Hodinová sazba je nesmysl. Mladí se musí naučit být lepší než AI, říká řídící partner PwC Legal
- Umělá inteligence (AI) dnes dokáže právním týmům pomoci se značnou částí agendy, mění ale také způsob naceňování jejich práce i pozici juniorních pracovníků.
- Posouvá se také celkový pohled na firemní právníky, kteří jsou dnes již vnímáni jako partneři pro byznys.
- Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro e15 řídící partner PwC Legal Petr Kincl.
Umělá inteligence zásadním způsobem proměňuje fungování firemních právních týmů i advokátních kanceláří. Mění se mimo jiné role juniorních pracovníků, kteří se místo rutinní přípravy dokumentů či tvorby rešerší musí v první řadě naučit pracovat s AI a být ještě lepší než ona samotná. Úpravu čeká i systém ohodnocování právní práce. „Služby už nebudeme naceňovat podle stráveného času, ale podle přínosu pro klienta,“ říká Kincl v rozhovoru.
Kolik právní agendy dnes reálně zvládne umělá inteligence, o jaké úkoly se přesně jedná a jak velká je ta efektivita?
Přesné procento nedokážu odhadnout, protože to není jen o umělé inteligenci, ale obecně o standardizaci a automatizaci procesů prostřednictvím různých technologií. Pokud srovnáte firmu, která tyto nástroje vůbec nepoužívá, s firmou, která je využívá naplno, ušetříte klidně polovinu až dvě třetiny personálních kapacit. Čím je firma větší, tím jsou tyto efekty výraznější. Samotná AI dnes dokáže ušetřit odhadem třetinu času. Pomáhá s čistým draftováním, jednoduchými rešeršemi nebo s analýzou smluv, v tom funguje neskutečně. Právničina ale není jen o psaní a kontrole textů, zahrnuje také komunikaci s úřady, s vedením, přípravu prezentací a jejich prezentování. Lidský faktor tam stále zůstává, ale v nekomunikační části nám AI pomáhá obrovským způsobem.
Představuje dnes úplné odmítání umělé inteligence reálnou konkurenční nevýhodu pro firmy, interní právní týmy nebo advokátní kanceláře? V čem přesně jim ujíždí vlak?
V současné době mají poslední šanci naskočit do rozjetého vlaku. Pokud tyto systémy nezavedou a nenaučí s nimi pracovat své lidi i vedení, budou postupně zaostávat. Stále budete potřebovat kvalitního a zkušeného právníka, který umí vyjednávat a promyslet složité strategie, ale běžná operativní agenda kolem se stane příliš drahou, pokud ji budou dělat lidé. AI ji udělá stejně kvalitně, rychleji a strukturovaněji. Zkušený advokát se sám o sobě uživí, ale jeho kancelář jako celek bude mít problém s vysokými náklady. Nebude schopna cenově udržet krok s těmi, kteří k vytvoření smlouvy nepotřebují rozsáhlý juniorní aparát. Tyto pozice budeme do budoucna potřebovat spíše k tomu, aby se tito lidé naučili s nástroji AI pracovat a časem nás nahradili, ale pro samotný výkon rutinní práce už tak nutní nebudou.
Znamená to, že junioři se v podstatě jen naučí základy a hned se posunou na seniornější pozici, nebo jak by to mělo fungovat?
Bude to pro ně spíše taková přípravka, kde budou získávat zkušenosti, aby jednou dokázali s AI správně pracovat. Musíme je to učit už teď. Současný problém je, že AI už umí to, co běžný junior. Mladí právníci se proto musí naučit být lepší než AI, což pro ně bude velmi těžké, protože profesní zkušenost je zatím nezastupitelná. Vidím to, když nám někdo posílá své návrhy právních dokumentů vygenerované pomocí AI. Na první pohled to vypadá krásně a logicky, ale zkušený seniorní právník tam hned vidí skrytá rizika a nuance, které AI neodhalila. K těmto znalostem se junior zkrátka musí postupně dopracovat.
Dává tedy smysl si v týmech juniory vůbec držet, pokud chceme, aby si firma vychovala budoucí manažery?
Pokud jsem samostatný advokát a nechci kancelář nikomu předávat, v podstatě si vystačím sám s AI a jednou asistentkou pro pochůzky na úřady nebo k notáři. Pokud ale budujete větší firmu, musíte si lidi vychovávat. Možná to bude fungovat podobně jako ve fotbale. Menší regionální kanceláře budou juniory vychovávat a velké firmy od nich budou kupovat hotové hráče. Otázkou je, zda si tito hotoví hráči přinesou ty správné návyky, které zrovna potřebujete. Takže juniory potřebovat budeme, ale spíše kvůli tomu, aby se učili, než aby nám odpracovávali rutinní úkony, protože ty už dnes zvládne AI.
Jaká je role juniorních pracovníků dnes a jak to funguje u vás v praxi?
Tradiční struktura advokátní kanceláře nebo právního týmu bez zapojení AI funguje tak, že partner nebo nejvyšší šéf vymýšlí hlavní strategie a myšlenky. Manažer to celé řídí a organizuje úkoly a termíny. Junior pak odvádí samotnou práci, tedy připravuje první drafty nebo dělá rešerše. Manažer je zkontroluje, partner je schválí. Díky AI nám ale tento poslední článek, tedy psaní prvních draftů a rešerší, odpadá. Proč by měl manažer zadávat práci juniorovi, když mu základní draft vytvoří AI během chvíle? Sám jsem se dostal do situace, že juniorům říkám, ať k úkolu raději rovnou využijí umělou inteligenci a správně se jí zeptají. Pro juniory je to složitější, protože manažer by si to přímým zadáním do AI specifikoval rychleji sám. Musíme se s nimi naučit pracovat tak, aby i oni uměli AI správně ovládat a dodávali výsledky, které vedení firmy nebo klient potřebují.
Jak se změní kariérní cesta mladého člověka po nástupu do právního týmu ve srovnání s předchozí generací? V právu se vždy kladl důraz na odpracované hodiny, čeká mladé lidi ještě větší nápor, aby se vůbec prosadili?
Dnes už se nepracuje v takovém extrémním nasazení, jako tomu bylo v devadesátých letech nebo na začátku milénia. Sice stále existují kanceláře, kde z koncipientů sedřou kůži, ale mladší generace už takový přístup odmítá. AI jim navíc umožňuje lépe si organizovat čas. Je skvělé mít k dispozici nástroj, který udělá těžkou práci za vás. Lidé jsou pak spokojenější a efektivnější. Výstupy z AI sice chvíli trvají, je tam čekací doba od desítek vteřin po minuty, kterou mohou vyplnit jinou činností nebo si prostě odpočinout, což je pro koncipienty fajn. Nemyslím si, že by junioři z trhu úplně zmizeli, jen jich nebude potřeba tolik. Původní pyramidová struktura dostává na frak a týmy se transformují. Budeme si zkrátka cíleně vychovávat přesně ty lidi, které reálně potřebujeme.
Jaký vliv má umělá inteligence na naceňování právních služeb? Klasický model hodinové sazby tím asi dostává velkou ránu.
Celý koncept hodinové sazby je postavený trochu na hlavu, protože klient v něm v podstatě platí za neefektivitu. Vidím to v jiných kancelářích, kde mají jako hlavní ukazatel výkonu vykázané hodiny. Jsou motivováni vykázat jich co nejvíce, takže úkon, který by mohl trvat hodinu, raději dělají dvě. Klientovi je přitom úplně jedno, kolik času nad problémem stráví. My tedy služby už nebudeme naceňovat podle stráveného času, ale podle přínosu pro klienta.
Klienti dnes navíc sami běžně používají AI a posílají nám smlouvy nebo rešerše s tím, ať je zkontrolujeme. Nemůžeme jim na to říct, že nad tím strávíme standardních deset hodin a podle toho to vynásobíme. Přidaná hodnota není v samotném čtení, ale v tom, že pod dokument dáváme kulaté razítko zkušeného advokáta, na které se klient spoléhá, a přebíráme tím odpovědnost. Neprodáváme odpracovaný čas, ale důvěru ve výsledek a právní jistotu.
Jak ale takovou důvěru správně nacenit a dojít ke konsenzu? Je to v této přechodné fázi problém?
Přesně takový případ teď s jedním klientem řešíme. On nechce zaplatit částku, kterou považuji za adekvátní, a já mu zase nechci dát své schválení bez důkladného prověření, přestože vím, že stojí právě o to moje razítko. Klienti ale fixní ceny akceptují už dlouho u agend, kde lze náročnost předvídat. Více než polovinu našich služeb, jako je založení společnosti, likvidace nebo fúze, naceňujeme fixní částkou. Už to zkrátka není o mém čase. Cenu nastavuji tak, aby pokryla náklady a byla konkurenceschopná, s vědomím, že klient platí za záruku správnosti.
Tlačí nás spíše trh než interní náklady, protože automatizaci a šablony používáme už dlouho, to není novinka spojená až s AI. Samotné technické založení firmy a vygenerování dokumentů je dnes otázkou několika kliknutí, pak se zajde k notáři a je hotovo. Nejvíc času zabere komunikace s klientem o jeho specifických potřebách a nastavení procesů. Celé je to o přínosu pro klienta, podle kterého fixní cenu určujeme.
Podívejme se na roli umělé inteligence z druhé strany. Dokáže ušetřit čas i lidi, ale kam až ji v právním týmu pustit, abychom měli jistotu, že nedojde k úniku firemních dat nebo citlivých informací ze smluv?
Co se týče úniku informací a ochrany osobních nebo firemních údajů, na trhu už existují specializované systémy navržené právníky pro právníky. Jsou bezpečné, ukládají data do oddělených úložišť, neučí se na vašich datech a respektují advokátní mlčenlivost. Jsou sice dražší, ale úniku dat bych se nebál. Skutečnou hrozbou jsou halucinace. AI čerpá z informací dostupných na internetu, které nejsou vždy správné. Nedávno jsem testoval nejnovější model Claude a chtěl po něm postup pro založení společnosti v České republice. Tvrdil mi, že jednatel musí doložit výpis z trestního rejstříku, což už dávno není pravda. Protože ale některé advokátní kanceláře neaktualizovaly své weby, model to převzal jako fakt.
Máme striktní zásadu, že každý výstup z AI musí člověk přečíst a zkontrolovat. Úspora času pak není absolutní, protože revize je nutná, stejně jako jsme dříve kontrolovali výstupy od juniorů. Práce s jazykem také ne vždy odpovídá představám. Prompty se dají ladit a nástroje se zlepšují, ale lidská zkušenost je nezastupitelná. Je to podobné jako v medicíně. AI vám sice diagnostikuje chřipku a doporučí základní léky, ale operaci slepého střeva za vás Google neudělá. V právu je to stejné.
AI posouvá právní odvětví dopředu i z hlediska rychlosti. Mění se díky tomu vnímání právních týmů uvnitř firem, aby už nebyly brány jako brzda byznysu?
To, že byli vnímáni jako brzda, si uvědomili sami právníci a mají z toho největší strach. Na právnickou fakultu lidé chodí i proto, že mají rádi systém a regulace, a když jim do toho obchodníci začnou vnášet chaos, necítí se komfortně. Za dobu mé praxe se to ale posunulo. Právníci už vědí, že vedle světa práva existuje svět byznysu, kterému se musí přizpůsobit. Nezastupitelná role v ochraně firmy před potížemi jim samozřejmě zůstává.
V čem se tento vztah konkrétně mění a jaké změny právní týmy v praxi dělají?
Je to v nastavení mysli. Namísto striktního odmítnutí obchodního záměru musí právník říct: „Půjde to, ale musíme zabezpečit tyto konkrétní věci a udělat to tímto způsobem.“ Proto je ideální pustit právníky do navrhování produktů nebo firemních procesů hned na začátku. Mohou včas říct svůj názor a předejde se tomu, že se problém objeví na poslední chvíli. Když jsou u projektu od začátku, najde se funkční řešení mnohem snáze.
Takže je nezbytné těsnější propojení právního týmu s vedením od samého počátku?
V PwC jsme dělali průzkumy pro západní trhy zaměřené na to, které firmy se cítí po právní stránce nejvíce komfortně. Ukázalo se, že tam, kde jsou šéfové právních týmů přímými členy představenstva nebo nejužšího vedení, je spokojenost s prací právníků daleko vyšší, než když je nejvyšší právník pouze manažerem na nižší úrovni.
Mít zástupce právního týmu přímo v představenstvu je tedy ideální řešení?
Pomáhá to provázat celou firmu. Právník v představenstvu zajistí, že vedení postupuje v souladu s předpisy, což je ale jen třešnička na dortu. Hlavním přínosem je, že spíše než aby cokoli brzdil, dokáže s ostatními nasměrovat firmu po správně vytyčené trase hned od prvního dne, takže se právní problémy nemusejí řešit zpětně.
