Jaké asi muselo být pro přítelkyni Josefa Gabčíka, který byl zodpovědný za atentát na Heydricha, Annu Malinovou, když čekala na popravu od gestapa a myslela na svoji tříletou dceru Alenku? Dcera členky československého odboje Alena Voštová si v životě zažila své. Nikdy ale svojí mamince nic neměla za zlé. Brala ji jako hrdinku, kterou jistě byla.
Anna Malinová byla vdova, která vychovávala tříletou dceru Alenku, když jednoho dne v tramvaji potkala Josefa Gabčíka. Její život se v tu ránu obrátil vzhůru nohama. Oba se do sebe zamilovali a prožili krátký, ale intenzivní vztah. Anna zřejmě nevěděla, jaký má její přítel před sebou těžký úkol. Pomáhala mu ale se vším, co potřeboval, jak mohla. Nicméně už devět měsíců po jejich seznámení stála kvůli osudovému vztahu na popravišti a čekala na kulku do hlavy.
Maminko, zastřelí mě!
Její dcera Alena byla v té době u babičky, kam krátce po svém zatčení Anna poslala dopis. „Moji nejdražší, zasílám Vám srdečné pozdravy. Maminko, zastřelí mě,“ uvedla v něm s prosbou o hygienické potřeby a fotku dcery Alenky. Popravili ji 24. října 1942 v Mauthausenu. „Já ji obdivuji. Nemůžu jí nic vyčítat. Muselo jí být hrozně, když věděla, že má doma tříleté dítě,“ uvedla dcera Alena Voštová během vzpomínání pro Paměť národa.
Zatčení gestapem a život v táboře
Atentát na Heydricha rozpoutal peklo. Byly popravovány tisíce lidí a srovnány se zemí byly vesnice Lidice a Ležáky. Pro malou Alenu Voštovou se také změnilo vše od základů. Alenu zatklo u prarodičů gestapo a internovalo ji v dětském domově na pražské Jenerálce. Poté byla přemístěna do tábora ve Svatobořicích a v Plané nad Lužnicí. „Pamatuji si, že veprostřed stavení byly schody. Vlevo byli kluci a vpravo děvčata. Starala se o nás paní profesorka Marková, která byla vybraná vedením lágru. Měla tam takový kamrlík. Když jsme byli hodní, tak jsme u ní mohli přespat,“ sdělila Alena Voštová při vzpomínání. „Museli si pro nás vymýšlet činnosti a starat se o nás. Tříleté dítě se ani neobleče. Mohli jsme chodit ven na dvůr. Kluci hráli lucernu a ti starší začínali chodit za holkami. Kamarádka Eva říkala, že vždycky když jí umyli, tak byl Tonda šťastný, že jí může odnést v náručí do postele. Jiná kamarádka vyprávěla, že tenkrát klukům rozdala i pár facek,“ dodala s úsměvem.
Po válce si ji osvojili manželé Klímovi, kteří byli známí jejích rodičů. O tom, kdo byli její praví rodiče se ale zběžně dozvěděla až v 60. letech. Ucelené informace však dostala až po revoluci díky přepisům výslechů odbojářů.
