Na víkendovém sněmu ANO se odehrálo, jako na každé stranické akci podobného typu, mnoho věcí k posmívání.
Jenom při něm víc než jindy a jinde současně běhal mráz po zádech. Jako když jeden z delegátů sněmu za řečnickým pultíkem omylem pozdravil předsedu a místopředsedy slovy „vážené představenstvo“. Jako když ministr Richard Brabec reagoval na výzvu Andreje Babiše, aby jej kolegové neváhali kritizovat: „Já myslím, že šéf je moc hubený.“
Celkové poselství sněmu totiž vůbec k smíchu není. ANO je natěšené na volební výhru a během sněmu se v tomto směru vůbec neuvažovalo o tom, zda, ale jen o kolik své soupeře porazí. Jeho vnitřní disciplína je absolutní, vůle k vítězství nezpochybnitelná.
To všechno by nebylo nic špatného. Problém je ovšem v tom, co všechno jsou členové ANO s vyhlídkou moci před očima ochotní této ocelové kondici obětovat. Odpověď zní: úplně cokoli. A principy demokratického fungování politické strany letěly komínem jako první.
Andrej Babiš se po změně stanov stal absolutním vládcem nad všemi kandidátními listinami hnutí – může na ně napsat nebo z nich vyškrtnout, koho bude sám chtít. Všechny příležitosti k diskuzi na stranickém sněmu byly promrhány.
Nezazněl jediný hlas kritický vůči vedení. Takhle nevypadá strana, která je jednotná. Tak vypadá strana, která je uvnitř zcela mrtvá, respektive je jen schránkou zájmů jediného člověka. Člověka, který se nijak netají tím, že podobně efektivní autoritářský model řízení by rád aplikoval i na stát, v čemž mu zatím brání juniorní pozice ve vládní koalici.
To všechno ale nejspíš nebude moc zajímat voliče. Těm Babiš zatím nabídl ochutnávku, náznaky programových bodů, ale pro jeho marketingovou mašinu nebude problém je postupně zabalit do lákavého obalu.
A až se v něm objeví téměř plošné snížení daní, snaha o výrazné zmenšení parlamentu, důraz na boj se zneužíváním sociálních dávek a pár dalších věcí, bude to produkt, který snadno najde kupce. Zvláště když prodávající bude obratný a zocelený švihák a nebude, obrazně řečeno, zatěžovat kupce svými problémy v práci a v rodině.
Tradiční strany čeká složitý úkol. Jistě budou upozorňovat na autoritářskou povahu Babišova hnutí. Budou mít pravdu, ale stačit to nebude. Ne pokud nedokážou přidat vlastní myšlenku a program. Pravo-levý souboj, do nějž premiér Sobotka Babiše usilovně zatahuje, v tomto směru není špatný tah, jakkoli konkrétní Sobotkovy nápady špatné jsou.
Babiš se sice brání, že pravá a levá jsou pro něj klišé, ale pozice proti Sobotkovi chtě nechtě zaujímá. Tím se nechává vmanipulovat na pravou půlku hřiště, kde mu hrozí ztráta části voličů. Ovšem tato snaha může přijít vniveč, pokud ČSSD nedokáže za 14 dní na svém sjezdu alespoň trochu srovnat řady. Babiš si jde pro výhru a jde si pro ni přes mnohé mrtvoly. Mrtvola rozhádané ČSSD ho ani nepřibrzdí.
