Tým českého vědce objevil v Africe pět nových druhů savců

Český vědec Josef Bryja.

Český vědec Josef Bryja. Zdroj: Archiv Josefa Bryji

Jediný vzácný exemplář nově objeveného rodu a druhu Chingawaemys rarus.
Myš hřbetopruhá.
Myš Nikolausova.
Myš Nikolausova.
Tým Josefa Bryji (ten je na snímku vlevo).
6
Fotogalerie

Český vědec zabývající se biologickou rozmanitostí afrických savců a hlavní organizátor největší zoologické konference v tuzemsku s názvem Zoologické dny Josef Bryja se aktuálně těší z velkého úspěchu. Mezinárodní tým pod jeho vedením obohatil savčí faunu o pět nových druhů.

Na co přesně se váš současný výzkum zaměřuje?

Náš výzkum se zabývá biologickou rozmanitostí tropické Afriky. Snažíme se pochopit, proč někde žije druhů velmi mnoho a jinde zase málo, jak k tomu během evolučního vývoje došlo a které faktory současnou biodiverzitu ovlivňovaly a ovlivňují. Naší hlavní zájmovou skupinou jsou drobní savci, zejména taková zvířata jako rejsci, myši a krysy. Nejen proto, že patří mezi nejméně známé savce na světě, ale i proto, že jsou pro člověka i přes malou velikost, velmi významní. Ať již jako škůdci v zemědělství nebo jako přenašeči různých chorob. Informace o prostorovém rozšíření biologické rozmanitosti jsou pak obecně velmi důležité pro všemožné ochranářské aktivity.

Pokud se v daných oblastech vyskytují unikátní drobní savci, tak s vysokou pravděpodobností tam bude i unikátní hmyz či jiní bezobratlí, rostliny, prvoci a další organismy, o kterých se v tropické Africe ví velmi málo.

Před necelým rokem se vám a vašemu týmu podařilo v Etiopii popsat dosud neznámé druhy myšovitých hlodavců. Nejprve šlo o dva druhy, pak se objevily ještě další. Můžete celou událost přiblížit?

Přestože savci patří obecně mezi nejlépe prostudované organismy na Zemi, tak zejména v tropických oblastech, a zejména pak v Africe, která je z těchto tropů známá nejméně, se občas podaří nalézt něco zcela nového. My jsme se v posledních letech zaměřovali na výzkum v Etiopii, což je naprosto unikátní země z hlediska biologické rozmanitosti. Jednak je tam obrovská variabilita prostředí, od pouští přes deštné lesy až po vysokohorskou tundru, a zároveň je biologická rozmanitost v Etiopii velmi málo známá. Tato země nebyla v minulých staletích kolonizována evropskými mocnostmi, a proto se biologický materiál v evropských a amerických muzejních sbírkách vyskytuje velmi málo.

V porovnání s ostatními oblastmi tropické Afriky tak často chyběl i základní popis toho, co v Etiopii žije, a to i pro tak dobře známá zvířata jako jsou savci. My jsme během našeho studia několik takových význačných zástupců savčí fauny objevili a začínáme je pro vědecký svět popisovat. Loni jsme popsali dva nové druhy myšovitých hlodavců z takzvané afroalpinské tundry na vrcholcích etiopských hor, letos jsme popsali jeden nový druh, a dokonce jeden nový rod z izolovaných tropických deštných lesů na jihozápadě země. Nejen tyto druhy, ale celá unikátní etiopská biodiverzita, jsou silně ohroženy extrémním nárůstem lidské populace. Dnes už v Etiopii příliš původních ekosystémů nezbývá. Řada druhů tak zde bohužel vyhyne ještě dříve, než je stihneme objevit a popsat.

Jak tento úspěch vnímáte?

Tak samozřejmě každého zoologa potěší, když nějaký nový druh najde a když se jedná o savce, tak to potěší ještě o něco víc. Navíc jsme jeden z těch nových druhů mohli pojmenovat po našem kolegovi, učiteli a bývalém řediteli našeho ústavu profesoru Honzovi Zimovi, který nedávno zemřel. Druh se jmenuje Stenocephalemys zimai a vyskytuje se v nejvyšších částech hor v severní Etiopii v nadmořské výšce okolo 4000 metrů nad mořem. Bez kolegy Zimy bychom rozhodně nedělali takovou vědu jako dnes děláme.

Takže to má jakýsi symbolický význam. Popisy nových druhů a celá pečlivá a zdlouhavá taxonomická práce okolo toho je strašně důležitá, ale hlavní význam našeho výzkumu stále vidím v nalezení obecnějších principů, kterými se vývoj biodiverzity řídí. A kdyby se podařilo získané informace nějakým způsobem využít pro ochranu alespoň těch nejvíce unikátních oblastí tropické Afriky, tak bych byl určitě ještě spokojenější.

Jak tento úspěch přijala odborná veřejnost?

Musím přiznat, že je to něco, co se ve výzkumu savců už hodně dlouho nestalo. V roce 2019 jsem s etiopským kolegou organizoval v severní Etiopii celosvětové setkání vědců, kteří se zabývají africkými savci a tam jsme se s řadou z nich domluvili, že dáme dohromady naše vzorky nasbírané během desítek let terénního výzkumu po celé Africe. My jsme pak ty vzorky osekvenovali a na základě analýzy velkých genomických dat jsme jednoznačně zrekonstruovali, jak a kdy vznikla současná rozmanitost myšovitých hlodavců v Africe. To se dříve nikomu nepodařilo.

Jednak nikdo neměl všechny ty vzorky - některé druhy jsou známe třeba jen na základě jednoho jedince - a nikdo neměl tolik DNA sekvencí. To umožnil až současný rozvoj nových molekulárních technologií. Získané výsledky pak mají dopad na systematické uspořádání těchto savců. Jednotlivé druhy byly roztříděny do vyšších jednotek, rodů, a čtyři tyto rody bylo potřeba nově vytýčit, popsat a dát jim nějaká vědecká jména. Pátý rod, reprezentovaný jediným jedincem nového druhu z jihozápadní Etiopie, je úplně nový a znovu dokládá unikátnost etiopských deštných lesů.

Prohlédněte si objevené druhy v galerii.

Druhy, které jste studovali jsou specifické i tím, že jde o přenašeče hantavirů. Má to nějaký další dopad pro vědecký výzkum v oblasti hantavirů?

Hantaviry patří mezi takzvané RNA – viry. Těch je obecně velké množství, jeden z nich, koronavirus, způsobující covid-19, téměř už dva roky velmi úspěšně plní celý mediální prostor. Hantaviry kolují v různých druzích hlodavců a občas mohou přeskočit i na člověka a způsobovat mu různá trápení, třeba hemoragickou horečku. Některé druhy se vyskytují i ve střední Evropě, třeba hantavirus Puumala u norníka rudého, a my jsme poměrně hodně odlišný hantavirus nalezli a popsali i u etiopských hlodavců rodu Stenocephalemys. Virus byl pojmenován Tigray, podle oblasti v severní Etiopii, kde jsme ho poprvé zaznamenali, a z poslední studie víme, že řada lidí proti němu má v krvi specifické protilátky.

Bohužel další výzkum v této oblasti bude nutné odložit, protože v severní Etiopii v listopadu vypukla v podstatě občanská válka a není možné se tam dostat a bezpečně cokoliv dělat. S kolegy na našem ústavu ale studujeme i hantavirům příbuzné arenaviry, které v západní Africe způsobují horečku Lassa. Ve východoafrické Tanzánii se u hlodavců vyskytují jiné arenaviry, které zatím člověku nebezpečné nejsou a dají se použít jako velmi vhodný model pro epidemiologické studium těch skutečně nebezpečných západoafrických virů.

Jak dlouho trvá váš výzkumný projekt, práce na něm? A co všechno to obnáší?

Náš výzkum kombinuje terénní část, sběr vzorků v Africe, laboratorní část, zpracování vzorků v laboratoři a získávání genetických dat, a analýzu dat na počítači, bioinformatické zpracování genetických dat. Všechny části jsou stejně důležité a vzájemné nezastupitelné. Protože jsem vyrůstal na vesnici a odmala zkoumal nejrůznější zvířata, tak se vždy nejvíce těším na tu terénní část, ale bohužel na ni mám čím dál méně času.

Výsledky, které poslední dobou na celoafrické úrovni získáváme, jsou také založeny na velké mezinárodní spolupráci s kolegy z různých institucí v Africe, Evropě, Asii i severní Americe. Zejména bych chtěl vyzdvihnout roli přírodovědných muzeí, která bývá trochu upozaděna. Bez správně fungujících a dokumentovaných muzejních sbírek bychom nikdy nebyli schopni popsat biologickou rozmanitost a pochopit, jak je utvářena a jak ji chránit.

Letos se bohužel nekonala konference s názvem Zoologické dny, vzhledem k pandemické situaci. Plánujete nějakou adekvátní alternativu, pokud je to vůbec možné?

Tato konference se pořádá na našem ústavu od roku 1969 a já se kolem jejího organizování motám někdy od roku 2000, kdy jsem končil doktorandské studium. Je fakt, že za těch 20 let se nám podařilo toto setkání zoologů různých specializací - jak má konference v názvu, poměrně dobře rozvinout a toto naše dítě pořádně narostlo z někdejších pár desítek účastníků na současných zhruba 500 každý rok. Myslím, že konference si získala poměrně dobrou pověst a účastníci se na ni každoročně rádi vracejí.

Jedná se o výbornou příležitost, kde si spolu mohou neformálně popovídat třeba zoolog-molekulární genetik, zoolog-ochranář z krajského úřadu či zoolog-chovatel ze zoologické zahrady, což je vzájemně velmi obohacující. Zároveň se jedná o přehlídku toho, co se v české, ale také slovenské, kotlině v zoologii za rok událo a musím říct, že je velmi potěšující ten vývoj v kvalitě vědeckého zoologického bádání sledovat. Letos jsme bohužel museli kvůli vládním nařízením konferenci zrušit, ale věřím, že příští rok již koronavirová hysterie poněkud poleví a bude možné konferenci v únoru uspořádat tradičním způsobem. Jsem přesvědčený, že některé věci se u nás prostě nejlépe vyřeší u toho piva.

Pokud jde o cestování a Afriku, kam byste se ještě rád vydal? Jaké máte další plány?

Říká se, že když Afrika člověka chytí, tak ho už nepustí. Asi to platí i u mě. Já jsem se poprvé na jih od Sahary dostal v roce 1998 a od té doby mě něco nutí se tam pravidelně vracet. I když jsem procestoval i řadu jiných míst na světě, tak lidé a příroda tropické Afriky mě asi nějak očarovali. Naštěstí tam je pořád ještě hodně míst, kde jsem nebyl a která určitě stojí za to vidět a nějaký čas v nich prožít.

Taky bychom se rádi s manželkou konečně vydali do některých zapadlých koutů jihovýchodní Asie. Chystáme se tam na svatební cestu už více než dvacet let, ale pořád to nějak nevychází.

Pokud bych si pak mohl přát něco v souvislosti s naším výzkumem, tak aby Afrika ten současný technologický rozvoj a nárůst lidské populace přečkala co nejlépe, a aby aspoň část úžasné africké přírody vydržela i pro další generace. Když k tomu náš výzkum malinkou trošičkou přispěje, tak ta naše práce má smysl.