„Nezpochybňujeme, že dluhy se musí platit a je potřeba je důsledně vymáhat. Není ale možné, aby si z problémů dlužníků, a to nejenom z řad sociálně potřebných občanů a seniorů, dělaly zlatý důl některé advokátní kanceláře a nepoctivé úvěrové společnosti,“ vysvětlovala v únoru Helena Langšádlová (TOP 09). Novelu občanského soudního řádu předložila společně se skupinou poslanců různých politických stran. Po bouřlivé debatě se ji ve Sněmovně podařilo protlačit prvním čtením.
Novela podle předkladatelů cílí především na drobné dluhy, jako jsou pokuty za černé jízdy v MHD nebo třeba nezaplacené úroky z prodlení při platbách za elektřinu.
Autorům návrhu vadí, že dnes platí při přiznávání nákladů na soudní řízení stejná pravidla, když jde o skutečný právní spor, kde se předkládají důkazy, i pro případy, kdy jde o pouhou administraci právně nezpochybnitelných pohledávek – což vyžaduje jen několik „formulářových“ úkonů.
Vyplatí se tak vymáhat kvanta drobných pohledávek a ještě je různě dělit, štěpit a uplatňovat postupně dílčí sankce – právě kvůli přiznaným nákladům na soudní řízení, které mnohdy převyšují původní dluh. Z pár dlužených stovek se v průběhu soudního řízení snadno stane třeba deset tisíc. A to jsme teprve ve fázi soudního řízení. Později dost často následuje řízení exekuční s dalšími náklady.
Co se má změnit
Podle novely už by nově neměl mít žádný z účastníků soudního sporu, ve kterém půjde o peněžité plnění do deseti tisíc korun, automaticky právo na náhradu nákladů na soudní řízení – tedy především na odměnu pro advokáta. Soud by ale náhradu nákladů mohl přiznat – když k tomu uvidí skutečný důvod. Dnes náklady na advokáta protistrany v podstatě automaticky platí ten, kdo spor prohraje. Podle autorů novely se tak ulehčí statisícům drobných dlužníků, zatímco notoričtí neplatiči a podvodníci budou dostávat přes prsty.
Návrh zákona přináší také další novinku: pokud jde o paušální náhradu takzvaných hotových výdajů, měl by na ně u bagatelních sporů do deseti tisíc nárok ten, kdo spor vyhrál – nově bez ohledu na to, zda ho zastupoval advokát, nebo se zastupoval sám. Dnes v praxi soudy náhradu hotových výdajů přiznávají pouze tomu, koho zastupuje advokát.
Předkladatelé novely vycházejí z toho, že úhrada těchto výdajů nijak nesouvisí s právní pomocí a službou, má čistě administrativní povahu. Na jejich proplacení by měl tudíž mít nárok i ten, kdo si tyto administrativní úkony zajistí sám. Běžné bývají dva až tři – proplácet by se tedy mohlo šest set až devět set korun.
Člověk v tísni: problémy dlužníků se uměle prohlubují
Podle Daniela Hůle z organizace Člověk v tísni, která se dluhové problematice v Česku dlouhodobě věnuje a zmiňovanou novelu podporuje, dnes lidé za dluh ve výši 1020 korun zaplatí průměrně 15 500 korun. Náklady na advokáta v nalézacím řízení přitom tvoří 4700 korun, na advokáta v exekučním řízení pak skoro další dva tisíce.
Navrhovaný zákon by podle něj měl omezit zneužívání tísně dlužníků a prohlubování jejich problémů. „Známe také případy, kdy sice žena zaplatila celou pokutu jistého dopravního podniku, ale nezaplatila desetikorunu za přepravu, k čemuž ji podnik nevyzval. Nakonec musela zaplatit 17 tisíc korun, odměny advokátů činily přes osm tisíc korun,“ říká Hůle.
Vcelku překvapivého spojence našli předkladatelé zákona také v bankách. Česká bankovní asociace vyjádřila ústy svého předsedy Jana Matouška iniciativě podporu. Novelu prý vnímají jako pokus vrátit vymáhání pohledávek ke „kořenům“ – základním účelem má být podle asociace uspokojení původní pohledávky věřitele, nikoli zatížení dlužníka neadekvátním nárůstem dlužné částky.
