„Důležitý je koncepční přístup. Není to jen o zeleném stavění, ale samozřejmě o tom, aby firmy byly připraveny na změnu. V diskuzích se stavebními firmami registruji ještě malou znalost problematiky,“ konstatoval Linhart na úvod diskuzního setkání Proč stavět zeleně, pořádaného poradenskou společností Deloitte ve spolupráci s deníkem Mladá fronta E15.
Komerční development dává ekologicky šetrnějšímu stavění zelenou i z ryze byznysových důvodů. Mezinárodní realitní investoři mají v současné době zájem jen o nejkvalitnější budovy. U nich už bývá považováno za samozřejmost, že mají zelený certifikát, nejčastěji Leed či Breeam.
„V rámci kancelářského developmentu jsou jednoznačné nároky na energetickou úspornost budov,“ potvrdil finanční ředitel developerské firmy CTP Radek Zeman. CTP staví kromě kanceláří hlavně průmyslové a logistické areály. „Tam už se běžně nesetkáváme s požadavky na certifikace Breeam nebo Leed, jde opravdu hlavně o energetickou náročnost budov, případně mají nájemci specifické požadavky,“ dodal Zeman.
V rezidenční výstavbě zatím přetrvává k zeleným budovám rezervovanost. Z velké developerské čtyřky se pouze společnost Skanska hlásí k nízkoenergetickým domům. Další velcí hráči jako Central Group nebo Ekospol dokonce otevřeně deklarují svůj odpor k evropské směrnici EPBD II, podle níž by se po roce 2020 měly stavět už jen budovy s téměř nulovou spotřebou energie.
Argumentují hlavně vyššími náklady na pořízení bytu, které nebude tuzemský zákazník akceptovat. „Velmi podobná situace byla, když se v Evropské unii zaváděly katalyzátory do aut. Automobilový průmysl hystericky vykřikoval: to je konec, zkrachujeme. Regulace prošla a druhý den všechny automobilky nabízely auta s katalyzátory,“ připomněl Ondřej Šrámek z firmy Knauf Insulation.
Čtěte také:
Poptávka po starších novostavbách roste
Ruský developer chystá výstavbu bytů v Praze
Zkušenosti z Rakouska ukazují, že zelené technologie zlevnily poté, co se sektor ekologicky šetrného stavění rozvinul. Zatímco před pěti lety se u pasivních budov uváděly dodatečné náklady k patnácti procentům, dnes se pohybují kolem pěti procent. Také jeden z mála developerů na českém trhu, který se specializuje na výstavbu nízkoenergetických bytů, společnost JRD, tvrdí, že je s cenami na pražském trhu konkurenceschopná.
Jak shrnul Linhart, zavádění evropské směrnice EPBD II bude mít pro sektor stavebnictví negativní i pozitivní dopady. K těm nepříznivým patří relativně vyšší náklady a rychlejší zastarávání stávajících budov. V případě pasivních budov pak mohou někteří obyvatelé vnímat i určitá omezení uživatelského komfortu, na který byli zvyklí, jako třeba u větrání.
„Naopak pozitivními přínosy budou rekonstrukce komerčních a obytných budov, které ročně přinesou investice v řádu desítek miliard korun, dále pak zavádění špičkových technologií, růst konkurenceschopnosti a přínos ve snižování nákladů na energie,“ uvedl Linhart.
Praha je nejdražší ve střední Evropě
Ceny nových bytů v Praze jsou podobné jako v Berlíně, a dosahují tak nejvyšší úrovně ve střední Evropě. Tuzemská metropole je podle studie Deloitte, porovnávající ceny za 70metrový byt, zároveň jedním z mála evropských měst, kde ceny nového bydlení překračují průměr země víc než dvojnásobně. Průměrná cena za čtvereční metr nového bytu loni v Praze dosahovala podle Deloitte 2500 eur, tedy zhruba 64 tisíc korun.
Nejdražší ze sledované dvanáctky měst byla Paříž, kde srovnatelná plocha nového bytu stála průměrných osm tisíc eur. Nejlevněji bylo naopak v Budapešti, kde stál metr čtvereční 940 eur, přibližně 24 tisíc korun. Čech s průměrným příjmem vydělává na pořízení bytu podobně dlouho jako v Británii nebo Nizozemsku. Potřebuje k němu asi sedm hrubých ročních platů. Srovnání intenzity bytové výstavby mezi vybranými zeměmi Evropské unie v letech 2008 až 2011 ukázalo, že největší pokles zaznamenalo Španělsko. I přes výrazný propad však loni předčilo průměr unie.
