Jo Nesbø: Otec vyrůstal v drsném Brooklynu, matka byla knihovnice. Spojil jsem oba světy

Jo Nesbø

Jo Nesbø Zdroj: David Turecký

Krom úspěšné kariéry spisovatele stihl Jo Nesbø být i rockovou hvězdou a fotbalistou první ligy.
Jo Nesbø ve svém bytě v centru Osla
Jo Nesbø byl Prahou překvapený. Připadala mu spíše jako část západní Evropy, než východní.
„Před deseti lety mě na tomto balkoně fotili bez trička vaši kolegové z amerického Vanity Fair,“ řekl nám Jo Nesbø. Navzdory teplotě jedenáct stupňů pod nulou se sám rozhodl si slavnou fotografii zopakovat.
4
Fotogalerie

Prodal více než 40 milionů knih v padesáti jazycích. Přesto je jeden z nejslavnějších spisovatelů světa Jo Nesbø klidný, skromný a sympatický. Ve svém bytě v centru norského Osla nám exkluzivně pro lednové vydání Formen vyprávěl o detektivkách, drsných Skandinávcích a taky o tom, čím ho překvapila Praha.

Vám je opravdu 61?

Ano, proč?

Vypadáte v hodně dobré formě.

Je to lezením. To je celé moje tajemství. Pokud teda je nějaké tajemství.

Jak často trénujete?

Třikrát nebo čtyřikrát týdně. Mám teď takový projekt, dal jsem si dva roky na to, abych vylezl obtížnost 8a. To už dnes není nic, čím bych vstoupil do lezecké historie, ale když jsem byl mladý, bylo to opravdu něco. První 8a byla vylezena až v roce 1979. Ale nemám na lezení žádné nadání, což je jeden z důvodů, proč to dělám. Pro mě je lezení jako nějaký hlavolam, tajemství, které musím rozluštit, abych se dostal nahoru, a jako se všemi ostatními věcmi tomu dávám všechno. Začal jsem lézt, až když mi bylo padesát. Viděl jsem kolem sebe třináctileté holky, které byly lepší než já. Tak mě zajímalo, co je to tajemství, co je ta věc, kterou dělám špatně. A také mám trochu strach z výšek, takže lezení je pro mě šance zkusit si své mentální limity.

S těmi zjevně pracovat umíte. Mnoho lidí to neví, ale před tím, než jste začal psát, jste byl úspěšný prvoligový fotbalista, pak v Norsku rocková hvězda, teď nejprodávanější spisovatel. Tři úspěšné kariéry už nejsou náhoda.

Pokud by to bylo, jak říkáte, pak by každý úspěšný člověk měl v sobě něco speciálního, nějakou zvláštní schopnost. Já si myslím, že tomu tak není, že štěstí hraje mnohem větší roli, než si umíme představit. Mám mnoho přátel, kteří mají stejný nebo větší talent než já. Úspěch je kombinace řady faktorů, asi včetně vaší osobnosti, ale myslím si, že kdybych se narodil, řekněme, o deset let dřív, tak byste o mně asi nikdy neslyšeli. Jenom proto, že jsem neměl ten správný příběh ve správnou dobu.

Přejděme raději k literatuře. Vy jste se zmiňoval, že velká část toho, co vás ovlivnilo, nebyla skandinávská literatura, ale americká, hlavně detektivky.

Ano, můj otec vyrůstal v Brooklynu v New Yorku, v části města, kde žilo hodně Skandinávců a jiných přistěhovalců. Takže mi přivezl knížky Marka Twaina, Jamese Fenimora Coopera a jiných autorů, potom přišly americké detektivky z drsné školy. A moje matka byla knihovnice. Takže jsme s bratry neustále chodili do jejich knihovny a četli. I když já asi nejvíc. Ovlivnil mě tedy mix obou světů, a to je, myslím, vidět i v mých knihách.

Co podle vás dělá skvělý příběh skvělým? Je to hlavně dobrá zápletka, nebo zajímavé postavy?

To je hodně těžké říct, protože dobrých příběhů je nekonečné množství. Já poznám, z čeho by mohl být dobrý příběh, ale není to tak, že bych uměl udělat příběh ze všeho. Je navíc tolik skvělých knih, které byly napsány tak, jak bych to já nikdy neuměl. Například moje metoda je plánovat hodně dopředu, takže když píšu první kapitolu, už jsem pravděpodobně strávil šest měsíců přípravou knihy, psaním synopse a vymýšlením. Já začal psát, protože se mi líbil ten pocit, že můžu svým čtenářům říct: Pojďte se posadit blíž, protože vám chci vyprávět nějaký příběh a věřím, že vás zaujme.