Majitel výtahářské firmy: Budova vysoká 1100 metrů je mimo zdravý rozum

Dubaj, ilustrační foto

Dubaj, ilustrační foto Zdroj: S-F, Shutterstock

Když se Pavel Policar uchází o nějakou zakázku, může se pochlubit: postavili jsme Burdž Chalífu, nejvyšší budovu na světě. Náš rozhovor začal v autobuse na rušné dubajské pětiproudovce a skončil na vyhlídkové terase osmisetmetrového mrakodrapu. Policar mi cestou vyprávěl o tom, jak z malé rodinné továrny na stavební výtahy Pega vybudovali světovou špičku. A jak ho při tom málem zabil třítunový balík padajících trámů.

Které z mrakodrapů kolem jste stavěli vy?

Tamhle to je Al Fatah Tower. Jeden z našich prvních projektů, vysoká 240 metrů. A tady je Lake District, asi padesát procent jsme dělali my.

Z jaké doby jsou tyhle domy?

Tohle je, řekl bych, zhruba rok 2007.

Takže staré.

Ano, konec renesance (smích). Tady nás jednou málem zabily trámy. Montovali jsme výtah na Al Bassam Tower a vedle nás se z jeřábu uvolnil třítunový balík dřevěných trámů. Ten balík spadl vedle nás a udělal dvaceticentimetrovou díru do betonu. Člověk by tomu nevěřil. Zastavili staveniště, byl poplach. To si snad děláte srandu, já tady mám české inženýry, křičel jsem na ně. Prosili nás, ať z toho neděláme žádné haló. Ale byl to mazec.

Dostanete se do míst, kde musíte být přivázaný?

To víte, že ano. Jdu na laně všude, kde je třeba něco zkontrolovat. Kdysi jsem trochu lezl. Ale na tohle musíte být hlavně blázen.

Emiráty jsou známé tím, že tu žije většina cizinců. Jak vypadá národnostní složení na stavbě?

Ti úplně nejnižší dělníci jsou Pákistánci. Nad nimi jsou stavební mistři, často jde o inženýry z Filipín. Ale jsou dobří, šikovní. Vrcholný management pak tvoří lidé z anglosaských nebo evropských zemí.

Jak jste se dostal do Dubaje?

Kolem roku 2000 jsme už byli silní v Singapuru a taky v Americe, dozvěděly se o nás velké stavební firmy. Světový trh s tímhle „nářadím“ je totiž poměrně malý. Měli jsme kus štěstí, že jsme tady v Emirátech byli už před tím gigantickým stavebním boomem.

Já si ještě pamatuji Dubaj jen se dvěma mrakodrapy. Dnes jsou jich tu tři stovky. Měli jsme dobré jméno a byli jsme tady. Dál už to šlo tak, že se manažeři nového mrakodrapu přišli podívat, kdo stavěl ten předchozí. V dobách 2001 až 2005 byla firma vyprodaná na čtyři roky dopředu. Bez jakéhokoli marketingu.

Dubaj, ilustrační fotoDubaj, ilustrační foto|S-F, Shutterstock

Jak jste se dostali k zakázce na stavbu Burdž Chalífa?

Měli jsme reference na třísetmetrové baráky, ale ne na pět set metrů vysoký dům, které v té době byly nejvyšší. Torontskou i chicagskou věž, Petronas Towers, ty všechny stavěl náš hlavní konkurent ze Švédska, firma Alimak. A s ní jsme se potkali ve finále. Byla to skoro dvouletá bitva. Nakonec nám nejvíc pomohlo to, že jsme přišli s elegantnějším, lehčím a i mírně lacinějším řešením. Méně oceli, lépe spočítané. Oni nás pomluvili, že nemáme šanci.

Tak se to nechalo přepočítat asi sedmi nezávislými institucemi, od certifikačních společností až po dubajskou univerzitu, a všechny řekly, že to máme v pořádku. A v ten moment začalo konsorcium víc věřit nám. A Švédové přišli za pět minut dvanáct a řekli: my už to teď umíme taky jako ta Pega. A tím nás vlastně podpořili.

Prokázali, že přišli se zbytečně robustním, a tím pádem i drahým řešením té statické věže, po které výtah jede. A pak nám pomohla stavební firma Arabtec, náš předchozí klient, který nás znal a absolutně nám věřil. Jeho majitel a mimo jiné můj spolužák z londýnské univerzity v konsorciu stavebních firem bouchl do stolu a řekl, že to udělá Pega, já za ni ručím.

Dubajská bublina v době krize trochu splaskla. Stalo se, že vám někdo nezaplatil?

V softwaru každého výtahu máme časový kód, který po určité době ježdění vyprší. A výtah umíme na dálku zastavit, pokud nám někdo nezaplatí.

Používáte to?

Moc často ne. V Americe jsme lehce připomněli, že nám někdo dluží a že za týden vyprší časový kód a peníze rychle přišly (smích). Bez našich výtahů se totiž nedostane nahoru žádný materiál ani stavební dělníci. Na druhé straně se zákazníkům věnujeme dvacet čtyři hodin denně. Máme servisní linku, což je můj mobil. Ve dvě ráno mi volají z Ameriky, pak ve čtyři ráno z Austrálie. Když lezu do vany, mám mobil pěkně vedle sebe.

Jak dlouho bude ještě trvat zdejší boom?

Teď už se nedá vůbec mluvit o boomu. Ve srovnání s roky 2006 a 2007 tohle nic není. Představte si, že tady na dvaceti kilometrech bylo obrovské staveniště, jedna věž vedle druhé. Kdo to nezažil, tomu se to těžko vypráví. Pak to v roce 2009 úplně zdechlo, město se přehřálo. Teď už se staví jen místy.

Konec boomu, konec zlatých časů pro vás?

My nežijeme jenom z mrakodrapů. Máme výtahy třeba na čtyřiceti elektrárnách. Hlavní cementové značky jsou našimi klienty. Ropný průmysl taktéž, děláme pro Shell nebo Chevron. To jsou samozřejmě inženýrské vychytávky s vysokou přidanou hodnotou a po těch jdeme i v tomto regionu.

Co byla vaše nejtěžší zakázka?

Nedávno jsme dělali zakázku pro londýnské metro. Malinký výtah do větracích šachet z druhé světové války. Vedly pod povrchem vozovky přímo naproti londýnské burze. Museli jsme „snést“ dolů dvoutunový výtah v podstatě rukama. A do šachty hluboké čtyřicet metrů. Instalačně to byl největší majstrštyk, co jsme kdy udělali. Jiná věc jsou pak technická řešení.

Máme na kontě nejdéle jedoucí výtah na světě na Burdž Chalífě. Pak máme nejširší výtah na světě. Anebo výtahy, které samy lezou. Ropná společnost z Abú Dhabí Adnoc poptávala zajímavý projekt, kdy se nešlo chytit žádné ze stěn. Zároveň se pod námi stavělo. Tak jsme museli vymyslet výtah, který „leze“ nahoru a sám se odspoda zároveň demontuje. Na konci nás vyzvedl jeřáb.

Burdž Chalífa ale nezůstane nejvyšší na věky. Saúdové stavějí kilometr vysokou Kingdom Tower.

Taky o ni usilujeme. Teď útočíme z úplně jiné pozice, nikdo nemá takovou referenci. Jenže je tam jihokorejský výrobce s vysokou protekcí. Nicméně v architektonické dokumentaci pro ten dům, který malovali stejní architekti z Chicaga jako Burdž Chalífu, jsme doporučeni my jako dodavatel výtahů.

Tak uvidíme. Člověk si ale vůbec neuvědomuje, jaké peklo si na sebe šije, když jde do těchto zakázek. Máte 150 tisíc dolarů pokuty za jeden den neježdění. A vy do toho děláte světový rekord! Kdyby se vám koncepčně něco nepovedlo, a zjistíte to v pěti stech metrech, zastaví se vám výtahy, máte problém. To je něco, co si ti saúdští hoši neuvědomují.

Kam až se dá stavět?

Prezident Ázerbájdžánu si nechává malovat 1100 metrů vysoký barák. To je ale už za zdravým selským rozumem.

Nejvyšší mrakodrap světa - Burdž Dubaj - měří 828 metrůNejvyšší mrakodrap světa - Burdž Dubaj - měří 828 metrů|CTK

Když se stavěla Burdž Chalífa, tak jste tu tak trochu bydlel. Co vás zaměstnává teď?

Zejména Spojené státy a průmyslové aplikace. Když nastala stavební krize v roce 2008 a 2009, tak spousta stavebního zařízení po celém světě „seděla“ na zemi. A tak jsme diverzifikovali do průmyslových aplikací, které se dělají pořád. Těžba ropy na plošinách, provoz elektráren, chemiček, jaderné elektrárny, švýcarské tunely, londýnské metro.

Děláte také něco v Čechách?

Ale ano. Jsme na dvou nebo třech elektrárenských komínech. Nebo teď na Pankráci, jak se staví to véčko, 110 metrů vysoký docela hezký dům. Děláme to hlavně proto, abychom měli taky něco na domácí půdě a že ty kluky známe.

Takže už si vybíráte…

Nechci, aby to znělo povýšeně. My jsme totiž sice špičkoví, ale také relativně drazí. Nevybíráme si, ale prostě na ty „nizoučké“ projekty nemůžeme konkurovat Číňanům, kteří ta tři, čtyři patra udělají, snad to nespadne, výtah pak jde do šrotu.

Jak jste se k tomu dostal? Dělat výtahy, to nezní úplně jako klukovský sen.

Já jsem vystudoval úplně něco jiného. Nejdříve přírodovědu na Karlově univerzitě a pak vodárenství na prestižní britské technice Imperial College v Londýně. Potom jsem dlouhé roky pracoval v Británii v jedné velké vodárně. Firmu Pega založil tchán.

Hučel do mě, že to někam dotáhneme, já jsem nejdříve nechtěl, ale pak jsem podlehl a dnes jsem tomu rád. Něco jsme ve světě dokázali. (Nastupujeme do výtahu a stoupáme vzhůru na Burdž Chalífu) Teď nejedeme úplně nahoru. Výš nemůžeme, protože jsme veřejnost. Výš už má byty šejkova rodina, firma Emaar. Nechtěli si tam nikoho pouštět.

Připomíná mi to starodávné divy světa. Kolik životů si tahle stavba vlastně vyžádala?

Vím osobně o třech, osobně jsem byl u jednoho smrťáku. Ale děly se tu i jiné věci. Propašoval se sem na staveniště třeba Francouz pod rouškou zaměstnance. Na zádech měl schovaný padák. A skočil si. V té době to byl světový rekord. Někde přistál, pak ho zatkli.

Byl jste vy úplně nahoře v těch osmi stech metrech?

Ano. Jednou, v pátek večer jsem se byl sám podívat do samé ocelové špičky. Nahoře už je jenom žebřík obklopený tlustým kovovým pláštěm. A pak dál už nic.