Blízkovýchodní konflikt má své ropné a plynové vítěze. Deset zemí inkasuje a může si urvat nový kus trhu
- Američtí a kanadští těžaři si mohou přijít na desítky miliard dolarů navíc.
- Země na Kavkazu a ve střední Asii jsou v hledáčku asijských kupců, které výpadek z Perského zálivu nejvíc bolí.
- Africké země jsou často bohaté na ropu, ale potřebovaly by investice, které mnohdy komplikuje nestabilita.
Země Blízkého východu jsou klíčovým dodavatelem důležitých surovin v čele s ropou a zkapalněným plynem na světové trhy. Americko-izraelská válka s Íránem ale část těchto surovin uvěznila doma. Kupci nyní hledají alternativní dodávky a ceny komodit vzrostly. Zde je deset zemí, kterým situace částečně nahrává, i když se i jejich obyvatelé potýkají s negativními dopady konfliktu.
1. USA
Spojené státy jako největší těžař ropy a lídr trhu s LNG pochopitelně těží z vyšších cen těchto surovin a ze vzedmuté poptávky po jejich exportu. Zvlášť když se v měsících před začátkem války v Íránu řešilo, že někteří těžaři z břidlic mohou mít v důsledku tehdy nízkých cen ropy a zdražování materiálů kvůli celním válkám potíže s profitabilitou nových vrtů.
Společnost Rystad Energy v březnu odhadla, že by američtí producenti břidlicové ropy mohli letos získat 63 miliard dolarů navíc, pokud bude komodita stát v průměru sto dolarů za barel. Ropa se přitom na přelomu března a dubna držela nad touto hranicí, nyní je pár dolarů pod ní a další vývoj lze těžko předvídat.
Americký export LNG v březnu dosáhl rekordních 11,7 milionu tun. Hlavní destinací dodávek zůstala Evropa. Očekává se, že celoročně by vývoz zkapalněného plynu z USA letos mohl vzrůst o třináct procent, v zemi se chystají nové exportní kapacity. Válka má ale samozřejmě i stinnou stránku, zvýšené ceny pohonných hmot dopadají také na americké spotřebitele.
2. Kanada
Kanada se od pandemie covidu a začátku války na Ukrajině snaží profilovat jako dvorní surovinový zásobitel Západu. Její přírodní bohatství je takřka neomezené a zahrnuje i ropu a plyn. Kanadskou nadějí je, že současná krize pozvedne ceny ropy, aniž by se dostaly tak vysoko, aby ochromily globální ekonomiku a vedly k poklesu poptávky.
Společnost Enverus odhaduje, že kanadské těžební společnosti letos vygenerují dodatečné zisky kolem dvaceti miliard dolarů za každý desetidolarový skok v ceně ropy. Kanada je už nyní čtvrtým největším producentem ropy na světě a premiér Mark Carney oznámil plány na zvýšení exportu fosilních paliv. Někteří odborníci míní, že konflikt na Blízkém východě tomu může napomoci.
„Pro kanadskou vládu bude snazší argumentovat ve prospěch větších investic asijských zemí do kanadské energetiky,“ řekl stanici CBC Joe Calnan z Canadian Global Affairs Institute. Země navíc v současnosti vstupuje na globální trh s LNG. Loni vyprodukovala první surovinu pro export, a to ze západního pobřeží, tedy primárně pro Asii. Do Evropy by se mohl dostat LNG například z Newfoundlandu, ale zřejmě to potrvá ještě několik let.
3. Kazachstán
Kazachstán by mohl být jedním z velkých vítězů současné krize díky kombinaci surovinového bohatství a své polohy. Je logickou volbou pro asijské země silně závislé na dodávkách z Blízkého východu. Může těžit z vyšších cen ropy a již také vede jednání o možnosti dodávat více ropných produktů na asijské trhy.
Například Jižní Korea nedávno oznámila, že se blíží k zajištění dodávek ropy z této středoasijské země. „Kazachstán se může jevit jako velmi vzdálený, ale ve skutečnosti to trvá zhruba stejně dlouho jako u zásilek z USA. Asi padesát až šedesát dní,“ řekl podle Reuters ministr průmyslu Kim Jung-kwan. Dodal, že cílem je diverzifikace dodávek ropy v dlouhodobém horizontu.
Produkce ropy v Kazachstánu dosáhla v roce 2025 rekordní úrovně. Problémem ale je, že většina jeho exportu stále proudí na sever do černomořského terminálu u Novorossijsku. Tuto trasu ohrožují ukrajinské útoky a další možnosti jsou omezené.
„Dostáváme žádosti z Turecka, Jižní Koreje a Bangladéše. Chtějí koupit kazašskou ropu, aby částečně nahradili ruskou a ztracené objemy z Perského zálivu, ale v cestě nám stojí naše produkční limity a tyto dopravní překážky,“ řekl podle Astana Times energetický expert Askar Ismailov.
4. Ázerbájdžán
Válka v Íránu dodala na důležitosti jižnímu Kavkazu, který kromě tranzitní trasy nabízí i důležitý energetický zdroj v podobě Ázerbájdžánu. Nárůst cen ropy pro zemi znamená neočekávaný přínos z exportu, který by podle analytiků mohl dosáhnout 500 až 600 milionů dolarů měsíčně navíc.
Hikmet Hadžijev, hlavní poradce ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva pro zahraniční politiku, už v březnu pro Euronews sdělil, že Ázerbájdžán zvyšuje své dodávky zemního plynu na trhy, aby kompenzoval ztráty z Perského zálivu. V prvním čtvrtletí export plynu ze země meziročně vzrostl o více než osm procent.
Země má kontrakty na dodávky plynu s šestnácti státy, většinou evropskými. Evropská unie v současné době dostává z Ázerbájdžánu přibližně čtyři procenta svého importu zemního plynu, což odpovídá 12,8 miliardám metrů krychlových. Do roku 2027 se má toto množství zvýšit na dvacet miliard.
5. Alžírsko
Africké země bohaté na ropu a plyn jsou další přirozenou alternativou k Blízkému východu pro kupce z Evropy i Asie. Mezi nejdůležitější patří Alžírsko. Role této země pro Evropu přitom stoupla už v době ruského vpádu na Ukrajinu v roce 2022.
Loni dodalo Alžírsko do EU zhruba čtyřicet miliard metrů krychlových plynu, což představuje přibližně třináct procent celkového dovozu. Pro srovnání, vývoz Kataru do Evropy nepřekročil dvanáct miliard metrů krychlových. Výhoda Alžírska nespočívá jen v objemu dodávek, ale také v transportu komodity do Itálie a Španělska plynovody, což je levnější a méně náchylné geopolitickým rizikům než námořní doprava.
Experti ale míní, že země může nahradit katarské dodávky pouze částečně a ne okamžitě. Evropské státy, zejména Řím a Madrid, vedou s Alžírskem jednání o zvýšení dodávek. Země také pracuje na rozšíření produkce LNG.
6. Nigérie
Další důležitou africkou zemí, ke které se teoreticky upírá pozornost při řešení energetických potíží, je Nigérie. Mezinárodní energetická agentura (IEA) uvádí, že země těží 1,42 milionu barelů ropy denně. Největší africký producent má potenciál zvýšit objemy, jenže by k tomu byly zapotřebí investice do nalezišť i vývozní infrastruktury, řekl Deutsche Welle (DW) místní energetický analytik Ayodele Oni. Další odborníci podotýkají, že odvětví dlouhodobě strádá kvůli nestabilitě země.
„Současná úroveň produkce již odráží maximální objem, který si země může v krátkodobém horizontu udržet,“ vysvětlil Oni. „Neexistuje žádný rezervní prostor, jenž by bylo možné rychle aktivovat v reakci na tržní šoky,“ dodal.
Nigerijská rafinerie Dangote, největší v Africe, však zvýšila vývoz benzinu a močoviny do afrických států postižených narušením dodávek. Nigérie se tak v březnu poprvé v historii stala čistým vývozcem benzinu.
Jenže stinnou stránkou současného vývoje je fakt, že v zemi dramaticky vzrostly ceny pohonných hmot, přestože rafinerie zvýšila i domácí zásobování. Je to dáno tím, že nemalá část výnosů z domácí ropné produkce jde na umoření dluhů mezinárodním věřitelům a je vázaná na export. Místní zpracovatelský podnik může využívat jen část domácí suroviny a zbytek musí draze dovézt.
7. Angola
Dalším významným africkým producentem ropy je Angola. Země v roce 2023 opustila mezinárodní ropný kartel OPEC, aby se mohla flexibilněji rozhodovat o tom, kolik ropy a kdy se rozhodne dodat na světové trhy. Investuje značné prostředky do zvyšování objemu své produkce a zároveň rozvíjí naleziště zemního plynu pro trh s LNG.
„Angola se kvůli válce na Ukrajině a krizi na Blízkém východě opět stala atraktivní pro západní investory,“ řekl DW angolský energetický expert Flavio Inocencio. Vláda na aktuální vývoj zatím reagovala opatrně, připustila ovšem, že zvyšování cen vždy přináší pozitivní zprávy pro těžařské země.
„Vývoz ze západní Afriky je do značné míry izolován od konfliktu, což znamená, že barely z Nigérie, Angoly, Gabonu, Alžírska a Libye jsou považovány za alternativy s nižším rizikem,“ konstatovali podle South China Morning Post experti z poradenské firmy Energy, Capital & Power.
8. Libye
Během války vzrostl zájem i o libyjskou produkci. Egypt na konci března oznámil, že plánuje měsíčně dovézt zhruba milion barelů ropy ze sousední země, aby nahradil ztráty zejména z Kuvajtu. Experti přitom nevylučují, že se dodávky mohou navýšit.
Konflikt na Blízkém východě navíc vede k tomu, že na ropu bohatá, ale roky destabilizovaná Libye se rázem jeví jako relativně klidná země. Její atraktivita pro mezinárodní ropné společnosti přitom roste už od ruské invaze na Ukrajinu, kvůli které západní země začaly hledat nové zdroje dodávek ropy. Je tak téměř jisté, že jí i současná krize pomůže.
Severoafrický stát v březnu těžil 1,4 milionu barelů denně, nejvíce za posledních deset let. Plánuje, že do konce dekády zvýší produkci suroviny přinejmenším na dva miliony barelů denně.
Jednou ze společností, které působí v Libyi, je italská Eni. Firma v březnu oznámila dva nové plynové objevy ve Středozemním moři, zhruba osmdesát kilometrů od pobřeží. Nedávno země informovala i o dalších nálezech, mimo jiné ve spolupráci se španělským Repsolem.
9. Argentina
Válka v Íránu je nepochybně vzpruhou i pro plány argentinského prezidenta Javiera Mileie, jenž se snaží učinit z energetického exportu Argentiny jeden z nejdůležitějších pilířů ekonomiky a zdrojů devizových rezerv. Do sektoru nyní za pomoci deregulací a pobídek míří velké investice.
Argentinskou hlavní nadějí je břidlicová formace Vaca Muerta v Patagonii, kde je v provozu přes tři tisíce vrtů, zhruba polovina na těžbu ropy, druhá na plyn.
Buenos Aires loni vykázalo největší energetický obchodní přebytek za více než tři dekády ve výši 7,8 miliardy dolarů. Země se v roce 2024 po téměř dvou dekádách zbavila dovozu plynu z Bolívie. Loni naopak prostřednictvím bolivijského potrubí zahájila vlastní export této suroviny do Brazílie. Na přelomu dekády by se plynová produkce z Vaca Muerta mohla dostat na globální trhy v podobě LNG.
„Ve střednědobém horizontu bude Argentina pravděpodobně z krize na Blízkém východě skutečně těžit. Vyšší ceny ropy a plynu na světových trzích po delší dobu v důsledku konfliktu s Íránem pravděpodobně dále urychlí zájem o průzkum v Argentině a jeho finanční ziskovost,“ uvedl ve své analýze německý think tank Friedrich Naumann Foundation for Freedom.
10. Rusko
V neposlední řadě je v oblasti energetiky vítězem války na Blízkém východě Rusko. Západ se roky snažil sankcemi a cenovým stropem omezit výnosy Kremlu z exportu ropy a plynu na financování agrese na Ukrajině, nyní ale tato snaha přichází do jisté míry vniveč. Moskva tvrdí, že je nyní o její produkci obrovský zájem.
Země podle výpočtů agentury Reuters v dubnu zaznamená zdvojnásobení příjmů z daně z těžby na devět miliard dolarů oproti předešlému měsíci. Meziročně má jít o desetiprocentní nárůst. Průměrná cena ruské ropy Urals v březnu vyskočila na 77 dolarů za barel, což je nejvyšší hodnota od října 2023.
V únoru se přitom prodávala za necelých 45 dolarů za barel a Kreml ve státním rozpočtu na letošek kalkuloval s cenou 59 dolarů. Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své měsíční zprávě uvedla, že ruské příjmy z vývozu ropy a ropných produktů prudce vzrostly už v březnu, přestože byl vývoz objemově nižší než minulý měsíc.
