Přes opticky vysoká čísla je na tom Česko v porovnání s ostatními státy regionu ještě dobře. Ve střední a východní Evropě varuje rozsah šedé ekonomiky od 17 procent (Česko a Slovensko) do 33 procent v Bulharsku. Průměr evropské sedmadvacítky je dvacet procent.
Studie upozorňuje, že s tím, jak globální ekonomika bojuje o svou pozici, bude práce mimo legální rámec lákat stále více lidí. Hlavně kvůli celosvětově uplatňovaným opatřením, jako je zvyšování DPH, daní z příjmů či snižování sociálních dávek.
Šedá ekonomika se dělí do dvou pásem. Širší, které je rozsahem na problému zhruba dvoutřetinové, je nepřiznaná práce. Tam se počítají například melouchy typu hlídání dětí za úplatu, úklid, opravy v domácnostech či doučování. Co se týče sektorů ekonomiky, nejčastěji spadá do oblastí stavebnictví, zemědělství a služeb v domácnosti. I ve velmi vyspělých státech, jako je Německo, si podobnou nedeklarovanou činností přivydělává až třetina lidí.
Druhou částí šedé ekonomiky jsou úniky v malém byznysu, kde se pracuje s hotovostí a na transakce se nevydávají účtenky. To je rozšířené například v pohostinství, malých obchodech či v dopravě.
Podle studie se prorůstání šedé ekonomiky dá účinně zabránit podporou bezhotovostních plateb. Šéf katedry ekonomie University Johannese Keplera v Linzi Friedrich Schneider například uvádí, že rozšíření elektronických plateb o deset procent znamená snížení rozsahu šedé ekonomiky o pět procent. Průměrný počet bezhotovostních transakcí na jednoho Čecha je ročně 105, evropský průměr je lehce nad 150.
Šedá ekonomika má paradoxně také svoje světlé stránky. Podle studie totiž výsosy končí v legální ekonomice, ve spotřebě. Tím, že lidé své nedaněné výdělky dál utrácejí, se částečně vracejí do státní pokladny formou daně z přidané hodnoty či spotřebních daní.
Nejnižší rozsah šedé ekonomiky v Evropě má Švýcarsko a Rakousko – osm procent z hrubého domácího produktu. Nad evropským průměrem jsou například Itálie, Řecko či Kypr.
