Je to jedna z mála českobudějovických budov, u které se zastavil čas. Obchodní dům firmy Brouk a Babka v Divadelní, dnes Stejskalově ulici, přežil socialistické pokusy o přejmenování. Obyvatelé se nikdy s názvy jako Vltavan, Prior nebo Dům dětí nesžili. Pro všechny zůstal Broukárnou podle jeho stavitelů.
Letos oslavil v tichosti pětasedmdesát let a odstartoval generální rekonstrukci, jež mu má vrátit starou přívětivou tvář. Pětipodlažní objekt postavený ve stylu funkcionalismu totiž tento rok koupil podnikatel a muzikant Zdeněk Kult, který se cítí být vlastencem. O historii budovy shání dokumenty.
„Obnovíme původní prosklení, vyměníme moderní okna za repliky originálních a odstraníme socialistický nádech. Broukárna musí zase žít. Přece ji nenecháme cizákům. Dokončení rekonstrukce plánuju na polovinu příštího roku,“ popisuje majitel.
Nový majitel si nechal značku zapsat
Původně si chtěl nechat zaregistrovat značku B+B nebo celý název prvorepublikové firmy Brouk a Babka, ale v tom už jej jiní předběhli. Založil tedy akciovku Broukárna. „Zdá se mi dokonce, že je tato značka ještě lepší. Tak ji znají tři čtvrtě století obyvatelé města,“ říká Kult.
Pro patrioty je to dobrá zpráva. Někteří v ní ale vidí hlavně nostalgii. Moc nevěří, že bude konkurovat obchodním řetězcům. Broukárna podobně jako obchoďáky Teta nebo Hajičků těžily vždy ze zájmu střední vrstvy zákazníků a z nabídky spotřebního zboží.
„Byl bych rád, aby znovu ožila. Aby se do ní zase naučili lidé chodit,“ těší se šedesátiletý Budějovičák František Franc.
Pojem Broukárna mu připomíná dětství. „Prošlapané kamenné schody, hračkárnu ve čtvrtém patře, kde si děti sedaly na houpací koně a výtah s přísnou výtahářkou. Mimochodem v padesátých letech bylo výtahů v budějovických domech jen pět,“ počítá.
Cukroví a papírové gramodesky
Francovi se ve spojitosti s Broukárnou vybavují také papírové gramodesky prodávané v šedesátých letech minulého století. „Kupovali jsme je právě tam. Byl to korespondenční lístek z tvrdého lesklého papíru, třeba s fotkou Pilarové. Uprostřed díra a kolem rýhy s nahrávkou. Vydrželo to tak pět přehrání,“ směje se Franc.
Budějovický historik Jan Schinko zase vzpomíná na dobré časy domu přes prodejnu sladkostí v přízemí. „Prodávali tam cukrové špalíky, fialky a mejdlíčka,“ zasní se.
Schinko je patrně jeden z mála lidí, kteří vlastní dobové fotografie Broukárny. Nejsou ani v okresním archivu. Má snímek z její stavby podle projektu architekta Karla Chocholy. Vznikla na místě menšího obchodního domu Glogau. Prodával galanterní a kožené zboží, hračky i domácí potřeby. Byl ve své době největším obchodem na českém jihu. Podle Schinka ho lemovalo podloubí, které bohužel přestavba zlikvidovala. Možná chtěl projektant rozevřít víc Divadelní ulici, po níž jezdila tramvaj.
Zajímavý je také příběh majitelů a zakladatelů firmy B+B Jaroslava Brouka a Jiřího Babky. Od roku 1928 až do 1935 sídlila jejich obchodní firma v nedalekém domě U Smetanů. Spolužáci ze střední školy ji založili v roce 1908, od roku 1919 existovala jako B+B.
Společnost postavila obchodní domy například v Praze, Plzni, Brně, Ostravě a Bratislavě.
Filmový dokument o otevření budějovické Broukárny z léta 1935 má ve své sbírce historik Karel Čáslavský. Představil ho ve svém seriálu Hledání ztraceného času.
