si udržet pozici jedničky na trhu, protože od toho se odvíjí i naše pozice v zahraničí,“ poznamenává Martinec. Současně se ale brání líbivým proklamacím typu, že za pár let bude mít jeho firma tržby v řádu miliard.
„Možná je to ve srovnání s jinými překvapující, ale nemám ambici kupovat nové závody,“ poznamenává Martinec. Přestože vizovická továrna jede téměř na plný výkon. Přesto je však z dalších slov zřejmé, že podnikatel na vavřínech neusne.
Koma nyní připravuje expanzi na nové trhy včetně Afriky a Blízkého východu. „Máme vizi, že by se naše moduly měly dostat až k poslednímu člověku. Stejně jako si dnes jednoduše složíte nábytkovou stěnu, tak byste měl zvládnout si sám složit dům a pak ho případně zase rozdělat a postavit jinde,“ předpovídá Martinec.
Právě v tom je podle podnikatele budoucnost modulárních staveb. V jednoduchých konstrukcích, které si člověk zvládne postavit a rozložit sám, a pak v náročnějších, například nízkoenergetických modulech.
Rozklepaná kolena z Expa 2015
Odpíchnutí směrem k náročnější produkci už začalo. Symbolickým mezníkem se nedávno stala zakázka na výstavbu českého pavilonu pro Expo 2015 v Miláně. V soutěži na řešení pavilonu Koma vyhrála na sklonku loňského roku, a to za přispění brněnského architektonického studia Chybík + Krištof.
„Když jsme vyhráli zakázku pro Expo, tak se mi rozklepala kolena. Je to obrovská odpovědnost, a tak k ní také přistupujeme. Bude to naše výkladní skříň,“ dodává Martinec. Výroba modulů pro Milán začne v létě. V září by se měly moduly začít převážet do Itálie.
„Čunkodomky“ neděláme
Koma má za sebou mimo jiné výstavbu pěti desítek školských zařízení, z nichž je třináct v Česku, včetně nízkoenergetické školky v Otrokovicích. Podle Martince se konečně podařilo zlomit mýty typu, že se děti ocitnou ve stavebních buňkách nebo „čunkodomcích“. I když na druhé straně připouští, že branži kazí pověst někteří levnější výrobci, jejichž moduly stále vypadají jako buňky ze stavenišť. Právě to je také typ firem, které se od úspěšnějších snaží odkoukat, co lze. „Pokud nechcete, aby vás rychle okopírovali, musíte své řešení podpořit technologií. Říkáme to zaklínování. Když něco tlačíte do kopce a ve správné chvíli pod to dáte klín, zajistíte si, že vám to nespadne zase dolů. A v našem případě dělá zaklínování technologie. Když za pomoci drahého stroje dokážete udělat rám určitým originálním způsobem, tak to konkurence tak rychle zkopírovat nedokáže,“ vysvětluje Martinec.
Nedělá si však iluze, že by je konkurence po čase nedohnala. „Proto už teď vymýšlíme zase něco nového, abychom v tom okamžiku byli už o kousek dál,“ uvádí. „Je to stejné, jako když za vámi běží smečka. Nenecháte se sežrat,“ dodává s úsměvem. Sežrání se brání také investicemi do výroby. Za necelých deset let firma investovala zhruba 300 milionů korun.
Ostatně díky tomuto přístupu dokáže konkurovat i západoevropskému standardu. „Zahraniční partneři naše inovace oceňují a některé věci si u nás nechávají vyvíjet, například sanitární systémy,“ doplňuje.
Budoucí trendy kuje Koma pomocí vlastních vývojářů. Do vývoje ale zapojuje například i studenty z vysokých škol. Společnosti to už přineslo první ovoce. Právě touto cestou totiž začala spolupracovat s duem Chybík + Krištof.
Krize, tedy vstup na německý trh
Podnikatel z Baťova regionu odmítá slovo krize. „Říkáme tomu turbulence. Když letí letadlo, tak to s ním občas zatřese,“ popisuje pohled na dění v byznysu.
Když však v roce 2010 začal na tuzemské podniky dopadat propad poptávky, otřásla se půda i ve Vizovicích. „Měli jsme už z předchozích dvou firemních krizí nastavené obranné mechanismy a pochopili jsme, že je to šance, jak zaujmout místo konkurence. Právě v této době jsme například vstoupili na německý trh,“ vypráví podnikatel. Od té doby se firma vrátila k růstu.
Navzdory plánům na další expanzi hovoří Martinec o budoucnosti podniku skromně. „Těší mě, že mohu přijít do výroby a tam většinu zaměstnanců znám jménem,“ poznamenává. Současně dodává, jak moc si svých necelých dvou stovek pracovníků váží. „Máme tu velmi malou fluktuaci, protože se nám podařilo dát dohromady lidi, kteří tomu, co děláme, věří,“ vysvětluje.
Ostatně aby byli zaměstnanci spokojenější, dostali od podzimu zbrusu novou jídelnu. Architektonicky nápaditá stavba opět pochází z dílny dvojice Chybík + Krištof. Že je postavená z modulů, je asi zbytečné dodávat.
Igor Zahradníček: Ve výrobě modulových staveb je Česko velmoc
