Teprve třicetiletý český dirigent Jiří Rožeň v současnosti spolupracuje s předními mezinárodními orchestry. Před třemi roky podepsal smlouvu se slavnou světovou uměleckou agenturou Harrison Parrott v Londýně. Od té doby se řadí mezi uznávané dirigentské špičky v oblasti klasické hudby.
Co dirigování vlastně obnáší?
Dirigování je velice komplexní činnost. Posluchači vidí dirigenta při koncertě, když už je všechna práce de facto hotová. Nejdelší je však příprava před tím, než předstoupí dirigent před orchestr, hlavně pokud se učí novou skladbu. Musí ji mít promyšlenou do nejmenších detailů a ze všemožných aspektů. Další fází jsou pak samotné zkoušky. Ty jsou samozřejmě rozhodující.
Jaké vlastnosti a schopnosti dělají z člověka dobrého dirigenta?
Dirigent musí rozumět spoustě hudebních disciplín - například hudebním formám, harmonii, kontrapunktu, instrumentaci, tektonice i akustice. Dále je samozřejmě důležitá manuální zručnost. Dobrá dirigentská technika je ohromně důležitá, ale i tak není rozhodující. Jsou případy, že i dirigenti bez rozvinuté techniky dosahují skvělých výsledků svoji muzikalitou a tím jak vyjdou s hráči.
Kdo z velikánů vážné hudby vás nejvíce oslovuje, je pro vás inspirací?
Jelikož jsem strávil řadu let v zahraničí, tak jsem pořád jaksi podvědomě tíhnul k našim skladatelům - ke Dvořákovi, Martinů, Smetanovi, Sukovi, Janáčkovi či Kabeláčovi. Jsem rád, že nyní mohu tyto skladatele často dirigovat i na zahraničních pódiích.
Lze říct, že máte i nějakou oblíbenou skladbu, kterou rád prezentujete?
Mým oblíbeným opusem je zajisté Kabeláčova Symfonie č. 4, kterou jsem dirigoval na Salcburském festivalu, na Slovensku, v Polsku, nebo s ní debutoval na Pražském jaru. V poslední sezóně jsem docela často dirigoval také Dvořákovu 8. symfonii či 6. Martinů.
Jak se stane, že člověk ve svých dvaceti sedmi letech podepíše smlouvu s nejprestižnější světovou uměleckou agenturou?
Určitě jsem měl štěstí, že jsem potkal ty správné lidí ve správný čas, ale taky jsou za tím roky dřiny a rozhodnutí opustit Prahu a odejít na roky do zahraničí. Byl jsem šťastný, když mi bylo nabídnuto zastupování hned další ráno po mém abonentním debutu s Českou filharmonií.
Může být mladý věk při vstupu do nového orchestru určitý hendikep? A jak se případně projevuje?
Může, proto je nejdůležitější, aby dirigent byl co nejlépe připraven, aby byl co nejpřirozenější a otevřený, protože pracuje s hráči, kteří dané skladby hráli nesčetněkrát a mají mnohdy desítky let orchestrálních zkušeností. Mladý dirigent se od vynikajících orchestrů může naučit to, co mu žádná škola nedá.
Jak konkrétně vás zasáhla protipandemická opatření posledních sezón?
Začátek sezóny 2019/2020 byl velice nabitý - debutoval jsem v Číně, připravoval jsem Het Concertgebouw Amsterdam pro Valerije Gergieva, debutoval jsem s Královskými filharmoniemi v Londýně a Liverpoolu a mnoha belgickými orchestry. Od března pak přišla spousta odkládání a rušení termínů například s BBC Symphony Orchestra, Halle Orchestra, Scottish Chamber Orchestra a také s orchestry ve Spojených státech či Austrálii. Jsem rád, že jsem mohl minulý rok během pandemie opět vystoupit na Festivalu Pražské jaro či s Janáčkovou filharmonií Ostrava.
Jaké jsou vaše současné ambice, čeho byste chtěl ve svém oboru dosáhnout a je vůbec něco, čeho jste ještě nedosáhl?
Samozřejmě je spousta věcí, kterých chci nebo mohu ještě dosáhnout. Jsem například rád, že po několika cestováním nabitých sezonách bude moje práce o něco koncentrovanější a v Praze budu v příští sezóně nastudovávat a řídit tři operní produkce - Seven deadly sins & Erwartung (Weill & Schönberg), Dvořákovu Rusalku a takřka neprováděné Plameny Erwina Schulhoffa. Operu mám moc rád a je mi blízká.
Co máte během dalších měsíců ještě v plánu?
Moje plány na květen a červen byly kompletně přeloženy. Jednalo se například o koncerty s MDR v Lipsku a mým kolegou a kamarádem Janem Mráčkem a můj debut ve Státní opeře Praha, kde jsem měl dirigovat českou premiéru Ligetiho Le grande Macabre. Koncem června máme koncert s Plzeňskou filharmonií a v srpnu diriguji dva koncerty na festivalu Ostravské dny, který už roky vede neúnavný propagátor soudobé hudby Petr Kotík.
Jak nejraději odpočíváte a máte kromě hudby také jiné zájmy?
Rád chodím na procházky, velice rád fotím, a to hlavně, když jsem někde daleko na cestách, tak to beru jako relax po zkouškách s orchestry. Také mě ale baví webový design.
