Rekordní rok dluhopisů s hořkou pachutí. Trh narostl na 145 miliard, insolvence ale pětinásobně
- Český dluhopisový trh láme rekordy v objemu emisí, zároveň ale dramaticky roste počet krachujících emitentů.
- Data ukazují skokový nárůst insolvencí i objemu nesplácených dluhopisů, často už jen pár let po jejich vydání.
- Studie varuje před nízkou transparentností a slabou regulací, které zvyšují riziko pro investory i celý trh.
Co původně znělo jako téměř pohádkový příběh započatý restituční nápravou, podpořený růstem skupiny a snem o vlastní bance, uvízlo loni v září na mělčině. Tehdy musel byznysmen a absolvent AMU Robert Schönfeld přiznat, že jeho RSBC je v pasti potíží s hotovostí a pozastavuje platby závazků vůči investorům. V praxi šlo o jeden z nejvýraznějších příkladů potíží českého dluhopisového trhu, jehož podrobnou analýzu představila finančně forenzní společnost Survelligence.
Podle ní má za sebou Česko rekordní rok, kdy společnosti vydaly dluhopisy v souhrnné výši 145 miliard korun, což je nejvíce od začátku sledovaného období v roce 2013. Loni také úřady zahájily insolvenční řízení se 60 dluhopisovými emitenty, kteří vydali obligace v objemu až 31,7 miliardy korun, což představuje více než pětinásobek oproti roku 2024.
Zmíněná RSBC, která prochází reorganizací, jejíž plán počítá s mírou uspokojení investorů 42 procent, je jen jedním ze střípků v barvité mozaice zhruba šesti desítek rizikových příběhů korporátních dluhopisů.
Do osmi případů se vloni rozhodlo vstoupit i státní zastupitelství. Vést by je měla společnost Premialis, jež vydala dluhopisy za dvě miliardy korun. Firma se specializací na likvidaci odpadů či rezidenční bydlení pro seniory slibovala s úrokem 5,6 procenta splatit dluhopisy do roku 2030, od loňska je však v insolvenci.
Ještě komplikovanější jsou pak jednotky případů, do nichž vstoupila policie – například kauza firmy Česká Whisky. Firma prodávala investorům sudy s whisky s garantovaným výnosem osm procent ročně. Po roce 2023 však začaly váznout zpětné odkupy sudů a výplaty investorů, část destilátu byla nalezena v plastových barelech namísto dřevěných sudů a majitel holdingu čelí trestnímu stíhání od prosince 2024.
Zpráva společnosti Survelligence popisuje trh dluhopisů od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2025 a poskytuje tak celkový obrázek. Rok 2025 byl v tomto ohledu rekordní, jelikož společnosti emitovaly dluhopisy v souhrnné výši 145 miliard korun, což je nejvíce od začátku sledovaného období v roce 2013. Ruku v ruce s tímto růstem však kráčí i alarmující nárůst úpadků. V roce 2025 bylo zahájeno insolvenční řízení se 60 emitenty, kteří vydali dluhopisy v objemu až 31,7 miliardy korun, což představuje více než pětinásobek oproti roku 2024.
Z uvedeného objemu dluhopisů mělo 21,3 miliardy korun splatnost v roce 2024 nebo později, a je tedy vysoce pravděpodobné, že nebudou splaceny v plné výši. „Za tímto strmým nárůstem stojí především pády velkých skupin, jako jsou SOLEK, RSBC či GEEN. Naše závěry poukazují na tristní úroveň transparentnosti – až 58 procent emitentů v insolvenci vůbec nepublikovalo své finanční výkazy před datem první emise,“ říká Ján Lalka, Managing Director společnosti Survelligence.
Od roku 2012, kdy Česká národní banka spolu s ministerstvem financí rozvolnila podmínky pro emisi dluhopisů, zažil podle něj kapitálový trh podnikových obligací v České republice výrazný rozmach. Investoři si ale musejí dávat pozor na takzvané prašivé dluhopisy, jejichž objem roste úměrně s trhem. Jejich společnými znaky bývá malá transparentnost firem, slabá historie nebo fakt, že se přesouvají do podlimitních emisí. Problémoví emitenti navíc končí v úpadku poměrně brzy – téměř polovina do tří let po první emisi svých dluhopisů a 81 procent do pěti let.
Podle Jána Lalky by pravidla v Česku zasloužila úpravu. Většina vyspělých dluhopisových trhů v EU dnes funguje na bázi zaknihovaných cenných papírů, které jsou evidovány u centrálního depozitáře. Česká právní úprava naproti tomu stále umožňuje emisi listinných korporátních dluhopisů, včetně těch bez prospektu, které jsou nabízeny v podlimitním či neveřejném režimu.
„V takovém prostředí je možné distribuovat listinné dluhopisy bez zapojení regulovaného zprostředkovatele, přičemž evidence o skutečných emitentech a investorech sice existuje, ale je decentralizovaná a vedená emitentem, nikoli regulovanou institucí. To výrazně omezuje dohledatelnost, komplikuje ochranu investorů i účinný výkon dohledu a současně vytváří prostor pro obcházení pravidel trhu,“ komentuje Lalka.
