Třípodlažní byt ukazuje, že kámen, ocel a beton dovedou vytvořit útulnou atmosféru
Architekti ze studia OOOOX využili třípodlažní loft v novostavbě v Praze na Hřebenkách k tomu, aby ukázali, že kámen, ocel ani beton nestudí. Pánský byt, tmavý co do použitých materiálů, ale prohřátý sluncem a útulností, je kromě jiného odolným salonem bohatého společenského života.
Architekti Radka Valová a Petr Vlach naplno rozvinuli svou fantazii, stejně jako požadavky a nápady klientů, když se dějištěm jejich kreativity stal byt v novostavbě menšího developera ochotného k podstatným klientským změnám. Ruku v ruce s tím pomohlo, že studio OOOOX mohlo začít tvořit v bytě včas, přesněji ve chvíli, kdy byl projekt ještě na papíře. To architektům umožnilo změnit dispozice bytu a díky tomu rozmístit vedení rekuperace v podhledech nižších pater s vyústěním v soklu nábytku. A také mohli pracovat s betonovou konstrukcí dříve, než zmizí pod omítkou.
„Té možnosti dohodnout se na klientských změnách jsme využili opravdu maximálně a tím, že jsme navíc přišli k projektu brzy, daly se připravit například i elektrické zásuvky tak, abychom je umístili na monolitických betonových stěnách, a přitom nemuseli na stěně nechávat přiznané kabely,“ ukazuje Radka Valová na zdánlivém detailu východiska architektonického řešení. Kabely elektrického vedení jsou ukryté uvnitř konstrukcí, které v naprosté většině zůstaly odhalené.
Monolitický beton prochází přes všechna tři patra a dominuje celému prostoru. „Cílem bylo vytvořit pánský interiér s přiznaným betonem v kombinaci s ocelí,“ říká architektka.
Ten správný stupeň šedi
Na vášni pro režný beton se tvůrci spolu s klienty shodli. Do práce se pak pustili s odvahou a vědomím, že betonové stěny nepůsobí ve vybaveném bytě chladně, ba naopak útulně a zabydleně, jak popisuje Valová. „Odstín pohledového betonu není na monochromatické škále mezi bílou a černou barvou, tedy není to studená šedá. Beton je totiž vždycky lehce do žluta, lehce do béžova a při porovnání se studenými barvami je teplejší,“ vysvětluje architektka.
Jsou lidé, kteří by se k bydlení mezi betonovými stěnami nenechali přesvědčit a přirovnávali by ho k pobytu v garáži nebo bunkru. Obyvatelé bytu na Hřebenkách stejně jako jeho tvůrci mezi ně nepatří. „Bydlení v betonovém interiéru je pro mě útulnější než bydlení v bytě s bílými stěnami a dřevěnou podlahou,“ glosuje to architektka.
I díky tomu, že novostavba, v níž studio OOOOX pánský byt vystavělo, má v podstatě skleněnou fasádu, která se táhne po celé šířce bytu ve všech třech patrech, nemuseli se architekti obávat naplno využít tmavé materiály a tmavé plochy, jež koketují s černou, až se do ní úplně propadají. Specialitou každého patra je vyznačená místnost ve tvaru krychle, kde se černá promítá do podlahy, stěn i do stropu: takto pojatá je ložnice, kuchyň a pracovna.
Ocelové město
Specifickou náladu bytu dodává schodiště, které si architekti od základů navrhli sami. Dřevěné stupně sedí na ocelových „žiletkách“, tedy na tenkých konzolích, jež vycházejí ze stěny a na druhé straně jsou zavěšené na ocelových táhlech. Tyto tmavé kovové pruty procházejí přes všechna tři patra. „Instalace schodiště byla velmi náročná na koordinaci, v jednu chvíli musely spolupracovat tři profese,“ poznamenávají architekti v autorské zprávě k bytu.
Stupně schodů jsou jedním z mála případů, kdy tvůrci při výběru materiálů sáhli ke dřevu. „Dřevo jsme omezili na úplné minimum, proto ho najdete jen na pár detailech. Většinou pracujeme s kombinací kámen, ocel a beton,“ popisuje architektka.
Ocelové pruty přes výšku všech pater tvoří osobitý viditelný prvek bytu. Architekti ale vedli přes tři patra také jedno skryté vylepšení, a sice shoz na prádlo, díky němuž putuje použité oblečení přímou cestou k pračce.
Všechen nábytek kromě sedačky je vyrobený na míru. Opět se tady sahá k tmavým odstínům, dřevo nábytku stejně jako dřevo na obkladu schodiště bylo upraveno metodou čpavkování, která zajišťuje výrazné probarvení materiálu do hloubky – díky tomu si prvek zachovává stejnou barvu i při poškrábání.
Ocel použitá v konstrukci schodiště a některých detailech se opět ukazuje v některých kusech nábytku, jako jsou například stojan na gramofonové desky nebo odkládací stolky.
Koupelnová baterie ve stropě
Jako zakázková výroba vznikly i prvky z umělého kamene v kuchyni nebo v koupelně, kde jsou umyvadla umístěná v mohutných kvádrech. „Abychom koupelny vyšperkovali, vybrali jsme k tmavým velkoformátovým obkladům mosazné baterie. I v případě koupelen byl důležitý vstřícný přístup developera. Mohli jsme tak použít luxusní baterie, jejichž podomítkové části nám developer zabudoval už během stavby a my se tak vyhnuli dodatečnému bourání. A to nám umožnilo jednu z koupelen osadit i baterií ze stropu,“ popisují architekti.
Zvláštním prostorem je šatna, která není pojatá jako nějaké uzavřené skladiště oblečení, ale jako výstavní prostor otevřený do ložnice, kde si ve vitrínách ze skla a oceli majitelé ukládají své oblíbené kousky jako například klobouky.
Warming party a mnohé další. Obyvatelé bytu jsou milovníci umění, proto tvůrci od počátku počítali s umístěním uměleckých děl v prostoru. V bytě najdete třeba fotografie Martina Stranky a obrazy Jana Gemrota. Umění se objevuje i na záchodě. Osvětlení děl zajišťují směrová světla. „Skoro vždy používáme dominantní světlo nad jídelním stolem a to platí i v tomto případě. Ostatní světla jsou nenápadná,“ doplňuje architektka k osvětlení.
Byt na Hřebenkách již nějakou dobu opečovává své obyvatele a ti už mohli dát architektům komplexní zpětnou vazbu. „Byt až neuvěřitelně dobře zvládá společenský život. Klienti totiž žijí společensky opravdu hodně a nestěžují si na to, že by byt a jeho zařízení pobytem mnoha hostů nějak utrpěly,“ říká Radka Valová.
