„Přetrvávající zdravotní komplikace z poslední doby mi nedovolují ve funkci generálního ředitele nadále pokračovat, a proto se funkce generálního ředitele Českého rozhlasu vzdávám ke dni 3. listopadu,“ uvedl Duhan v rezignačním dopise, z něhož citoval předseda rady Michal Stehlík.
Rada jeho rezignaci přijala. Zároveň jej vyzvala, aby již do data odchodu z funkce nečinil žádné zásadní rozhodnutí v oblasti personální, ekonomické a programové. Rada by měla o nástupci Duhana jednat 22. října.
Že se nejedná pouze o zdravotní potíže, potvrdil Duhan i v dopise rozeslaným médiím. „Nechtěl jsem nadále čelit tlakům, kterým jsem byl vystavený od některých členů rady a dozorčí komise. Nesmířil jsem se rovněž s tím, že je v médiích poškozováno dobré jméno mé i mého syna,“ uvedl v něm. „Mrzí mě, že mi okolnosti nedovolí dokončit můj mandát. Těší mě ale, že Český rozhlas mohu opustit ve chvíli, kdy je respektovaným, moderním a sebevědomým mediálním domem se stabilizovanou ekonomikou,“ dodal.
Poslední kapka
Duhanovi již letos rada snížila odměny o statisíce korun kvůli několika pochybením. Mezi nimi bylo porušení etického Kodexu ČRo v několika pořadech včetně známého proslovu prezidenta Miloše Zemana o „kundách sem, kundách tam“ či pokles podílu na poslechovosti.
Poslední, ale o to zásadní problém nastal, když se provalilo, že v rozhlase pracoval jako rešeršista i Duhanův syn Andrej, což zákon nedovoluje. To podle Stehlíka potvrdily i dva posudky, které si rada nechala zpracovat. „Máme k dispozici dvě právní stanoviska, která hovoří o tom, že zákon porušen byl,“ uvedl Stehlík. Rada by tak zřejmě Duhana - pokud by rezignaci sám nepodal - odvolala. Duhan dosud namítal, že ustanovení o zákazu zaměstnávání osob blízkých se týká pouze členů rady, nikoli generálního ředitele.
Šéfkou důležitého odboru veřejných zakázek se navíc letos po odvolání náměstka Michala Koliandra stala teprve šestadvacetiletá Lenka Kašová, která je podle médií partnerkou Duhanova syna - tedy podle některých členů rady osoba blízká. Dozorčí rada zřejmě i proto doporučila, aby rada prověřila i další posty v rozhlase.
S odvoláním Koliandra souvisí také kauza prodeje zámku v Přerově nad Labem. Rada v dubnu neschválila prodej Janu Hnilicovi, i když nabídl nejvyšší částku, přesněji 33 milionů korun. Podle rady ale neměla při prodeji zámku hrát úlohu jen cena, ale i jeho další, nejlépe kulturní využití. Prodej spadal právě pod Koliandra, na kterého Duhan na začátku dubna podal kvůli prodeji trestní oznámení.
| Peter Duhan (68) |
|---|
| Rodák z Bratislavy, kde vystudoval filmovou a televizní scenáristiku na Vysoké škole múzických umění. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil v Československé televize redaktor a dramaturg zábavy. Po roce 1989 se stal šéfredaktorem deníku Verejnosť. V letech 1991 až 1992 vykonával funkci ústředního ředitele Československého rozhlasu. Poté přešel do komerčního sektoru, kde působil jako programový ředitel společnosti Kabel Plus a ředitel vydavatelství N-Press. Od roku 2000 spolupracoval se stanicí ČRo 6 – Rádio Svobodná Evropa a v roce 2007 se stal jejím ředitelem. Od roku 2009 působil jako programový ředitel Českého rozhlasu. Do funkce prozatímního ředitele rozhlasu byl po odstoupení Richarda Medka jmenován v únoru 2010. V červenci 2011 byl radou rozhlasu zvolen a jmenován do funkce generálního ředitele. |
Odvolal jej však až dva měsíce poté. Prodejem se začala zabývat policie, která podle místopředsedy rady i dalších zdrojů údajně obvinila již tři lidi – Koliandra, Hnilicu a exšéfa ČT a Óčka a exministra kultury Jiřího Balvína, který prý u jednání asistoval. „Mohu potvrdit, že k jednání chodí jejich právní zástupci,“ uvedl již dříve místopředseda rady Jiří Vejvoda.
„Celou ‚kauzu‘ považuji za totálně absurdní a jedná se o nějaké, pro mě nepochopitelné, hry pana Petera Duhana, do kterých odmítám být vtahován. Na základě porady s právníkem se nebudu k celé záležitosti vyjadřovat,“ uvedl pro E15 Jiří Balvín. Vyjádření Koliandra a Hnilici se nepodařilo získat. Policie jména nekomentovala.
| Český rozhlas v datech | |
|---|---|
| ČRo je médium veřejné služby, zřízen byl zákonem číslo 484/1991 Sb.; hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československého rozhlasu; stát neodpovídá za závazky Českého rozhlasu a Český rozhlas neodpovídá za závazky státu. | |
| Vznik | 1. ledna 1992 |
| Vedení | V čele ČRo stojí generální ředitel, do funkce ho na šest let jmenuje Rada Českého rozhlasu. Radní jsou voleni Poslaneckou sněmovnou, celkem jich je devět. |
| Hospodaření | Rozpočet rozhlasu se v posledních letech pohybuje kolem 2,2 miliardy korun (pro letošní rok se předpokládá vyrovnaný rozpočet ve výši 2,233 miliardy korun) a hospodaření končí v zisku v řádu milionů korun (loni 1,2 milionu). Základem hospodaření ČRo jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, občané platí jeden za celou domácnost, podnikatelé a firmy pak za každý přijímač (ke konci roku 2014 bylo evidováno 3,7 milionu přijímačů). |
| Zaměstnanci | V roce 2014 zaměstnával Český rozhlas 1464 lidí, kolem 1500 se počet zaměstnanců pohybuje od druhé poloviny 90. let. Ještě v roce 1993 v ČRo pracovalo 2500 lidí. |
| Stanice | Český rozhlas má osm celostátních stanic (čtyři z nich lze naladit v analogovém vysílání, zbytek v digitálním nebo po internetu), nejposlouchanější z nich je ČRo 1 - Radiožurnál, dále nabízí 13 regionálních stanic. Pod názvem Radio Praha provozuje vysílání do zahraničí, které však už není šířeno na krátkých vlnách, ale jen po internetu. |
| Historie | ČRo navázal na fungování Československého rozhlasu (během roku 1992 působily obě instituce zároveň), který zahájil své vysílání v roce 1923. |
