Evropa opět vlezla do plynové pasti. Merz hledá řešení závislosti na USA na Blízkém východě
- Americký import by se mohl letos na evropském dovozu LNG podílet ze dvou třetin.
- Evropská unie je zneklidněna jednáním Washingtonu a chce diverzifikovat zdroje.
- Odběr z Kataru má svá úskalí, alternativy jsou omezené.
Poměrně tuhá zima v Evropě zatím nebere konce a plynové zásobníky sedmadvacítky jsou plné z necelých čtyřiceti procent. Ceny suroviny ve virtuálním obchodním uzlu TTF v Nizozemsku ale nestoupají. Naopak, po vzedmutí k téměř čtyřiceti eurům za megawatthodinu poklesly k úrovni kolem 33 eur, kde byly koncem léta. Starý kontinent za to nepochybně vděčí silným dodávkám zkapalněného plynu, především z USA.
V bloku se přesto stále častěji hovoří o tom, zda je moudré ruský plyn nahrazovat v takové míře americkým. K těmto úvahám vedou především pochybnosti o tom, zda je administrativa Donalda Trumpa vůči Evropě přátelská, a jestli Washington nemůže dřív nebo později použít plyn vůči EU jako páku.
Téma silně rezonuje v Německu, které bylo na začátku války kritizované za to, že postavilo svou energetickou a průmyslovou strategii z velké míry na ruské surovině. Kancléř Friedrich Merz chce proto na Blízkém východě najít cestu z nové formy plynové pasti.
Závislost na USA rychle roste
Experti poukazují na to, že Evropa je nejspíš definitivně venku z energetické krize, protože neduživá kondice zásobníků už příliš nehraje roli v ceně komodity. Očekává se přitom, že do jara by jejich naplněnost mohla klesnout pod třicet procent. Sedmadvacítka sice nadále odebírá surovinu plynovody, ale stále větší roli hraje LNG, jehož globální produkce loni vzrostla o šest procent. V případě starého kontinentu jde především o ten americký. V uplynulém roce objem jeho nákupů pomalu doháněl potrubní dodávky z Norska a předpokládá se, že letos jeho podíl dále vzroste.
„V roce 2026 očekáváme vyšší dostupnost LNG, zejména z USA, což podpoří jeho dovoz do Evropy, který podle našich předpovědí dosáhne 145 milionů tun za rok. To představuje nárůst o 18 milionů tun, tedy o devatenáct procent oproti roku 2025,“ uvedla analytická společnost Kpler. V lednu se surovina amerického původu podílela na evropském dovozu LNG z šedesáti procent, ve stejném období minulého roku to bylo 53 procent. Za celý rok by se mohla dostat na úroveň kolem dvou třetin odběru.
A existují prognózy, že by zvyšování odběrů mohlo ještě pokračovat, pokud bude EU chtít splnit slib Trumpovi v podobě 750 miliard dolarů, utracených za americké energetické produkty do roku 2028. Ústav pro energetickou ekonomiku a finanční analýzy (IEEFA) vypočetl, že do konce dekády by v takovém případě mohlo až osmdesát procent LNG v Evropě mít americký původ. To by znamenalo, že by se USA podílely na celkovém unijním importu plynu ze čtyřiceti procent. Loni to bylo 27 procent.
Grónsko bylo budíčkem
„Unijní plán REPowerEU na ukončení závislosti na ruských fosilních palivech si klade za cíl posílit energetickou bezpečnost prostřednictvím diverzifikace, snížení poptávky a zvýšení dostupnosti energií. Nadměrná závislost na americkém plynu je s touto strategií v rozporu,“ konstatoval institut.
Ze záležitosti se stalo už i politické téma. Evropský komisař pro energetiku Dan Jörgensen nedávno uvedl, že EU zintenzivní debaty o diverzifikaci dodávek. Za budíček dánský politik označil Trumpovy hrozby převzetím kontroly nad Grónskem. „Toto jsou velmi turbulentní časy,“ citoval ho web Politico. „Co činí situaci ještě více vážnou a komplikovanou, je napjatý vztah s USA a skutečnost, že máme amerického prezidenta, který nevylučuje použití síly proti Grónsku,“ prohlásil.
Evropská komise proto nyní aktivně hledá alternativní dodavatele. V nadcházejících měsících plánuje prohloubit energetické vazby s řadou zemí včetně Kanady, Kataru a Alžírska. „Naší politikou nikdy nebylo začít s USA obchodovat méně a nechceme obchodní konflikty. Je však také jasné, že geopolitické nepokoje byly alarmem. Musíme se o sebe umět postarat sami,“ dodal eurokomisař.
Merz nejspíš nabídne německé zbraně
Na plynové námluvy na Blízký východ ve středu vyrazil i Merz. Během třídenní cesty navštíví Saúdskou Arábii, Katar a Spojené arabské emiráty. V Rijádu mu dělala předvoj ministryně hospodářství Katherina Reicheová, která tam podepsala memorandum o prohloubení energetických vazeb. „Když se partnerství, na která jsme se spoléhali po celá desetiletí, začnou stávat poněkud křehkými, musíme hledat nové partnery,“ prohlásila během návštěvy.
Merz nejspíš přiváží na Blízký východ lákadlo v podobě nabídky spolupráce v oblasti obrany. Státy Perského zálivu samy řeší velkou závislost na USA ve zbrojních nákupech a slibně se rozvíjející německý obranný průmysl by jim v tomto směru mohl pomoci.
Berlín přitom dává najevo, že nechce opakovat staré chyby „Ruskou agresivní válkou jsme se tvrdě naučili, že nadměrná závislost na jednotlivých zemích může mít pro naši zemi vážné důsledky,“ řekl Sebastian Roloff z vládní SPD. Otázkou ale je, zda je jednání s blízkovýchodními státy ideální cestou k diverzifikaci. Přední exportér LNG Katar dával v uplynulých letech najevo, že je také svolný využívat plyn jako páku.
Na podzim varoval, že surovinu nebude schopen dodávat do EU, pokud sedmadvacítka nenajde způsob, jak zmírnit nebo zrušit směrnici o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Předpis ukládá velkým podnikům působícím v EU povinnost kontrolovat, zda jejich dodavatelské řetězce nevyužívají nucenou práci nebo neškodí životnímu prostředí. Už tehdy se přitom spekulovalo o tom, že Dauhá využívá k prosazení svých zájmů napětí v transatlantických vztazích.
Alternativy jsou zatím omezené
"Není to ideální řešení. Místo vysoké závislosti na americkém LNG si jedeme podávat ruce s polodiktátory nebo autoritáři," domnívá se expert na klimatickou a energetickou politiku z think tanku German Council on Foreign Relations Loyle Campbell. Také Susanne Niesová z think tanku Helmholtz-Zentrum Berlin podle Bloombergu věří, že by se Německo mělo poohlídnout i po jiných možnostech, jako je zvýšení odběru plynu z Norska nebo LNG z Kanady a Austrálie.
Vše ale bude záviset také na dostupnosti zkapalněné komodity. Spojené státy jsou na exportní špičce a jejich vývoz loni lámal rekordy. Společně s Katarem se podílely na globálním exportu LNG téměř z poloviny. Austrálie má trhu zhruba pětinový podíl a drtivá většina jejího nákladu přirozeně míří do čtyř asijských zemí. Do Evropy se její dodávky dostávají vzácně. Předpokládá se navíc, že většina nové letošní kapacity LNG bude také americká a katarská.
Kanadský vývoz LNG je teprve ve fázi zrodu, loni v létě země vyprodukovala první zkapalněný plyn pro export a to ze západního pobřeží, tedy primárně pro Asii. Do Evropy by se mohl dostat LNG například z Newfoundlandu, ale zřejmě to potrvá ještě několik let.
