Před pár dny oficiálně skončil jeden z mnoha tragikomických příběhů digitalizace českého státu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil pokutu 956 tisíc korun společnosti Chaps, která dlouhá léta zneužívala své dominantní postavení s poskytováním údajů o jízdních řádech. Jde o směšně malou částku, která už je dnes navíc zbytečná. Chaps si díky prodeji jízdních řádů přišel na stovky milionů, a když se začal blížit konec jeho monopolu, firmu zázračně za 400 milionů koupily státní České dráhy.
O datech se už nějakou dobu traduje jedno otravné klišé, a sice že jsou novodobou ropou, což potvrzují příjmy firem jako Google nebo Meta. Chaps je ukázkou toho, jak se na nich dalo vydělávat i v rámci malé země.
Brněnská společnost v roce 2001 díky smlouvě s ministerstvem dopravy získala exkluzivní možnost zpracovávat informace z Celostátního informačního systému o jízdních řádech. Stvořila systém IDOS, který každý měsíc využívají miliony Čechů.
IDOS byl a je kvalitní službou. Problém byl ten, že si Chaps data, která by jako z daní financovaný statek měla být veřejná, nechával pro sebe. IDOS byl jedinou možností, jak je využívat. Konkurence neměla šanci se k nim dostat.
V roce 2007 z tohoto monopolu začala těžit i mediální skupina Mafra dnes spadající pod svěřenský fond Andreje Babiše, se kterou Chaps uzavřel spolupráci. IDOS se stal součástí domény zpravodajského webu idnes.cz a Mafře dodnes generuje vysokou návštěvnost. Celý iDNES v prosinci zaznamenal 5,8 milionu unikátních návštěvníků, IDOS z toho dělal 2,3 milionu. To je od roku 2007 hodně otočené prodané reklamy.
Zabetonovaný stav se později snažil rozbourat jeden z hlavních konkurentů Mafry a její soused z pražského Anděla: tuzemská internetová jednička Seznam.cz. Ta rozjela řadu lobbistických tlaků, aby Chaps data zpřístupnil dalším zájemcům na trhu. Seznam v tom měl i vlastní zájmy, chtěl totiž jízdní řády integrovat do své populární služby Mapy.cz.
Chaps se dlouho bránil, takže s tím Seznam šel k soudu. Ústavní soud dal stěžovateli v roce 2015 za pravdu. Spor ale neskončil. Chaps používal různé kličky, jak se zveřejnění jízdních řádů vyhnout. Data například na svém webu začal zdarma zveřejňovat ve formátu PDF, takže nebylo možné je zpracovávat strojově a tudíž byla pro konkurenci nepoužitelná.
Situaci vyřešila až o tři roky později vládní vyhláška, která řekla, že jízdní řády musejí být ve formě otevřených dat dostupné pro všechny. Krátce předtím než vyhláška začala platit, firmu Chaps za 400 milionů korun koupil státní podnik ČD – Informační systémy spadající pod České dráhy. Mé zdroje tehdy uváděly, že šlo o velmi nadhodnocený obchod. Chaps nezveřejňoval finanční zprávy, takže bylo těžké do jeho hospodaření nahlédnout. Transakce doposud nebyla uspokojivě vysvětlena.
České dráhy v té době byly pod silným vlivem hnutí ANO. Babišova pravá ruka Jaroslav Faltýnek se tehdy například velmi zajímal o polostátní podnik ČD-Telematika a prostřednictvím přerovského právníka Květoslava Hlínky si udržoval vliv i v pražském dopravním podniku. Babiš tehdy podle zákulisních zpráv Faltýnkovi jeho napojení na tato dopravní aktiva vyčítal.
K Faltýnkovi měl blízko i Milan Feranec – někdejší poslanec za ANO, náměstek na ministerstvu dopravy a předseda dozorčí rady Českých drah. Feranec rovněž v minulosti působil ve vedení společnosti Agro Jevišovice, tedy jedné ze součástí Agrofertu. Právě za jeho éry České dráhy půjčily firmě ČD – Informační systémy peníze na koupi Chapsu.
Případ Chapsu budiž pro zákonodárce a úředníky poučením. Data, které má stát k dispozici, patří daňovým poplatníkům, kteří by nad nimi měli mít možnost stavět zajímavé služby. Koncepce takzvaných open dat naštěstí postupně zakořeňuje.
