Přesně za týden ve čtvrtek 18. listopadu se do Česka znovu vrátí galašou světového parkuru Prague Playoffs. Jednou z hvězd čtyřdenního programu dostaveníčka elity tohoto sportu bude i Aleš Opatrný. „Pořád sice trochu zaostáváme za zeměmi jako je Francie, Německo, Nizozemsko, ale přibližujeme se,“ říká zkušený jezdec.
Mohlo by se zdát, že vaše jméno je pro váš sport velmi příznačné. Je to tak? Je opatrnost dobrý základ pro úspěch v parkuru?
Ano. Opatrnost je zásadní…
Když víme, co je základ pro to být úspěšným jezdcem, jaký je recept na úspěšného koně?
V poslední době jsou na špici především lehcí koně, krevnatí… Ale s koni je to loterie, nedá se nějak dopředu určit, které hříbě doroste v kvalitního koně vhodného pro parkur. Je to často o štěstí.
Jak se pak snažíte s koňmi pracovat už při závodech, jak se snažíte koně ovlivňovat, vést, hovořit s nimi, abyste je naladil, abyste si je získal?
Rituály vyloženě žádné nemám. Každý kůň je jiný, na každého platí něco jiného, musíte se přizpůsobit. Musíte vycítit jeho náladu a vytáhnout z toho v danou chvíli to nejlepší.
V Česku patříte mezi matadory tohoto sportu s řadou skvělých výsledků na kontě. Jaké největší úspěchy byste z kariéry vypíchl?
Určitě letos účast na olympiádě v Tokiu. Z juniorské kategorie pak titul z mistrovství Evropy mladých jezdců, ze seniorské kategorie 19. místo ze 48 top jezdců při finále světového poháru v Las Vegas.
A naopak neúspěchy?
Je sice fajn, že jsem byl na olympiádě, ale samotný závod se mi tolik nepovedl. S koni člověk nikdy neví. A tam mi kůň nepomohl. Nepodařilo se mi vyjet z kvalifikace kvůli jedné smolné chybě, ale je to sport no.
Je parkur sport pro každého? Je přístupný? Jak s ním začít?
Myslím si, že ze všech jezdeckých odvětví je to nejjednodušší sport, do kterého se dá dostat. Ve většině případů to funguje tak, že jsou stáje, tam si člověk zaplatí jezdeckou hodinu a pak přidává.
Je to ale dražší sport.
Určitě je to nákladově náročné. Když si pořídíte svého koně, musíte se mu nonstop věnovat. Když si koupíte kolo, můžete ho postavit do rohu a jet se projet třeba jednou za 14 dní. Koně musíte pořád brát ven, pořád s ním musíte pracovat.
S parkurem je také spojená jistá noblesa, výjimečnost. Už jen kvůli dresscode, který se vyžaduje.
Jsem u koní odmala a přijde mi to všední. Ale, když to takto popisujete, tak máte pravdu. Ustrojenost je důležitá, vysoké jezdecké boty, bílé rajtky, různé barvy sak. Je to tak.
Jakou má parkur pozici v Česku a jak se zájem o něj vyvíjí?
Když zavzpomínám, tak před dvaceti lety, když jsem byl mladý jezdec a srovnám to s dneškem, tak dnes jsme úplně jinde. Pořád sice trochu zaostáváme za zeměmi jako je Francie, Německo, Nizozemsko, ale přibližujeme se. Členská základna je desetinásobně větší než před dvaceti lety.
Nastartovali to bohatší lidé a díky nim se to dostalo do podvědomí dalších a přitáhlo to spoustu hlavně dětí ke koním. Dřív, když byl víkend, tak se v republice konaly tři závody, dnes máme mnohdy za víkend třeba dvacet závodů.
Jaké jsou vaše další závodní plány?
Těším se na pražskou část Global Champions Tour, která už je za rohem. Příští rok se pak s celým týmem budeme účastnit mistrovství světa v Dánsku a v roce 2023 bude klíčová kvalifikace na olympiádu v Paříži v roce 2024.
